Srdce temnoty: režisérská apokalypsa

Jeden ze dvou dokumentů promítaných na letošním Visions of light představil v lektorském úvodu divadelní režisér M. T. Růžička. Všichni předešlí festivaloví lektoři dokázali promítání obohatit, režisér Růžička se hned v úvodu hrdě přiznal, že se na svou řeč v podobě výpisků či taháku nepřipravoval, a to plamennější a živelnější (ale rozhodně zajímavý) byl jeho projev. V jednom však neměl pravdu, film Apokalypsa po tomhle dokumentu určitě vidět nemusím. Visions of light 2011, 11. listopadu (12.11.2011)

Naprosto fascinující zdroj informací o "kultovním" natáčení legendárního filmu ve filipínské džungli, jež patří k mým nejoblíbenějším. Díky materiálům od Coppolovy manželky se divák dostane k mistrovi tak blízko, že na něj jeho negativní emoce a vnitřní démoni přímo sahají. Popisuje se tím tak velmi obsáhle celý Coppolův kreativní blok, který by si nevymyslel ani Woody Allen ve svém nejlepším scénáři. 80 % (21.11.2011)

Každý fanoušek ví, že Apokalypsa nevznikala snadno. Problémy dané již okázalostí a náročnými filozofickými přesahy námětu ještě zvýrazňovaly přírodní podmínky, občanská válka zuřící nedaleko natáčecích lokací, hvězdné manýry Marlona Branda, infarkt Martina Sheena a především neústupná osobnost režiséra Coppoli, který si v průběhu 238 dní trvajícího natáčení prošel svou vlastní filmařskou i duševní apokalypsou. Dokument výborně zachycuje všechny zmíněné aspekty problémovosti, přičemž je ozvláštňující osobním přístupem hlavního vypravěče, Coppolovy manželky Eleonor, která manželův pád na pokraj zoufalství a neustálých pochybností sledovala dennodenně z první řady a zasloužila se tak o ohromnou autenticitu celého projektu, jenž je dodnes nejvýmluvnější studií diktátorského a zároveň desítkami vnějších i vnitřních faktorů podmíněného režisérského řemesla. A jelikož je Apocalypse Now jedním z nejlepších filmů všech dob, výpovědní hodnota dokumentu se automaticky zdvojnásobuje... (19.10.2016)

Mimořádná přitažlivost tohoto dokumentu není dána jenom spletitými okolnostmi vzniku Apokalypsy, ale také výrazným osobním vkladem Coppolovy manželky Eleanor. Její otevřený komentář si krom maniakálních proporcí celého projektu všímá také čehosi znepokojujícího na Coppolovi samotném. Objevování temných zákoutí duše po vzoru Conradova Srdce temnoty, přítomného zde také díky ukázkám čtených jiným sebevědomým tvůrcem, Orsonem Wellesem, je možná ještě působivější než v případě Apokalypsy, kde autentický civilní nádech chyběl. K diskuzi nad dokumentaristickou etikou vybízí použití nahrávek pořízených bez Coppolova vědomí. Právě ony ovšem nejlépe poukazují na víru v neohrozitelnost „náčelnické“ pozice režiséra, již Coppola propadnul a neplánovaně tím napodobil plukovníka Kurtze. Člověk se až diví, že vypjaté natáčení neskončilo rituální vraždou. Velmi vážně pojatý dokument odlehčuje lehce přibarvené vyprávění Johna Miliuse a pár stěží uvěřitelných historek, které dokazují, že sebevětší množství drog a alkoholu nemusí být při natáčení nutně překážkou. Pohnutý vznik Apokalypsy ostatně vyvrací celou řadu mýtů, například ten o herci coby nejdůležitější osobě na place (s odůvodněním, že ho po týdnu natáčení nemůžete vyhodit). Harvey Keitel by mohl vyprávět. 90% (26.09.2009)

Apocalypse Now nebolo len zjavným aj metaforickým peklom Vietnamu a ľudskej individuality, viac krát som si pri pozeraní filmu vravel, že toto môže natočiť len génius/šialenec. Hearts of Darkness nám odkrýva postupne Coppolovu posadnutosť, pochyby, šialenstvo, suicidálne tendencie a hlavne vášeň (alebo aj to aká veľká sviňa vedel byť Marlon Brando:). Neuveriteľne zaujímavé scénky, ktoré ozrejmujú problematické natáčanie, celkový backround tohto veľdiela a vytvárajú tak hodnotný "doplnok" k filmu samotnému. (20.12.2010)