La Dernière Femme
L'ultima donna
Posledná žena
The Last Woman
Režie:
Marco FerreriKamera:
Luciano TovoliHudba:
Philippe SardeHrají:
Gérard Depardieu, Ornella Muti, Renato Salvatori, Michel Piccoli, Zouzou, Nathalie Baye, Daniela Silverio, Vittorio Fanfoni, Giuliana CalandraObsahy(1)
Marco Ferreri, nejkontroverznější italský režisér druhé poloviny 20. století, by tento týden oslavil 80 let. Jeho téměř čtyřicetiletá režijní, scenáristická a herecká práce se zapsala do dějin světové kinematografie nevymazatelným způsobem. Provokující i plachý, sarkastický i poetický, obhroublý i něžný, osobnost, která si vysloužila jako málokterá jiná za svou tvorbu tolik protikladných přívlastků, že snad jediné, s čím se nikdy nesetkal, byla lhostejnost. Jeho osobní, odvážné výpovědi o vztazích mezi mužem a ženou v současném světě, o krizi lidských bytostí v jejich původních instinktech vyprávěné skrze šokující obrazy, dovádějící vnitřní dilemata hrdinů do fyzických zpodobení ad absurdum, vzbuzovaly ostré reakce již v době svého vzniku. Rodák z Milána natočil své první filmy v zemi Buňuela a Dalího, ve Španělsku a po problémech svých filmů v Itálii našel tvůrčí azyl ve Francii. U nás jsme z jeho kolekce více než třiceti filmů mohli dosud zhlédnout docela reprezentativní ukázku jeho tvorby. Filmy Včelí královna (1962), Harém (1967) a především Velká žranice (1973), či Maso (1991), jsou dostatečnou ukázkou jeho kontroverzní, ale osobně zaujaté tvorby. Film Poslední žena z roku 1976 spadá do jeho "francouzského období", v němž o tři roky dříve natočil jeden ze svých nejzatracovanějších, nejdiskutovanějších a také nejobdivovanějších snímků Velká žranice. Pro Poslední ženu oslovil mladého Gérarda Depardieura, jenž měl dny své největší slávy ještě před sebou, a mladinkou Ornellu Muti, která už měla za sebou poměrně bohatou filmovou historii. Oba herci působí v rolích mladé dvojice nesmírně přirozeně a díky ničím nespoutané Ferreriho režii vytvářejí na plátně nejen působivé drama milostného vztahu, ale působí zároveň jako prototypy chování i přemýšlení mladé generace oné konkrétní doby, 70. let minulého století. Zdánlivě všední život mladé dvojice probíhá v několika plánech, od sexu v jeho nejfyzičtější podobě až k principům ženství a mužství obecně a jejich rolí v rodině i společnosti. A jako u Ferreriho vždy, projeví se tyto vnitřní úvahy nakonec zcela otevřeně, zpodobeny fyzicky, v šokujícím finále, které není radno prozrazovat předem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (56)
Moje první setkání s Ferrerim. Film na mě dělá dojem, že to, co tehdy působilo otevřeně a co šokovalo, dnes vyznívá spíš až směšně. Film byl pro mě dost nestravitelný, krkolomný, neuspořádaný a navíc do toho všeho nahý Gérard Depardieu se svou odpuzující tělesnou schránkou (bohužel jsem si před sledováním filmu přichystala pouhých tři tisíce pytlíků na zvracení, což se, nejen ve finále, ukázalo jako opravdu velká chyba). Jednotlivé scény jako kdyby do sebe byly násilně naroubovány bez jakéhokoli přechodu, včetně rádoby „filozoficko-feministických“ přesahů, které do příběhu vnášejí sem tam se mihnuvší postavy. Myslím, že jinak než metaforicky nedovedu tenhle film uchopit, protože v takovémhle pokřiveném vztahu snad ani není možné žít. Chování hlavních postav mi přišlo spíš jako dozvuky středověku než jako chování bytostí žijících na konci 20. století. Dost velký problém mi dělalo to, že jsem se příliš nedokázala zorientovat v celé situaci (s čím postavy do děje přicházejí) – divákovi jsou předhozeny jen kusé informace z životů jednotlivých postav. Valérie snad pracovala jako učitelka v jeslích (ano, dost se nabízí, že by jejím vedlejšákem mohlo být šlapání ulice). Svou říjnovou dovolenou s milencem v Tunisu vyměnila za láskyplnou péči o Gérardovo dítě Péťu (i přesto, že není rodinný typ), polehávání na posteli nahá (jak jinak, škoda nevyužít ten potenciál!), ponižování ze strany Gérarda a téměř nepřetžitý sex s ním (na nic jiného pochopitelně už nezbýval čas). Gérard pracoval jako inženýr a tomuto neskutečnému primitivovi svěřily francouzské úřady do rukou dítě. Téměř v závěru se divák navíc ještě dozvídá, že Gérard byl v minulosti ve vězení (aby bylo jasno), na což odkazuje i tetování na jeho neustále nahém těle. Sex je ve filmu zobrazen jako esence ryze animálního pudu a moci - sice ONA nikdy nedosáhne orgasmu, ale alespoň má tu moc, že HO dokáže uspokojit (ano, poněkud primitivní přístup). Gérardovi ve třiceti doteče, že „to“ je asi i o něčem jiném než být „králíčkem“ a vyprázdnit do NÍ svůj „váček“. ONA začíná postupně chápat, že Gérard asi nebude ten pravý … ON, bývalý proutník, egomaniak a permanentně nadržený primitiv (macho), se tedy bláznivě zamiluje do NÍ, neskutečné subinky s troškou rozoumku, ale především s obrovským osobnostním rozporem a - kupodivu jim vztah vůbec nefunguje i přesto, že ON má (stále ještě) penis a ONA vaginu! ()
"Jsi jediný chlap, co chodí do jeslí pro dítě. Musíš být něžný." To Ornella Muti řekla moc hezky. Něžně. Dál nevím, jak se k tomu postavit. Postavit... Celé je to o postavení... Muže... Ženy... Ve vztahu... V posteli. Ježíši, jak mám napsat komentář k filmu, kde jsou furt hlavní představitelé nahatý, souloží, nebo se o tom aspoň baví a když se o tom nebaví, nebo to nedělají, tak se baví na téma jak z letního speciálu časopisu Žena a Život. Ty jo. Takže radši zpět k Ornelle. Byla tady nádherná. A taky nahá. Depardieu taky. Skoro pořád. A radši už nic. Tímto žádám veřejně jednoho ze svých Oblíbených, který tomu dal 4*, ať mi vysvětlí ZA CO??? Protože tohle nebylo kontroverzní, ale úplně BLBÝ! ()
Francúzi boli vždy úchylní čudáci. Tento film je toho dalším dôkazom. Chápem, že tvorcovia chceli ukázať obraz sveta, v ktorom ľudia majú problém rozprávať sa a že všetko riešia iba telesne, ale na film mi to príde akosi málo. Depardieu je v snímku viac nahý ako oblečený, oveľa viac ako krásna Muti, že by to niečo hovorilo o režisérových chúťkach a orientácii? Ktovie. A ešte do toho zaťahujú batoľa, ktoré netuší, že sa s jeho prckom hrá jeho filmový otec. Odporné a v dnešnej dobe plnej pedofílie asi ani nemožné. A ten záver môže výjsť iba z pera a kamery chorého človeka. Pozitívom je iba to, že ma celkovo nenudilo, aj keď príbeh viacmenej stojí na mieste. ()
V tomto filmu víc než v jakémkoli jiném hraje hlavní roli PENIS a jeho majitel tu vystupuje jen jako jeho bezmocný přívěsek (což nedokáže asi nikdo jiný lépe zahrát - protože možná odžít - než Gérard Depardieu. Viz též Buzíci). Hodně scén je tu dost na hraně (hlavně všechny s dítětem) a film by asi klidně mohl být o půlhodinu (prasáren) kratší. Na druhou stranu takhle drsné kritice sexu jako náboženství a muže jako věčně mrduchtivého (pardon) macha ponižujícího ženu na chodící díru tleskám. ()
Hlavní hrdina je typický muž = hrubián, sexuálně závislý, paličatý a chovající se jako dítě. Když to nemá, tak trucuje. Jeho bývalá manželka se stala feministkou a on se začíná cítit ohroženě jako muž. Jeho role už není tak dominantní jako dříve a není pánem vztahu. Jeho nová milenka už je stejně nakažená. On nic nechápe a je sobecký. Ona to cítí jinak a on se nedokáže naladit na stejnou vlnu. Jejich rozhovory, milování, hádky - to vše se točí kolem toho, kdo je vůdcem v páru. Ona chce sdílet a starat se o dítě a nechce být jen sexuální objekt. On chce všechno a hned a moc a nekonečně. Oba herci se převážně po bytě procházejí nazí. Všudypřítomná nahota dodává filmu nevšední zážitek, protože je vše tak přirozené. Je to impulsivní film plný lidské zvířeckosti a na konci jsem trpěl s ním. Brrr. Depardieu i Ornella Mutti skvostní a působící zcela lidsky a normálně. ()
Reklama