Betlémské světlo

Osvědčená tvůrčí značka Svěrák & Svěrák opět připravila vyhledávaný komfort pro všechny divácké kategorie. Nejedná se sice v žádném případě o scenáristické ani jiné spasení českého filmu, ovšem Svěráci se duchem vrátili k Vratným lahvím. Jsem si jist, že při své tvůrčí práci na tenhle svůj úspěšný film pomysleli a chtěli na něj nějakým způsobem navázat. V tomto filmu lze nalézt hned několik styčných bodů: velmi podobná až totožná herecká sestava ve vedlejších rolích (Budař, Vetchý, Táborský, Macháček) a hlavně opětně Daniela Kolářová po boku Zdeňka Svěráka a jejich neustálé hašteření a špičkování. Příběh je vlastně celkem jednoduchý. Postarší spisovatel Šejnoha, který píše další ze svých povídkových knih, zažívá se svými fiktivními románovými postavami, kterými se inspiroval ze svého okolí, opravdové peripetie. Vedle toho bojuje se svojí tvůrčí krizí, zlobí ho zdraví a z rovnováhy ho vyvádí i jeho hašteřivá manželka, se kterou je evidentně už jen ze zvyku. Zdeněk Svěrák film zřetelně táhne a jeho postava je osobnostní dobrák, co každou chvíli chce diváka dojmout i rozesmát. Je třeba počítat s tím, že fiktivní postavy mají své vlastní "uvažování", takže se spisovateli v různých situacích a na různých místech zjevují a stěžují si na své nedostatky, kterými je on sám coby autor obdařil. Nejzajímavější i nejvtipnější z fiktivního leporela postav je dvojice Vojtěch Kotek, frajerský fotograf, a Tereza Ramba, nedobytná lékárnice, a jejich náhlé milostné vzplanutí. Dalšími zástupci z jiných povídek je rodina Vladimíra Javorského, úzkostlivého otce, který prosí spisovatele o zázrak pro svého retardovaného syna. Úplně nejslabší a zcela nezajímavá je linie s automechanikem (Ondřej Vetchý), co používá svérázné léčitelské metody. A docela zvláštně a originálně působí sny hlavního hrdiny o jeho skonu, na jehož poslední cestě na onen svět ho dovedně vyprovází dvojice svérázných pohřebáků v podání Miroslava Táborského a Jana Budaře. Neustálé manželské soupeření Svěráka s Kolářovou silně připomene vtipné manželské zápolení z Vratných lahví. Přišlo mně, že sice bylo o poznání méně vtipné, ovšem stále velmi filmově funkční. Magický realismus, na nějž Svěráci tentokrát hodně sází, je v českém filmu poměrně ojedinělá záležitost. Takovýto tvůrčí prvek se jim daří zvládat s nadsázkou i nadhledem. Diváci mají opět možnost zažít zručně natočenou a tak trochu netradiční filmovou pohodu. 7/10 (08.09.2022)

ano, Betlémské světlo není zrovna tím na co jsme od Svěráků zvyklí a na jejich poměry je minimálně zvláštní. Já se nicméně u tohoto vhledu do hlavy Zdeňka Svěráka, kde se ukazuje jednak tvůrčí blok a jednak pocity někoho kdo se smiřuje s nevyhnutelným, bojuje s pocitem že do současného světa nepatří a vzpomíná na svoje mládí bavil navzdory poměrně zdrcujícím kritikám. Asi už taky stárnu, ale Svěráka mám rád (na což věk nemá vliv)  a docela jeho pocity chápu. Každá z " povídek" je trochu jiná a ne každá je vyloženě dobrá,ale to se holt autorům stává a to že ne vždy jsou schopni dostát očekáváním není nic proti ničemu. Místy je to milé, místy vtipné, místy rozumné, místy infantilní a místy lehce uslintané, a je těžké určité do jaké míry je to Svěrák sám a nebo jde o jakousi parodii stárnoucího autora. Snad jen tu svojí představu vysloužilého proutníka, která Svěráka provází poslední dobou dost často by klidně mohl opustit (a to říkám navzdory skoro full frontalu Terezy Ramby)...70% (11.09.2022)

Já jsem nečetl žádné recenze, vnímal jsem pouze, že ohlasy nejsou nikterak nadšené. Vzhledem ke svému spíše vlažnému přístupu k tvorbě Jana Svěráka, kterou zbytečně nepřeceňuji, jsem nic neočekával a zašel po dlouhé době do kina. Rozpačitosti, rozporuplnosti a zmatenosti rozumím. Základní námět se mi ale líbí, měl by potěšit každého čtenáře či čtenářku. Bohužel mě zajímala a bavila pouze dějová linka základní a ta s Kotkem a Voříškovou, Vetchého jsem nepochopil vůbec a Javorského dějová linka se mi líbila až v samotném závěru, který završil celý film a dostál svému názvu. Herecky září především ženy Kolářová a Voříšková, avšak Javorského nelze pominout nikdy v ničem. Celkově je to u mě mezi třemi a čtyřmi hvězdami, takže dnes jsou to lepší tři hvězdičky. A nejlepší je samozřejmě plakát s Voříškovou a žehličkou, vizuálně nádherný a nápaditý. Dnes jsme s přítelkyní koupili novou žehličku, tak si rovněž nafotíme nějaký podobný :-) (20.03.2022)

Svěrákovic Betlémské světlo rozhodně není špatný film. V jednotlivostech je místy dokonce velmi trefný, ale jako celek krapet pokulhává. Spojit několik povídek dohromady, aby fungovaly ve vzájemné harmonii, má svá úskalí, což se projevuje především v druhé půlce tohoto tragikomického snímku. Nicméně stále ještě se jedná o nadprůměrný počin, který oplývá laskavým humorem, přirozeným herectvím a krásnou hudbou. (65%) (12.04.2024)

„NENÍ TO TEN SPISOVATEL ŠEJNOHA? ON JEŠTĚ ŽIJE?…“  O krizi „posledního“ věku, schovaný do křoví, vytvořenýho z postav a příběhů Svěrákových povídek. Hele… jede si to tím svým klidným tempem, a nás, co máme Zdendu rádi, to ani moc nenudí, ale… Vlastně jaký ale? Co už se z tohohle poslepovanýho příběhu, kterej odráží další životní etapu Svěráka otce – dědy, dá vymáčknout? Sice je tu přítomen onen laskavý, ale je ho málo. Vlastně málo je toho tady hodně (kromě Kotka a Ramby). Dám za tři, ale bude to spíš pro fandy a ty, kterých se to nějak dotýká (tedy chtějí vidět mladou holku, jsou chycení v pasti „stoletýho“ manželskýho vztahu…).     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nečtu Povídky psané Zdeňkem Svěrákem. 2.) Nedokážu si představit Vánoce bez Betlémského světla.               PŘÍBĚH  **  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (01.03.2023)