BANGER.

[VIDĚNO 16.9. V KINĚ SCALA] "Ty vole Láďo, dělej něco!" "Co jsem, more? Vymítač ďábla?" _____________ To nejlepší z Trainspottingu, Euforie a Good Times na speedu.... Spíš než temnou výpovědí o miléniálech a gen Z je BANGER. intenzivní drogovou noční jízdou skrze betonovou džungli jménem Praha. Jízdou, která se zvhrne v nesnesitelně zběsilý, hektický a adrenalinový závod nejen o čas, ale i o život – závod, během něhož si jeho účastníci sáhnou na absolutní dno psychických i fyzických sil. A koneckonců je BANGER. vším, čím se česká kinematografie snaží být, ale marně. Přesně takhle si totiž představuju pojem "progresivní český film", který má koule dostatečně velký na to, aby se dokázal odlišovat jak formálně [celý film je natočen hodně experimentálně, dynamicky, kineticky a expresivně komplet na iPhone], tak žánrově [v podstatě jde o komediální buddy-movie thriller, který je divácky vstřícný a přesto nehorázně provokativní; zkrátka žánrovka, která tu už dlouho chyběla, a která tu ještě nebyla].... Adam Mišík zde exceluje jak já s tabulkama v Excelu [ten týpek je prostě někde jinde], no a Marcel Bendig je herecký objev roku a zcela bezkonkurenčně nejlepší filmová postava v dějinách český kinematografie (btw dík za fotečku, jseš skvělej!). Plejáda cameí přes Pavla Novotnýho, Mikýře, až po Sergeie Baracudu [kolem něhož se ostatně točí celá zápletka] nebo Stacy Cruz [je to prostě ďáblice] překvapila; o popkulturních intermezzech který reflektují gradaci i obměňující se motivy příběhu [AZ kvíz, Svarta Jump, Sergeiova instagramová moudra, Jak si pejsek s kočičkou vařili dort, zfetovanej kůň, anebo JAK MÁ VYPADAT opravdová KRABIČKA POSLEDNÍ ZÁCHRANY (KPZ)] radši ani nemluvě.... Co dodat? Neskutečnej banger tenhle film. Neuvěřitelně pohlcující audiovizuální extáze z který budete mít oči jak Toffife, a instantní kultovní klasika která nemá v rámci domácí tvorby sebemenší obdoby či konkurenci. Závěr je možná až moc moralizující a předvídatelnej, ale mně je to úplně jedno. A pro boomery to možná taky nebude, ale koho to upřímně sere. Takže uděluju 10 kokešových lajn z 10 [jak by řekla Alexova holka Sára, btw skvělá Anička Fialová], nemůžu hodnotit jinak – nic lepšího už letos zkrátka neuvidím, nic jinýho mi už letos tak extrémně nesedne [a to říkám jako člověk jemuž je česká rapová komunita naprosto cizí]. To vše za účasti Mišíka, Marcela i Adama Sedláka (akorát Sergei B měl zas amnézii), no prostě dream cum tru.... Kolem a kolem, režisér Adam Sedlák nadobro zpečetil svou pověst jednoho z nejambicióznějších a nejtalentovanějších českých filmařů a já mu to jen a jen přeju. Ústřední song je návykový as fuck 💜🖤 (20.09.2022)

Jakože...BANGER hodně překvapil....Vůbec mi vyobrazené prostředí není blízké, pořádně ho neznám, ale Sedlák to dokázal natočit způsobem, že jste všechny strasti hlavního hrdiny prožívali společně s ním. Fakticky, po stránce technické a vlastně i režijní, ten film snese nejpřísnější evropská měřítka (ve výsledku docela úsměvné, že film natočený na iPhone rozmetává většinu konkurence na české scéně). Ústřední dvojice velice uvěřitelná, Bendig si tímto výkonem rozhodně řekl o další role. Na tuzemské poměry BANGER obstojí i po stránce scénáristické, v rámci žánru dokáže překvapovat. A v závěru doslova šokovat (vůbec jsem neočekával, že se Sedlák vydá tímto směrem...za tu odvahu smekám klobouček). Musím zde s ostatními souhlasit. Za poslední dobu jeden z nejprogresivnějších českých snímků :) (13.03.2023)

Marsell Bendig Benger? Skôr bender. Hnusné prostredie, hnusné postavy, odporný slovník, fet a smrad. Niekoho to vzrušuje. Pohľad na prázdne schránky, čo nevedia nič len pičovať a ten čo to natáčal má Parkinsona. Keby to videli v zahraničí a pozrú, že film je v červenom, tak si budú myslieť, že tu žije samá socka. Ale asi to tak aj je. (07.03.2023)

"Tak co, buzeranti, budete něco kupovat?" Vida, nejlepší film, co jsem viděl v rámci letošní Letní filmové školy, jsem fskutečnosti popatřil až při cestě zpátky vlakem na tabletu. Docela signifikantní u snímku, který je natolik vytržený ze současného českého filmového kontextu. BANGER. provokuje mimo jiné svojí dějovou prostotou, nevěrohodnou naivní rytířskostí hlavní postavy tváří v tvář vlastní chybě i přeskakováním z komických dialogových výměn do naturalistických nočních můr rekreačního narkomana. Jenomže on vlastně ve všech těchto aspektech (jakkoli nevěrohodných optikou "normálního" světa) dodržuje tu současnou hip-hopovou mentalitu, která dokola omílá příběhy o dealerech se srdcem na správným místě, kteří se z nuly snaží vypracovat až na vrchol (který zde okupuje člověk, který působí, jakoby na sobě měl nataženou hlavu jinýho člověka a je to tedy castingově perfektně vybraná mentorská postava pro tenhle sureálnej rozbitej svět pod světem). Zároveň jsou si ale stále vědomi jeho pozlátka a mají svoje těžiště v realitě, ať už je to hood, family nebo hoe. Vyprávění BANGER.u si fantasticky dopomáhá v současnosti pro internetovou komunitu známými videovskuvkami a memy, které aktuálně dotvářejí kontext jeho světa, ale zároveň on pomáhá přežít zase jim do dalších let, protože internetové fenomény přicházejí a odcházejí, kdežto BANGER. tady s náma bude ještě dlouho, protože je to nakonec vlastně dost citlivá, výstižná a zároveň stylově radikální cesta pražskými 2020s, která narozdíl od mnoha jiných českých mladých filmů, jenom nepřejímá jazyk západní žánrové tvorby, ale je napřímo napojená na aktuální pražský noční zeitgeist, kdy je citlivá k mnoha jeho elementům. V tomto si ale pořád myslím, že srovnání s Refnovým Pusherem není kdovíjak na místě, protože ten se často odehrává ve velkých celcích zmáčené Kodaně, která je tak jedním z jeho nejvýraznějších prvků. Zde, i díky specifickým pravidlům pro natáčení na telefon, jsme stále uzamčeni ve velmi úzkém zaostřeném pásu, žádná scéna nemá prostorovou expozici a město zde je tak nepříjemně chaotickou, organickou masou. V neposlední řadě mě potěšilo tepání do přesluhujících pražáckých elit typu David Černý, Petr Novotný či Bruno Ferari, kteří jsou zde vykastrovaní na připitomnělý klub Pátečníků, který k čichání vlastních prdů potřebujou dvě géčka na večer, aby zapomněli jak nikoho relevantního nezajímaj. "David Černý vole, vypadá jak vandrák, vole dělal ty mimina." "Ty píčo more jaký mimina, co mi to tady řikáš?!" (02.08.2023)

Jsem rád, že jsem tenhle progresivní kus zvládnul před předáváním Českých lvů. U jinak skvělého Marsella bych místy uvítal titulky (artikulace občas hodně na štýru), u Adama bych se naopak chtěl omluvit, protože jsem (mu předem) fakt nevěřil. Tahle sázka na nejistou kartu ale vyšla parádně. Drogy neberu, daným jazykem nemluvím, TikTok nesjíždím a když už Sergeje, tak raději detroitskou ikonu Fjodorova nebo skladatele Prokofjeva. Tuhle dravou velkou rybu, teda rappera, jsem fakt neznal. Každopádně tohle, more, bylo nápaditý, autentický a energický. Máme tu frustrovaného drogového dealera, který se hodlá díky penězům z prodeje stát slavným rapperem, doufajíc, že ti zmrdi budou znát jeho ksicht, a doufajíc, že jeho raketový start kariéry zachrání jeho evidentně dávno mrtvý vztah. A máme tu rovněž drogami věčně opojeného nejlepšího kamaráda, se kterým musí za pár hodin sehnat balík peněz, aby nahrál svůj vytoužený banger. Výsledek je dravý, neskutečně vtahující a nemá moc hluchých míst. Adam Sedlák téhle generaci přinejmenším rozumí, zvolil skvělý vizuál a divákům předložil výtečnou sehranost ústředního dua. Vážnější uchopení v poslední třetině mi nevadilo, zároveň chápu, že mnozí budou mít potíž s problematikou užívání drog, které (ač řada momentů vyznívá negativně) působí prostě cool. (04.03.2023)