Cesta zpátky

Asi jsem měla příliš velká očekávání. A v prvních chvílích ve mně díky vláčné hudbě, městské poetice a absenci kladných hrdinů ještě vzrostla. Hudba mě začala otravovat velmi brzy, speciálně ten zpívaný leitmotiv, městská poetika až později, s jednáním postav jsem se prala docela statečně, ale taky to nešlo. Slibný potenciál zápletky i charakterů byl využit minimálně, scénář je zkratkovitý a povrchní. Jako by se tvůrci chtěli od tématu a prostředí záměrně distancovat. Tenhle odstup se úspěšně přenesl i na mě, a když pak Františka alias Freddyho topili, tak jsem se musela smát. (16.02.2013)

Cesta zpátky je plná herců slavných jmen, tehdy většinou mladých s rašícími vousy na bradách. Dokonce je tam jeden pár, který se posléze vzal a to paní Díťětová s panem Vinklářem. Jako kriminálka film naprosto nefunguje, spíše je to cosi na způsob Dostojevského Zločinu a trestu. Toho nejhodnějšího ze třech mladých kriminálníků nejvíce sžírají výčitky a posléze i skutečnost, že dívka jež mu poskytla azyl si o něm může myslet, že je špatný člověk. Mne na filmu zaujala noční honička na motorkách, kdy na těch namoklých kočičičích hlavách to muselo být docela nebezpečné natáčení  v té rychlosti, A ještě více mne zaujal ten dnes už zaniklý pobřežní svět paroplavby. Skladů, kolejových vleček, jeřábů, kotvících dýmajících šífů připravených vyrazit do Hamburku i odstavených starých parníků na kotvách sloužících jako nouzové ubytovny. Ten ve kterém spal Cupák si umím představit dnes jako naprosto parádní bydlení s krásnými odlesky vodní hladiny na stěnách pronikající do kajuty kulatými lodními okénky... Obsah opět nezklamal a nevykecal akorát to, jaké cigarety hoši kouřili a velikost jejich bot. Dávám za dvě ukradené stovky. * * (06.08.2021)

Václav Krška si byl nejjistější v adaptacích literatury a hudby 2. poloviny 19. století, Šrámek, Turgeněv a Smetana byli jeho autoři, svět 2. poloviny 50. let byl přeci už někde jinde, zdrsněl a romantičtí hrdinové existovali spíše ve světě zločinu než ve školních škamnách bouřících se anarchistických studentů. Cesta zpátky na mě zapůsobila jemnou poetikou všedního dne, kina, jazzu a náběhu k filmu noir. S tímto světem ale lépe souzněli Jiří Krejčík, Václav Gaier či Zdeněk Brynych. Je tedy škoda, že k dalším šrámkovským adaptacím a Jarním vodám se dostal až těsně před smrtí koncem 60. let (výjimkou byla patřičně temně syrová filmová verze prozy Šrámkovy souputnice z neumannovské olšanské skupiny Marie Majerové Kde řeky mají slunce z roku 1961). P. S. Ovšem takhle ukočírovaného Karla Högera ve prospěch celku jsem snad nikde jinde neviděl. (07.02.2013)

Příběh hlavně o pocitech viny z nepovedené loupeže v pokladně kina, která skončila smrtí náhodného svědka. Ze tří mladých mužů, kteří loupež provedli, má výčitky hlavně jeden, který se schovává v loděnici. Plánuje emigrovat do Hamburgu, ale jeho rozhodnutí naruší celnice Tonka, do které se zamiluje. (31.05.2020)

Pre mňa osobne príjemné prekvapenie. Čakal som, keď film bol vyrobený v 50tych rokoch, že bude plný strany a budovania , no opak bol pravdou. Mládež sa nudila, tak chceli mať pohyb!! Zaujímavý scenár, dobré herecké výkony, ale čo mňa zaujalo bola kamera. Takýto film by stratil svoje čaro , keby bol farebný... Vo filme ma zaujala aj herecká dvojica E.Cupák a J.Vinklář. Svoje postavy zahrali presvedčivo a ich posledná scéna v prístave bola dobrá, mala napätie , a vygradovala film. Je jasné, že to ináč nemohlo skončiť, ale to neriešim. Na 58 rok je to zaujímavý film, dávam mu 75%. (04.04.2013)