Pytláci

Úvodní retroprolog sice slibuje dramatickou podívanou (Hynek Bočan dokáže zachytit nesvobodu za dráty), ale jen sled Bočanových obrazů je málo. Jako celek příběh místy nudí složitým přešlapováním opakujících se scén, místy sklouzává až k parodii vesnických dramat (otec v hotelu s puškou u postele:-) Překvapí množství milostných scén. Hudba Svatopluka Havelky sice navodí atmosféru, ale nejasný scénář ji hatí. Jako motivace pro přečtení knižní předlohy Jana Kostrhuna zajímavé. Podobné vidění je ve filmu Tvář za sklem, který natočila stejná dvojice - Bočan - Kostrhun. Jana Hlaváčová hraje v obou filmech roli matky. (05.03.2011)

Otrocký převod stránek námětu. Syrové záběry krutosti, hrané scény provedené přesně podle chladného scénáře v ještě odtažitějším provedení. Nový velkou roli nedokáže uhrát (o co lepší je třeba Racek), Somr má svázané ruce a spolu s Hlaváčovou hrají snaživě, ale jakoby z donucení. Přes filmové záblesky nezaujme. 1-2* (17.02.2014)

Vesničko má odcizená.. Západem ještě více zkažený táta Somr, frustrovaná máma Hlaváčová a Pavel Nový jako podrážděný synek traktorista v rolích hlavních; překvapivě nevyvinutá Štěpánová, snaživý zamezovač styku Augusta či Racek jako stahovač kožek i předkožky v rolích vedlejších. Silně obsazené, nezvykle otevřené a zvláštní svou kombinací komedie a psychologického filmu. Bočanův expresivní kompilát sobectví, slz, nahoty, dobové absurdity a obrazové bizarnosti (prolog se srnkami, s vozíkem pro vodu). Nakonec prohráli všichni, ale někoho to bolelo míň.. (17.06.2019)

Nadprůměrné hodnocení zachycuje můj dojem překvapení z toho, jak dokázal H. Bočan změnit či částečně vyřadit herecký status určitých protagonistů. Pavlu Novému nabídl nepochybně jednu z jeho nejlepších rolí, ne-li tu úplně nejlepší, jeho "závoznice" Daniela Kolářová zde také předvádí dost nevídanou polohu a milým překvapením byl i Petr Nárožný, jenž zde nemá úlohu humornou, ačkoliv zde humor, mezi tím drámem a kapkou psychologie, máme. Ani M. Štibichovi se nevyhnula herecká změna a v mých očích byla velmi prospěšná. Pomilováníhodná, uplakaná a velmi upřímná Barborka, je taková třešinka na onom dortu změn, který režisér upekl. Režie výborná. Jak napsal zette, Bočan se v dramatickém začátku velmi přiblížil Kachyňovi, ovšem po té si to již jede po svém. Mužské oko se kochá nevídaným počtem žen bez košilek a celkově znalý, československý divák, si užívá výborné plynutí děje, které může vyznít tuctově, ovšem díky klasicky vynikající Janě Hlaváčové, dostává onen návrat skvělou atmosféru. Návrat toho, kdo opustil i zradil. Návrat do starého světa, kde vše zůstalo při starém. Ovšem ten, kdo se vrací, už sem nepatří. Oficiální text je obrácen vzhůru nohama, takže není potřeba ho číst. Emigrant se má více než dobře, je tak zvaně za vodou. Ovšem, hrob bude mít tam, ne tady, což je pro někoho víc než nabitá peněženka. Na znovu nalezení rodinného vztahu již asi nezbývá čas, zvlášť, když to špatné, co má emigrant v sobě, opět přivezl s sebou. Určitě jsem lehce shovívavý, ovšem snímek mě skutečně mile překvapil. (26.09.2013)

Je až směšné, jak uboze Bočan chmatá v čase rozbujeného normalizačního plevele, který zastiňuje a dusí svobodný život, po tom naučeném v pozlacených šedesátých letech. Krutost, sprostota, týrání zvířat a padání na zadek. Všechny ty stereotypy tzv. nové vlny se uplatnily i v normalizačních dojácích, především když se angažovaly jako tento zvláště odpudivý. Špína. (23.12.2019)