Třetí část noci

…A V TYTO DNY BUDOU LIDÉ HLEDAT SMRT, ALE NENALEZNOU JI. A BUDOU CHTÍT ZEMŘÍT, ALE SMRT OD NICH UTEČE.... /// Víte co, faktem je, že skoro nedejchám…. Michalovi vybijou rodinu, za chvíli jdou krutě i po něm, a najednou mu v náručí (trochu kecám – na podlaze) leží (cizí) ženská s nohama do praku a rodí. Kamera jí čumí do ksichtu, vona zas na mě, ale Michal je naštěstí vyděšenej víc než já. Porod v přímým přenosu – IRACIONÁLNO zdá se být ohavné, ABSURDITA, kterou je těžko popsat slovy, páč veškerý podivnosti nikomu (tady) podivný nepřipadaj (rozumíš mi, nemluvím jako blázen?). Ne, ponorku na stromě pletoucí svetr nečekejte. Jen vši, protože být živitel je tou nejlepší prací. TY TO VIDÍŠ! NĚCO CO NENÍ…. hodně zvláštní filmovej vejlet, jenž vyvolá spoustu zajímavejch otázek a servíruje ještě víc podivnejch odpovědí (ze kterejch třeba ani jeden není moudrej). (Přesto) srozumitelnej KLUBOVEJ FILM, kterej nemá šanci zestárnout a na jehož konci pochybuju o svým duševním zdraví. Takže v podstatě frajeřina! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čumím jen na filmy plný vší. 2.) Protože miluju ,,surrealistické vidění skutečnosti, dialogy ve stylu literární absurdnosti a exaltované herecké projevy, které vytvářejí ve filmu s barvou krve a apokalyptických hrůz atmosféru úzkosti, vzrušení a vnitřního neklidu“ (buď v klidu, to jsem nevymyslel já, ale distributor… ) . 3.) Když nám doma dojde řeč, pomůžou citáty ze Zjevení sv. Jana. 4.) Thx za titule ,,fredikoun“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (08.09.2012)

Polský Josef K v halucinačním oparu umírajícího Krakova svádí marný boj sám se sebou ve snaze najít světlobod svého počínání. Prostřednictvím sugestivní ruční kamery (a jejích mikroskopických pohledů), absurdních cákanců krve, paranoidně roztroušeného syžetu a nechutně mrazivých lokací dovede Třetí část noci přenést na jedince vzácnou a podmanivě odpornou atmosféru druhé světové a neschopnosti vymanit se z točícího celku. Ačkoli je Třetí část noci především psychologický horor, krvavé záběry vší by obstály jako solidní monster film. (20.10.2013)

(KSE - P) Celovečerní debut Andrzeje Zulawského vznikl před nástupem tzv. "kina morálního neklidu", což je možná jeden z důvodů, proč se TŘETÍ ČÁSTI NOCI nedostalo tolik pozornosti v pozdějších letech. Přitom jde o kvalitativně srovnatelný počin se SPALOVAČEM MRTVOL, ve kterém zasazení do válečných let slouží k výpovědi o komunistické totalitě doby vzniku obou děl (1968 a 1971) a ústřední postava, na kterou se vyprávění omezuje a která se čím dál tím víc propadá do svých představ, zde svou mentální vyšinutostí slouží k zachycení atmosféry zmaru, bezvýchodnosti a deprese. Menší potíž bych viděl v tom, že ve SPALOVAČI MRTVOL není problém rozlišit, kdy se jedná o skutečný výjev a kdy o pouhou představu protagonisty, a tak je mnohem snažší být vyprávěním pohlcen a bavit se černohumornými pasážemi, které doceňuje především současná generace. VTŘETÍ ČÁSTI NOCI je již od samotného začátku vše vychýlené a ke konci to vede k nemožnosti rekonstruování fabule jako takové, což klade vysoké nároky na diváka, který může být v některých pasážích předistancovaný, ať se ruční kamera, její netradiční úhly a měkké svícení snaží o imerzi sebevíc. Pro plné docenění (či naopak odsouzení, protože může jít o ukázku narativního konstruktu a mind-fucku s pointou neospravedlňující předchozí dění) bych film potřeboval vidět minimálně ještě jednou. (01.02.2012)

Jeden z filmov, ktorý sa nekomentuje ľahko. Dostal som zmes rôznych pocitov, ktoré sa len ťažko definujú... Film bezpochyby disponuje veľkým myšlienkovým presahom a tiež zaujímavým, neortodoxným spôsobom ako túto myšlienku podať divákovi, to klobúk dole. Metaforické a surrealistické vnímanie sveta v náväznosti na bezútešné prostredie, kde všetko akoby bolo naopak, tu vytvára skľučujúcu, ťaživú atmosféru, ktorá vydrží až do samotného konca. Sem-tam jej navyše dopomôže aj nejaká drsnejšia scéna, čo však nie je žiadne prekvapenie pre tých, ktorí poznajú tohto skvelého režiséra. Čo sa týka dejovej linky, tak narozdiel od ostatných som mal v nej jasno, hranice reality a abstrakcie tu boli pevne dané a takmer po celý čas som sa v príbehu celkom dobre orientoval, aj keď bol vyskladaný mozaikovito a pomerne zložito. Problém nastal až v samotnom finále, kde som sa už stratil, a to takým spôsobom, že vôbec neviem čo si o tom všetkom mám myslieť. Navyše hlavná postava toho mladíčka mi bola nesympatická, celý čas som si k nemu hľadal cestu no žiaľ nijakú som nenašiel. Avšak tak akosi podvedome cítim, že si tento film nadpriemer zaslúži. 70/100 (18.08.2017)

Vysávanie príjemného, ušľachtilého zo životov prisatím sa vší na kožu. Hmýriacie sa tvory, ako záchrancovia života v prísľube z nich vyrábanej vakcíny. Degradácia tela i práce za získanie obživy. Atmosféra zmaru, riešiaca guľkou do hlavy každý náznak odporu. Slepota vodcu rebelov, vzletne protestujúca, no nevidiaca zmysel ani cieľ zriadenia, ktoré by malo nahradiť despotizmus. Rasizmus a selekcia panujúceho režimu zasahujúca jeho odporcov - pasujúcich sa za hodnotnejšie morálne autority, než ostatní ľudia. Alegória prežívania v dusnej šedi totality, prehliadka zástupných citov, predzvestí pádu. Minulosť kráčajúca prítomnosťou, nedefinovateľné a nejasné hranice vnímania i prežívania. Otcovia ničení postojom potomkov, potomkovia končiaci guľkou tyrana, matky strácajúce partnerov... Nemožno povedať, že ide o príjemný film. Viacero explicitne nechutných obrazov násilia a krvi a symbolických scén ukazujúcich zhnusenie v spoločnosti zúfalstva a tyranie. Nádej v podobe zatiaľ márneho, často tápajúceho, ešte častejšie potlačeného, ale predsa sa vzmáhajúceho odporu. Poliaci však takéto pochmúrne existenciálne podobenstvá majú akosi v krvi, čo je dané ich históriu hrdého, no až príliš často rozdeľovaného, zradeného a porobovaného národa. (12.02.2013)