Ulička přízraků

Když si tak prohlížím filmografii Guillerma del Tora, tak bych snad i řekl, že právě Ulička přízraků je jeho nejkomplexnějším filmem. V době 40. let 20. století to tu totiž začíná jako okultistické drama z prostředí cirkusu, aby se film ve druhé polovině proměnil v regulérní noir. Výborná kamera a perfektně houstnoucí atmosféra nabádá k nadpřirozeným motivům, které má režisér obecně hodně rád, aby je postupem času překvapivě potlačil čirým pragmatismem. Trošku překvapující, ale díky výborným hereckým výkonům se jedná o jeden z nejzajímavějších filmů poslední doby. (31.01.2022)

Není to dobrej film. Je výtvarně opulentní, oslnivý scénografií i nasnímáním, ale ten rozpadlý dramatický oblouk s nesmyslnými časovými skoky a malátnou charakteristikou postav stihne během přepálené stopáže mocně nudit. Postav jak na orloji, přitom živých charakterů pomálu a emocí minimum, přitom ten noirový setup měl nabito až běda. Prázdné líbivé obrázky, ale Bradley Cooper nepřesvědčivě plave v ději, který se rozpadá na dvě nesourodé storky, z nichž kdybyste hodinu vyndali, vyprávění to vůbec neublíží . 5/10 (04.02.2022)

Ač nemám v lásce kolotočáře z první půle 20.století, ten podivný bizár kolem nich, to jejich trápení zvířat a chlubení se deformací postižených osob, tak jinak zasazený časový rámec přelomu 30. a 40. let mi konvenuje. Ale přijde mi, že ten příběh a jeho dějový oblouk není tak výživný a nosný, aby obhájil tu obludnou stopáž. Úvodní kolotočářskou linku bych zkrátil o polovinu, možná i o víc, a nic by se přitom nestalo a nechal bych takový střípky, jako sblížení Bradleho a Rooney Mara a pak pro závěrečnou (mimochodem hodně vtipnou) pointu důležitý monolog principála (opět démonický Willem Dafoe) o tom, jak verbujou lidskou spodinu do role odpadlíků, co jsou zavření premanentně v kleci a žerou zaživa kuřata. Naopak být Del Torem upnul bych větší pozornost na intriky ve velkém městě, jeho ponurost a zkaženost, protože Cate Blanchett je skvělá femme fatale a jiskření mezí ní a Bradleyem je až elektrizující. Celkově mě to bavilo, ale nůžky střihačovi by fakt bodly. Ale ono je to těžký, když si uvědomíte, jak del Toro tak miluje ten bizárek starých poutí a kolotočářů, v jejich kulisách si musel připadat jak malý kluk v cukrárně. (17.06.2022)

Hrozně jsem tomu chtěl přijít na chuť, ale podařilo se mi to jen částečně. Nightmare Alley je snímek, který má rozhodně parádní výpravu a po většinu času i působivou atmosféru. To vše navíc doplňuje i herecké obsazení, ve kterém je to jeden sympaťák vedle druhého. Obzvlášť Bradley Cooper zde předvádí jeden z nejlepších výkonů své kariéry. První polovina se ale hrozně táhne. A i přestože si udržuje poměrně působivou atmošku, párkrát jsem si uvědomil, že se vlastně docela nudím. Film nabere mnohem lepší tempo poté, co se v něm představí postava Cate Blanchett. Vlastně si říkám, že kdyby snímek ubral na karnevalových sekvencích, zlepšilo by se mu nejenom napětí, ale určitá struktura vyprávění. Jakmile začne Cooperova postava jednat více za sebe, tak rázem jsem se na to koukal s mnohem větším zájmem. Guillermo del Toro tam dává hodně symbolů, občas se k nim ale natolik upne, že tím trpí samotný děj, který v rámci toho může připadat zmatečný. Ve výsledku je to krásně natočený film, který ale s člověkem vlastně příliš nehne. Ovšem konec to má parádní, to jako jo.  Lepší 3* (14.03.2022)

Stopadesátiminutový remake filmu, jež jsem neviděl a měl jsem to štěstí, že mě bavil po celou dobu. Pro noir filmy mám velkou slabost a celkem se bojim, že po absolutním fiasku v kinech bude podobných filmů vznikat ještě méně, za mě si ale myslím, že plátno není úplně potřeba a užil jsem si to i doma. Ne, že bych si strastiplnou cestu za slávou Bradleyho Coopera chtěl pustit znovu, ovšem del Toro tomu umí dodat tu patinu neortodoxního filmu, který rozhodně nezaujme každého a málokoho vyloženě strhne, mně se však trefil do vkusu ač jsem jej sledoval natřikrát. (08.04.2022)