MickeyStuma

Režisér Simon West natočil pro čínský filmový trh vizuálně úchvatný snímek, byť s jednoduchým a přímočarým dějem, který je svým způsobem mixem snímků „Když se čas naplnil…´ (1980) a „Rozpoutané peklo“ (1997). Po patřičných drobných úpravách byly pro první polovinu filmu použity některé motivy z prvního filmu a druhá polovina již vyplňuje motivy z filmu druhého. Každopádně je opět použita tradiční dějová šablona ze slavného snímku „Čelisti“ (1975), což je u podobných katastrofických filmů evidentně stále vítané a snad i vděčné. Kromě napínavých a dobrodružných scén nechybí ani emoce a kapka romantiky. I když je ta dějová jednoduchost značná, což je pro ryze popkornový film přínosem, žánrové scény si nejenže vzájemně nezavazí, ale naopak se dobře doplňují. Při srovnání vizuálních efektů s filmem „Rozpoutané peklo“ (1997) a už vůbec s filmem „Když se čas naplnil…´ (1980) je krásně vidět historický technický vývoj. Dnes se už používá pouze CGI, což je něco, co je na celém tomto filmu to nejpůsobivější. I když je fakt, že létící ohnivé koule ze sopky si v ničem nezadají s těmi z asteroidu ve filmu „Armageddon“ (1998). Vizuální výbuch sopky je však grafickým mistrovským dílem. Kvůli známým dějovým motivům a scénám tento film díru do světa filmu neudělá, ale vedle dvou výše zmíněných filmů se stejným námětem se bude vyjímat dobře.

Nízkorozpočtová satirická komedie o muži, který vytvoří komerční náboženství, aby využil společenských problémů a lidských tužeb? A proč ne? V demokratické společnosti se něco takového děje neustále. Jen se tomu neříká náboženství. Satirický pohled s prvky černého humoru se nejvíce hodí ke kritice komerce, konzumu a možného pokrytectví. Příběh se tak zabývá nejen tématem komerce a vykořisťování, ale také televizním evangelizačním hnutím a komodifikací víry. Kapitalistické vymoženosti, jako je bohatnutí okrádáním chudých za cenu podvodů a komerčního vymývání mozků, využívají nejen různé korporace a náboženství, ale i mnohé vlády, ale tvůrci filmu se už politice zcela vyhnuli. Chudí jsou zkrátka oblbováni, aby uvěřili a dali své peníze za sebemenší, jinak zbytečnou, kravinu. A právě z toho vychází námět, myšlenka komerční víry přímo v náboženství. Film není zrovna mistrovské dílo, ale tak už to u nízkorozpočtových filmových projektů bývá. Myšlenka je však správná a cílená na branku. Koneckonců přesně to udělali také distributoři DVD, včetně českého distributora MIDO FILM, kteří obálkou DVD lákají na Sandru Bullock, i když je ve skutečnosti ve vedlejší roli a hlavní roli hraje Jonathan Penner. Kolik diváků si tedy v dobré víře na takové lákadlo DVD koupilo, a nechalo se tak okrást podvodem, na kterém v Česku vydělal magnát společnosti MIDO FILM?

Netypický Allenův film s hlubší a introspektivnější reflexí slávy, umění a osobního života. Nebo, jak by se dalo zjednodušeně říci, o těžkém životě režiséra. Film se nedrží tradiční dějové struktury, a tak se může zdát poněkud neuchopitelný svou roztříštěností a nepřístupností. To by však z filmu Woodyho Allena nedělalo tak ohromující filmové dílo. Způsob, jakým diváci a kritici tento film vnímají a hodnotí, je velkým přínosem tématu o tvorbě režiséra, kterého samozřejmě hraje sám Woody Allen. Mimochodem, tento fakt je také použit, a to ve scéně tiskové konference, kde se na to ptá jeden z novinářů. Woody Allen neudělal nic jiného, než že spojil realitu s filmovým tvořením. Mistrně natočil film s účelovou filozofickou poetikou, jako by tento film byl filmem, na kterém režisér pracuje ve filmu, a na konci po projekci zazní kritika v podstatě stejná, jako bychom film kritizovali my diváci po jeho zhlédnutí. Film tak záměrně nemá jasné rozuzlení, což může některé diváky i frustrovat. Jsou skuteční diváci se svými smíšenými pocity na stejné vlně jako diváci ve filmu? Jako by skuteční diváci tohoto filmu byli součástí diváků ve filmu, kteří sledují stejný film. Je to složitý a náročný Woodyho film, který se záměrně nesnaží být pro každého. Nabízí však krásnou vizuální stránku, silné herecké výkony a hluboké myšlenky o umění, slávě a lidské existenci v melancholickém a introspektivním tónu. Celkově se tedy jedná o náročný film, u kterého je třeba během sledování přemýšlet nad každou scénou, ale na druhou stranu je to film podněcující k zamyšlení a filozoficky obohacující, který spíše osloví náročné diváky, kteří dokáží ocenit Woodyho inteligenci, originalitu a uměleckou vizi. Je to ten typ filmu, který se netočí každý rok.