Král a žena

Československý krátký televizní film, jenž se odehrává přibližně v roce 1547 a přibližuje divákovi soukromý život významného anglického panovníka Jindřicha VIII. (1491-1547) v žoviálním rozhovoru se svou šestou a poslední ženou Kateřinou Parrovou (1512-1548). Do historických rolí krále a jeho ženy byli obsazeni J. Werich a J. Brejchová, což samo o sobě spolu s jednoduchým scénářem nabízí zajímavou filmovou podívanou. Dialog mezi oběma postavami přináší banální témata, která se zabývají vzpomínkami na bývalé Jindřichovy manželky, a příběh vrcholí ostrým a hašteřivým sporem o barvu koně Alexandra Makedonského. Svůdná Kateřina nechce dát za pravdu svému manželovi a tvrdohlavě se drží svého názoru, za což jí její manžel pohrozí popravou. Nakonec však tento historický, málo známý snímek od režiséra E. Schorma končí romanticky, když si absolutistický monarcha smrt své ženy rozmyslí a oba manželé trvají na názoru toho druhého. Bohužel se budu opakovat s povzdechem, jak velké role mohl mistr Werich ke konci svého života vytvořit, kdyby mu více přála tehdejší politická situace. Ačkoli tato inscenace pouze krátce přesahuje dvacetiminutovou stopáž, přesto si ji dovolím zařadit na nadprůměru, pochopitelně díky skvělým hereckým výkonům obou představitelů. (20.04.2020)

Byl jednou jeden král a ten měl šest žen. A když byl starý, byl unavený a mrzutý. Jeho poslední žena Kateřina Paarová byla o několik generací mladší a i jinak s ním měla málo společného. Není divu, že se ti dva neustále přeli a o cosi se dohadovali. To je vlastně celý děj televizní hry Král a žena. Brilatní herecké výkony Jana Wericha a Jany Brejchové však dělají z této televizní hříčky perlu Zlatého fondu české kinematografie. (Werich nám předvádí spíše mrzutosti svého stáří než dokument z anglické historie. ) V jejich podání dokážeme porozumět a uvěřit vztahu Kateřiny a Jindřicha. Něco mezi manžeským, rodičovským a přátelským vztahem je doprovázeno neustálým, malicherným, ale vlastně vlídným hašteřením. (09.06.2004)

Rozhodně víc Werich než Jindřich VIII. Hraje tam sebe, ne historickou postavu. Laškování s vyhrožováním popravou má trošku jiný nádech, pokud vyhrožující má moc to uskutečnit a v minulosti již tak učinil. Pak to není laškování, ale výhrůžka z pozice silnějšího ve vztahu. Nepřijde mi to pak úplně humorné, spíš zlé. (17.05.2020)

Na herecký koncert má herecký orchestr málo hlav, i když o pomazaných a setnutých hlavách je tu dost vyprávěno. Na solo Jana Wericha je tu minimálně jedná sličná osoba Jany Brejchové navíc. Duet by to byl, kdyby se neukláněl Vladimír Klos.  Rozhodně to je kvalitní dílo Československé televize, které v některých ohledech strčí do kapsy Tudorovce, Bílou královnu i princeznu  a i tu ze Španělska.  O ebenově antracitové Anne Boleyn (tu jsem pravda neviděl) nemluvě. Navíc Jan Werich je tak nějak Jindřichu VIII. docela podoben. A Jana Brejchová Kateřině Parrové v celku rovněž. (27.07.2021)

V poklidu se uvelebte v křesle a přesuneme se do šestnáctého století, do Anglie, do jedné královské ložnice, kde Jan Werich jako Jindřich VIII. Tudor a Jana Brejchová jako jeho šestá a poslední právoplatná manželka a královna Kateřina Paarová mají "veliký" spor. Střetnutí dvou tvrdohlavých povah, které spolu vedou hádky o malicherných věcech, jejich hašteření a následné usmíření v podání těchto dvou hereckých es jsou velice krásnou a milou záležitostí, kterou by si neměl nikdo nechat ujít! (24.05.2013)