Bojovali za vlast

Začátek je famózní. Skvělá kamera, rámování, smysl pro detail (sesouvající se kamení a přešlapující nohy v prvním okopu). Na sovětské obvykle vybledlé poměry nezvykle barevný film. Jenomže pak kopání okopů přibývá a vy zjistíte, že film nemá žádný děj. Američani sice točí filmy na hovno a zpočátku máte pocit, že Bojovali za vlast je pomník realističnosti, jenomže když tam soudruzi nezabudovali ani jediný silnější motiv (i kdyby měl Sergej jít večer na šukandu za Natašou a překazí to bombardování a sejdou se až za Donem), brzy začnete zívat a blížící se zlom východní fronty vás spíš uspí. Trochu lepší je scéna zraněného Sergeje Bondarčuka (Míla Besser vivat jakož celý první dabing), jenomže od M.A.S.H.e už jsme zvyklí na hodně krve a od Stalingradu i na amputace bez střihů... takže film a jeho "drsné" scény působí jako sametové pohlazení. Druhá půlka naprosto zbytečná. Propaganda to fakt není, soudruh je tu skoro urážkou. (22.07.2018)

Bojovali za vlasť, boli hladní, osamelí, chýbali im ženy a mali radi tabak. Ich revírom bola ruská pustina a ich protivníkmi nemecké tanky. Muži z ruskej armády. Tí Nemci boli celý čas inkognito, vidíme iba raz ich tváre, inak si ich perzonifikujeme prostredníctvom tých tankov a sú tak strašidelnejší. Páčilo sa mi, že v tomto vojnovom opuse sme úplne mimo miest, že funguje chémia medzi dobre napísanými postavami a že bitky by obstáli v takejto podobe aj v dnešnom blokbasteri. Musím napísať, že ma tento film bavil viac, ako mnohé britské a americké vojnové filmy 70. rokov. Bondarčuk skrátka bol pán režisér a vedel, ako vychcať so štátom požadovanou propagandou. (18.10.2016)

Nechtěla bych to zažít, strategický či "strategický" ústup před nepřítelem za cenu obětí na životech (o majetku nemá cenu mluvit) civilního obyvatelstva. Pocit těch vojáků, pocit těch lidí, tu hrůzu, tu bezmoc, ten zmar. Lidi jako zmatené stádo ovcí mezi tanky, protože divize má posledního důstojníka a ten za chvíli taky umře. Vojáci nemají co jíst a obyvatelstvo jim nechce jídlo dát, protože v první řadě sami mnoho nemají a v řadě druhé je považují za zrádce. Upřímně jsem si oddychla, když to skončilo, protože je určitá hranice beznaděje, kterou není dobré překračovat. A nenávist k našim nepřátelům poneseme na špičkách bodáků. (07.10.2010)

Atmosféra bezvýchodného tíživého snu, surreálné blouznivé výjevy raněných vojáků plné ohně a tmy, dlouhé záběry nekonečných donských stepí podbarvené žalozpěvy a zvuky bombardování... Tohle není žádný naturalismus Bratrsva neohrožených, tohle je Jobova noc. - Mírně mi ve filmu nesedí snad jenom závěrečná čtvrtina, která víceméně upouští od kouzelné lyriky dosavadního děje a dominují v ní dialogy a monology, nezřídka nasycené přehnaným patosem (který k tomuto filmu jinak patří). (24.02.2008)

V polohe vojnovej drámy ako celku som od Bondarčuka čakal trocha viac. Na rozdiel od jeho Vojny a mier tu vynikla skôr celková atmosféra vojny a bezprostredná, očakávaná smrť, ktorá bola cítiť snáď v každej scéne. Samotné vojnové bitky sa mi však zdali iba priemerné a miestami málinko teatrálne. Nad hrdinským pátosom sa nezamýšľam, to vzhľadom na straníckosť proste muselo byť, hlavne keď na Done vtedy Rusi dostali riadne na frak. 75/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (06.04.2015)