Gerry

Krásný přírodopisný dokument... kecám, je to dobrodružný film s prima tipem na zátěžák, při kterém si pročistíte hlavu: "Na místo startu se dopravíme autem, dál se jde pěšky, s sebou jen festovní boty a dobrou náladu"... nebo je to možná snímek filozofický - kdo jsme a kam směřujeme, či něco z fyziologie - jak dlouho vydržíme bez vody... a možná lekce z geografie - orientace v terénu... a ze zoologie - přes páření zvěře... psychologie - umění přehodnotit své hranice... ale najde se něco i ze soudku humoristického: "Jak se ti líbí vejlet?" Jedno je mně jasné - přes celé spektrum žánrů jsem neviděla přirozenějších, těžce relaxačních sto minut na téma: "Ó smrti, jak zlomyslná dokážeš být". (20.02.2014)

Stavba filmu nie je založená na príbehu a absentuje tu nejaké spoznávanie sa s postavami alebo motívmi ich konania, ale asociácia funguje dokonale. Veľa otázok a žiadne odpovede, tak to je výsledok filmu. Strohá strihová montáž, pomalá kamera, ktorá mi pri snímaní velkého celku otvárala ústa a nevedel som sa nabažiť tou prírodou. K tomu pomalá klavírna hudba robila z filmu čistú katarziu. Film som videl už asi 4 krát a vždy je to pre mňa transcendentálny zážitok. (01.04.2013)

Geniální vyprázdněná narace aneb jak se mainstreamovci zatoulali k filmu, kterému nemůžou rozumět. _____ Krásné poetické záběry hor, modrého nebe, pouště, záběrů jdoucích kamarádů; jednoduchý a tak dojemný soundtrack celý tento "ztísněný" film podtrhl. Z Gerryho (filmu) sálá sucho, horko, melancholie a beznaděj. Ze závěrečné scény, kdy ležící Gerry (C. Affleck) řekne totálně beze sil "Opouštím to tady", mě mrazí ještě teď. (07.03.2012)

Geniální. Rozehrát něco takového vyžaduje obří dávku invence (aby to fungovalo) a hlavně odvahy (aby se to vůbec uskutečnilo). Jediná věc, jediný záchytný bod, o který se můžeme opřít, je nám sdělen už v samotném názvu filmu. Jeden, jehož jméno je Garry, a ten druhý Garry se vydávají na cestu pouští. Bez zjevné příčiny, bez zjevného cíle (když pomineme prvotní informaci o nějakém turistickém bodu, která je v celkovém vyznění beztak redundantní - dvojice totiž záhy z pomyslné stezky dobrovolně schází) se hrdinové dostávají hluboko do pouště. Je to až jakési osudové pnutí, se kterým dvojice hlavních protagonistů opouští vyšlapanou stezku a běží tak vstříc širé poušti. Fascinující a zároveň smrtelně krutá nekonečná pouštní krajina poskytuje Van Santovi přímo ideální prostor pro uhrančivé záběry přírodního univerza se dvěma „vetřelci“ předem odsouzenými svému osudu, aby se následně zaměřil na tváře dotyčných a dal ještě jednou vyniknout prostoru v kontrastu s jejich bezradností. Relativnost celku a detailu je zvýrazněna záběry s obtížně identifikovatelnou a z celku vyjmutou částí (dalo by se říct detailem) krajiny, ve které se někde v dáli vynořuje některý z hrdinů ze všech stran svíraný pouští. Především ale Van Sant předvádí skvostnou prostorovou ekvilibristiku, kdy každý záběr, ať je jakkoli dlouhý, působí dokonalým dojmem. Rozvržení každé scény je naplánováno s chirurgickou přesností a celkový sled záběrů působí až halucinogenním dojmem. Pnutí, které vytváří absence vnější dějové linky, je cítit v každém záběru a s postupujícím časem stále přibírá na intenzitě. Minimalistický hudební podkres výborně doplňuje vizuální stránku a celkově koresponduje s vnitřním vývojem dvojice hrdinů. Výsledný pocit podobný deliriu se tak na diváka přenáší s maximální možnou intenzitou. (17.06.2010)

Gus Van Sant je jedním z mála režisérů, kteří jdou proti proudu. Vyprázdněná narace v Gerrym je opravdu velkým kusem pro diváka a záleží na každém, jestli to skousne. Doporučuji si zároveň přečíst 40. číslo cinepuru (online zde), kde je případ vyprázdněné narace tuším dokonce ukazován i na Gerrym.______Pokud se do filmu ponoříte a necháte ho na sebe působit, může se vám stát až halucinogenním a rozhodně netradičním filmovým zážitkem. Na filmu si jde přece cenit i více věcí než jen příběhu... (30.01.2008)