JitkaCardova

Trochu moc hysterické, útržkovité, roztěkané a plytké, a ve zvoleném tématu radikalizace utlačovaných a limitů politické moci podstatně méně odvážné a dotažené, než to v dnešní době mělo být. Jako by ani neexistoval scénář, nebo jsme viděli jen sestříhaný, 101 minut dlouhý, nekonzistentní trailer. Ladj Ly si zdřímnul na vavřínech, jako by myslel, že jeho značkové téma sociálního bezpráví a z něj plynoucí napětí už pokaždé stačí, aby mu udělalo film. *~

Jak se žije ve větě, kde jakákoli lidská blízkost je už nedosažitelným luxusem i pro ty šťastlivce, kteří ještě mají (jakkoli nehumánní) zaměstnání a stálý příjem? *** Se svěží hořkou ironií, originálními cynickými nápady a přitom velmi realisticky extrapolované dnešní kruté tendence kapitalistické ekonomiky, komodifikovaného bydlení a života. *** Jen trochu zbytečně rozvláčné. Kdyby se to zdrclo na polovinu, byla by z toho jedna ze suverénně nejlepších epizod Černého zrcadla. *** (Viděno v rámci Festivalu za Prahu udržitelnou a sousedskou v Karlínských kasárnách, 17. 5. 2024.) *~

Výjimečně tu ve mně pracuje osobní nostalgie. Pro mě se v premiéře zdigitalizované verze skrývá po řadě let oživený a hlavně konečně - v což jsem už ani nemohla doufat - do finiše "dotažený" zážitek z jednoho neveřejného silvestrovského pouštění videokazety v Divadle Na tahu, na které mě s sebou kdysi Ivan jako můj blízký kamarád, s nímž jsem se bez ustání přela o smysl lidského konání, přivedl, a odkud jsme se bohužel museli ještě před koncem přesunout jinam, aniž bychom už pak vzdor slibům měli možnost se někdy dodívat. --- Co mě na hře nejvíc fascinovalo tehdy a fascinuje i nyní, je plasticita a přilnavost té prastaré únikové strategie, jejíž banální mechanismus sžíravě rozkrývá - a totiž specificky to, že ačkoli v ní Václav přiznaně pitval svůj osobní problém intelektuála chvilkově podléhajícího ješitné představě, že může hrát šachy s politickou mocí, tak tahle faustovská role naprosto trefně vykroužila i podstatu Ivanova celoživotního sebeklamu spočívajícím v unikání se ke svůdné teoretické vědě a mudrování - kde se mu zdálo, že prostě stačí, aby ze všeho, jakkoli nezodpovědně vůči hlubšímu smyslu a konzistenci lidského morálního usilování, čtverácky lehkovážně vždy vytěžil hlavně něco "zajímavého". --- Rozkládající Ivan tu vyzařuje sám sebe jako živý - jako by to Václav psal bratrovi na tělo, i když to tak vůbec nebylo a z povahy těch dvou ani být nemohlo. *** A navíc, v nenápadné roli varující strážkyně a téměř dozorkyně se tu v postavě bytné Houbové prorocky objevuje Ivanova budoucí paní a pragmatická strážkyně, Dáša Ilkovičová-Havlová. *** S O.Lí v Pilotů, 15. 5. 2024.) *~