Babička

Lynchův krátký, jaksi experimentální a jeden z prvních filmů. Bylo to takový dost...nafetlý - znám spoustu lepších filmů s obdobnou tematikou (Kybernetická babička od Trnky). A sám Lynch má taky spoustu lepších, třeba i stejně ujetých (Rabbits), takže žádný vysoký hodnocení nebude. Ale už jenom pro takovej ten prvotní náznak atmosféry jeho filmů ty tři hvězdičky dávám. (13.01.2008)

Babička predstavuje všetko čo u lyncha tak zbožňujem. Je to tá neskutočne tiesnivá atmosféra, ktorá nemá nič spoločného z reálnym prostredím, ale z pocitmi hrdinov. Každý jeden sláčik kladúci dôrazu na hrôzu, smútok a šťastie tu funguje dokonale. Príbeh disfunkčnej rodiny, v ktorej strede sa nachádza chlapček, ktorý sa nemá na koho spoľahnúť a tak si vypestuje babičku, ktorá je na neho milá a dáva mu silu vydržať to v prítomnosti násilných rodičov. Babička je ale stará a netrvá dlho a zomrie. Film je depresívnym odkazom na výchovu - hlavne preto, lebo každé dieťa potrebuje babičku, ktorá mu je oporou a ako prvá mu predáva životné múdra a rady. Lynch túto nutnosť ukazuje. Ale svojím špecifickým spôsobom, samozrejme. (28.02.2010)

Ve škole nás učí, že máme být hloubaví. Jít v přemýšlení, až na dřeň věci. U Babičky jsem dřel. Výsledek? Trefa! Začátek je opravdu prazvláštní mystifikace, ale když vás atmosféra pohltí, máte napůl vyhráno. U mého sledování Babičky probíhala za okny bouřka, čili skvěle připravená atmosféra pro "lynchovinu". Sledovat klučíka, který má téměř klaunovsky zmalovaný obličej a je osočován vlastními rodiči- masochisty, je někdy zajímavé, někdy nudné. Ale ta dechberoucnost převažuje. U pasáže zrodu babičky jsem nedutal. Člověku se zdá, že vidí, co vidět nemá. Obrysy náhle dostanou očekávaný tvar a vy vydechnete. Na světě je babička.... (09.05.2009)

Sám príbeh vlastne nie je nijak šokujúci ani desivý, je skôr silný a citlivý, pojednáva o potrebe lásky, rodiny a vzájomného pochopenia, a viem si dosť dobre predstaviť ako milo (ale tiež zdravo ujeto) by ho interpretoval napríklad taký Tim Burton za pomoci hudby Dannyho Elfmana. Ale toto nie je film Burtona, je to číra lynchovina, takže tu máme pôsobivo mrazivú atmosféru, neľudsky vyzerajúcich, odstrašujúcich hercov s tvárami bielymi ako stena, krvavo červenými perami a očami a psychopatickými pohľadmi, ďalej krásne štýlové prechody od animovaného k hranému, od čiernobieleho k farbám (trochu mi to pripomína neskorší comics Sin City, ktorý je tiež čiernobiely a a farby sa tam vyskytujú len zriedka, ale vtedy sú sýte a vždy niečo zdôrazňujú) a nakoniec bláznivé psychedelické zvuky, ktoré sem-tam prechádzajú do niečoho, čo sa dá nazvať hudba. Ako celok je to mimoriadne pôsobivé, Lynch skvelo ilustroval svoj nekonečný talent a formálnu originalitu už dávno predtým, ako si ho niekto začal všímať. 10/10 (03.11.2005)

Další, v pořadí již třetí Lynchův filmový počin. Opět jde o dílo velmi surrealisticky zpracované. Snímek pojednává o malém chlapci, který zažívá mnoho trápení, týrání a příkoří. Lásku, útěchu a radost ze života nachází u své (metamorfózou vzniklé) babičky. Velmi silný snímek o tom, že "dotek" může bolet a zároveň může (a měl by) být projevem krásných citů. Film, u něhož jsem si několikrát vzpomněl na ono "beatlesovské": "All we need is love". ;o) Poznámka: BABIČKA je první Lynchův počin, o němž se dá říct, že se ze škatulky Filmový projekt přesunul do škatulky Film. David Lynch na tento svůj opus dostal grant od The American Film Institute. Splnil totiž dvě podmínky pro obdržení grantu: 1. existence nejméně dvou projektů (Lynch v té době měl dva vytvořené projekty - SIX FIGURES GETTING SICK a THE ALPHABET) a 2. předložení projektu, na který měl být grant udělen (BABIČKA). (14.09.2003)