V písku - Příslib svobody

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $2,172,000▐ povojnový film so silnou psychológiou postáv, dosť často na hrane únosnosti, nechýba silná dávka napätia, či vyhrotených scén, Dánsko opäť milo prekvapuje a ponúka jeden z najlepších filmov roka 2015 /80%/ (30.05.2016)

Po Boji další dánské drama o válce pokračující i mimo bojiště. Schopnost pohlédnout na komplexní situaci z více perspektiv a zneklidňující morální ambivalenci Lindholmova filmu ale nečekejte. Prim dostalo hledisko Němců. Mladé německé vojáky poznáváme rovnou jako vystresované kluky, kteří chtějí přežít a vrátit se domů za svými matkami. Film je vykresluje jako nevinné oběti, které musí čelit brutalitě spojeneckých oficírů, z nichž v sobě alespoň jeden, charakterizovaný tím, že (zpočátku) nenávidí Němce (ale má rád svého psa), dokáže – pro vyvážení sil – najít trochu lidskosti. Opomenuta nezůstala žádný z nabízejících se konfliktů mezi představenými subsvěty a mikrosvěty (Němci proti seržantovi, Němci mezi sebou, seržant proti svým nadřízeným) a přítomna je většina motivů, které byste po letmém obeznámení s námětem očekávali (nelidské zacházení, bratrské pouto, otcovská figura, dítě v ohrožení). Horší je to s jejich propojeností. Vyprávění vrší emocionálně silné okamžiky, které nám nedovolují poznat postavy „v klidu“, mimo krajní situace, při nichž jde o život nebo o nervy. Prvek překvapení v jinak předvídatelném filmu zajišťuje skutečnost, že smrtící výbuch je otázkou jediného špatného pohybu, čehož Zandvliet náležitě využívá, byť ke konci už je poněkud předvídatelný. I bez přemíry sentimentu a zveličování Under sandet příliš prozrazuje snahu natočit dojemné humanistické drama, které osloví mezinárodní publikum a utvrdí vás v přesvědčení, že války jsou zlo a někdo by je měl plošně zakázat. Tolik potřebné složitější otázky, na něž jednoznačné odpovědi neexistují, film oproti Boji neklade. 70% (29.01.2017)

"Viem, že nás nenávidíte a je vám jedno, že umrieme..." Určite každý z vás pozná otázku od kámoša či známeho: "Nevieš o nejakom dobrom filme?" Už viem, čo budem odpovedať... Under sandet je pre mňa jeden z naj filmov za posledné roky. Donúti človeka zostať i pri záverečných titulkoch a v tichu premýšľať o zmysle života a nezmyselnosti vojny. Osobne som nikdy k Nemcom necítil nenávisť, nie k bežným členom wehrmachtu a k týmto chlapcom to ani nejde. Viem toho o 2. svet. vojne dosť na to , aby som vedel povedať, že vojna samotná i okolnosti za akých k nej došlo nie je čierna ani biela. Dnes nikto neviní Rusko, že spolu s Nemeckom podpísali pakt o neútočení, že napadli Poľsko a rozpútali vojnu spoločne!, že Anglicko a Francúzko neurobilo nič v 38. roku v Mníchove... Hitler neprišiel k moci zo dňa na deň... Dôležité však je, že režisér chcel ukázať cez nenávisť a hnev, že aj Nemec je človek. Boli zlí Nemci, boli i dobrí Nemci, o tom nepochybujte. Film emočne nevydiera, s chlapcami cítite súcit, dvojčatá vás určite chytia za srdce, scény s mínami sú napínavé, príbeh a dialógy jednoducho skvelé, samá chvála. Som rád, že vojnový žáner má stále čo ponúknuť. Po nedávnom super "severskom" seriály Kampen om tungtvannet opäť plný zásah. 5 hviezd čistých a silných jak atomovka! Odporúčam všetkým. +++++++++++ Osobne by som dohliadol na to, aby to odmínovali všetci dôstojníci, ktorí vydávali hrozné rozkazy v táboroch smrti, všetkých vrahov z SS... Realita je však rovnaká v minulosti i dnes, vždy si to odskáču nevinní, obyčajní ľudia. 100% (26.05.2016)

Mám rád, když film ukazuje takové to lidství na každé straně barikády...I když je 2. světová válka velmi citlivé téma, je správné vidět oba pohledy a vůbec ten dopad na lidské životy, jak vítězů tak poražených...Nezaviděni hodná situace těch mladých kluků a jejich boj o přežití...Moc dobré zpracování...V době, kdy žijících svědků války začíná být jako ze šafránu, je film jeden ze silných nástrojů pro další generace...Film je jednoduchý, upřímný, s krásnou pláží a se silným příběhem... (15.06.2016)

Asi nejoriginálnější válečný film za posledních x let a zároveň strašně silné lidské drama, které se nesnižuje k účelovému nátlaku na emoce, ale "jen" ukazuje realitu takovou, jaká byla. A zároveň nutí k přemýšlení. Na jednu stranu člověk soucítí s německými kluky, kteří si sice kolikrát ani nestačili uvědomit, co je válka, ale jen proto, aby byli nahnáni vlastně do něčeho ještě horšího a na druhé straně je otázka, kdo jiný by měl na podobném úkolu pracovat a riskovat život. Spojenečtí vojáci? Místní obyvatelé? To jistě ne. Jasně, zadostiučiněním by bylo, kdyby se po minových polích plazili ti, kteří seděli před soudními tribunály, nebo alespoň členové jednotek SS, ale jak už to tak bývá, válku nakonec odnesou ti nejnevinnější. 90% (19.05.2016)