Režie:
Claude SautetKamera:
Jean BoffetyHudba:
Philippe SardeHrají:
Yves Montand, Michel Piccoli, Serge Reggiani, Gérard Depardieu, Stéphane Audran, Marie Dubois, Umberto Orsini, Ludmila Mikaël, Antonella Lualdi (více)Obsahy(2)
Příběh několika kamarádů, kteří jsou většinou ve svých povoláních úspěšní, ale v soukromí prožívají spoustu krizí a problémů. Scházejí se u jednoho z nich na venkově, kde si o tom povídají. Pak dojde ke konfliktu který je odcizí a následně jeden z nich vážně onemocní.... (MVanis)
Videa (1)
Recenze (25)
Žánrové zařazení nemožné. Setkávání přátel na venkově mi trochu připomnělo Woodyho Sex noci svatojánské. O sex ale ve filmu jde jen vzdáleně. Dlouho budete čekat, až se o Depardiem (zvláštní slyšet ho s hlasem Ondřeje Vetchého) přestane jen mluvit jako o boxerovi a začne opravdu tlouct. Do hloubky jsem ale u tohoto filmu nepronikl. ()
Poetické vyjádření všedního života se skrývá pod tímto titulem, včetně všech radostí, všedností a krizí. Vše však zastřešuje společný prvek a tím je přátelství. Přestože i přátelství prochází krizí, je to stále hodnota, která má zasadní význam. Film dokáže zobrazit život bez patosu, jednoduše tak, jak plyne. A to je velmi náročné téma a Sautetovi se toto dílko vskutku zdařilo. Rozhodně stojí za zmínku hvězdné obsazení... ()
Reziser Claude Sautet /Docela Obycejny Pribeh/ a jeho tvorba ma nebavi, a doteraz som jej neprisiel na chut. Ako pribeh o 3. kamaratoch a ich problemoch v sukromnom zivote je fajn, herci vedia hrat, ale odznie na moj vkus privela prazdnych tlachaciek o medziludskych vztahoch. A zadruhe, Claude -Sautet je v tomto pripade len za rutinera bez invencie, bez kuska originality. Hroza, bieda bola dopozerat to. 50 % ()
Dobře odvyprávěné výseče ze životů tří ze čtyř hlavních aktérů, jeden byl po celou dobu upozaděný a dostával nepoměrně méně prostoru. Neděje se jim nic mimořádného, řeší relativně všední problémy. Osobně mě nejvíc zaujalo, kde všude a jak moc se tehdy kouřilo. Kvůli tomu ale tehdy tenhle film jistě nevzniknul. Mohly se v něm poznat milióny lidí v kapitalistických zemích, byl to film o nich obsazený charismatickými herci a krásnými herečkami. A jinak? Fakt nevím... ()
Po dokonalých "Nelly a monsieur Arnaud" a "Un Coeur en hiver" byl pro mne tento film asi až moc melodramatický... Jak říká klasik, nostalgie je stesk po něčem, co jsme nikdy neměli. Možná proto mi scény rodinných oslav, kde místo dialogů slyšíme jen úryvky hovorů a celé je to podbarveno hudbou, připadaly občas nepravdivé. Přesto je Sautetova poezie všedního života přítomna.... A já si nikdy nemyslel, že mohu být dojat při scéně zápasu v boxu. ()
Reklama