Báječná léta

K Wonder Years jsem se dostal díky komentářům u seriálu Freaks and Geeks, se kterým mají WY společnou hezkou hlavní ženskou (dívčí) postavu a naprosto vynikajicí hudbu (Cockerovu With a Little Help... už budu mít navždy spojenu s tímhle úžasným seriálem). Obě díla ukazují, že jde (šlo) natočit i teenage seriály, na které se dá koukat; tady je to navíc umocněno tím, že se děj odehrává koncem 60./začátkem 70. let minulého století, což je moje oblíbená éra a u téměř všeho z hudby a filmu té doby zažívám neuvěřitelnou nostalgii, přesto, že jsem 60. léta minul o čtvrt století. Seriál si drží vysokou úroveň od začátku do konce, přesto, že poslední dvě série už jsou o něco málo slabší (Kevin už není ten roztomilý klučina z junior high - dospívá, řídí auto, zevluje, je často naštvaný...), jediné dvě věci, které bych vytknul je možná až moc časté moralizování (a komentáře "dospělého" Kevina ve stylu "A v tu chvíli jsem věděl, že se můj vztah s XY jednou provždy změnil") a konec poslední epizody, zejména to, jak dopadl vztah Kevina s Vinnie... V nějaké alternativní realitě bych chtěl žít v 60. letech někde v USA na předměstí a prožít si svoje Wonder Years... (27.01.2011)

Nelze hodnotit jinak. Ačkoli se jedná o americký seriál, životy a vzpomínky na dětství jsou podobné. Je zde popsáno snad všechno, každičký kousek klukovských vzpomínek, od dětství po útrapy dospívání. Smích střídá slzy, slzy střídají smích. Podmanivá kombinace vybroušená do nejmenšího detailu. K tomu výborná hudba, která sice moje dětství nedoprovázela, ale moje dospívání už ano při cestách do minulosti za poznáním. A teď, když jsem dokoukal poslední díl, brečím tu jak slon. Takový je život. (05.07.2017)

Velmi sofistikovaně podané zlaté šedesátky ze dnešního pohledu dosti neamerického amerického seriálu (jen zkuste postavit Kevina do latě např. vedle Beccy z CALIFORNICATION) s jednou ohromnou předností, a to je naprostá a netypická reálnost v postojích i dialozích, díky níž, domnívám se, nebylo třeba v seriálu "propagovat" 60. léta skrze opravdu radikální témata (Kennedy, King, Studená válka, hippies, Vietnam...) - spíš mě napadají ekvivalenty jako obyčejnost, přízemnost, citlivost, srdečnost, nostalgie. Navíc, některé prosté americké postavy (Lauriův bručoun, Landesův protěžovaný křupan) jsou ve svém hrubém mustru naprosto dokonalé. Ani WONDER YEARS se se nevyhnul nějaký ten opakovaný lapsus, jako příležitostné nafukování banálních světských problémů (Kevínek má díru v zoubku, Kevínkovi se zaběhl zhrzený čokl...) a v podstatě v každém díle se ozve úsměvná replika typu "Umědomili jsme si, že tím dnem se něco změnilo...", nicméně aktuálnost toho seriálu je i po X dekádách a o X tisíc kilometrů jinde na zemi pozoruhodná. (04.03.2008)

Seriál mého dětství. Když jsem v podvečer přepnul televizi a viděl, že zrovna hraje Kevin Arnold se svými patáliemi, rád jsem se díval. Velký kus nostalgie. Závěr mi ale utekl, takže jak to s Kevinem a Winnie dopadlo, jsem se dozvěděl až po letech. Dost možná inspirace pro jeden nejmenovaný pozdější sitkom. (49.) (28.09.2006)

Seriál mého dětství s kouzelnou retro atmosférou. Dokonale se tu mísí mix humoru a vážnějších okamžiků. Spolu s hlavním hrdinou tu prožijete cestu od jeho dětství až po práh dospělosti. Spousta hlubokých myšlenek je tu podána pravdivě a bez přílišného patosu. Podobný seriál se dnes těžko najde. 9/10 (18.10.2005)