Specialisté na vraždy

Ačkoliv seriál je dost nevyvážený a divácky nejvděčnější vrahové se objevují až někde v jeho polovině, určitě na něj nezapomenete, pokud jste chytili jeden z těch lepších dílů. V jednom z nich mimochodem takřka celých čtyřicet minut sledujeme Borna a schizofreničku v jediné místnosti, přičemž z obou nespustíte oči - ty její dokonce mění barvu... Celkem je ale škoda, že scénáristé nám tak málo za celou dobu prozradili o soukromém životě Borna, natožpak jeho parťaček. (15.05.2008)

Mě to bavilo. A co víc, připadalo mi to i docela inteligentní. Člověk sice obvykle od začátku ví, kdo je vrah, ale je zajímavé sledovat postup, jakým to zjistí i kriminalisté. Profiling ve forenzní psychologii je lákavý a tady si ho člověk užije požehnaně, navíc v podání maniodepresivního svůdníka Meyera. Impertinentní Fünderichová jako Glaserová svou práci zvládá taky dobře. A cynická patoložka je dobře doplňuje. Po smrti jedné z hlavních postav ale bohužel umřela i kvalita. (09.03.2011)

Německý televizní naturalismus aplikovaný na seriál Die Cleveren Pravidlo č.1: ukaž co můžeš, hlavně hodně krve, kvantum mega uchylných vrahů, jejich zaslouženou a rychlou likvidaci, utrpení obětí (tedy to, co sítem amerického televizního debaklu zaručeně neprojde). Pravidlo č. 2: nechej zemřít alespoň jednoho z hlavních hrdinů a udělej to způsobem, který je naprosto nepateticky a nehrdinský (protože tak umírají pouze američtí kolegové). Pravidlo č. 3: zásadně nevyužívej moderních až módních filmařských postupů (jako jsou filtry, ruční či digitální kamera atd.). Pravidlo č. 4: časem udělej z hlavních postav lidské chcípáky, kteří řeší své problémy alkoholem a rozbroji v zaměstnání. Pravidlo č. 5: to vše nech v naprosto přirozených reáliích, v ošuntělých ext-interiérech, ať to působí dostatečně realisticky. Born a Glaserová jsou typickým příkladem, že takhle to skutečně může v německém seriálu fungovat. Startujeme na jasné tandemové čáře – racionálně-logický princip je zastupovaný mužem-psychologem, spontánně-intuitivní princip je zosobňovaný ženou-policistkou (ovšem časem se ručka váhy občas vychyluje sem i tam). Doplňují se, občas se řádně zhádají a efektivně pošlou do píp, občas zavtipkují, ale jeden bez druhého jen těžko profesně a vlastně i osobně existují. Chytají hustý týpky, kteří své oběti skutečně nešetří, z velké části jsou duševně choří, z velké části zaslouženě umřou. Už jen sám o sobě tento fakt mluví pro hodně drsnou podívanou. Ta je z velké části podporována hodně realistickým prostředím - paneláky, staré periferie velkých měst, ošuntělé interiéry a naprosto nekašírované exteriéry - které konkrétně českému divákovi musí být směšně povědomé (obzvlášť, když tandem vyjede za prací na německý venkov). Seriál v podstatě vůbec nesází na akci, nýbrž na proces vedoucí k odhalení vraha, který se obvykle sestává z psychologického profilu a následného hledání dle stop, které hledaný zanechal. Časem je děj „vylepšován“ osobními problémy hlavních hrdinů, jejich občasnými emočními či alkoholovými excesy a vše vrcholí WARNING SPOILER dvoudílovým neheroickým umíráním jednoho z hlavních hrdinů na jednotce intenzivní péče. Po stránce filmařské je seriál podprůměrný, v rámci televizní tvorby standardní, ve všech sériích v podstatě nenajdete jakoukoliv vychytávečku – vše je dost statické, hudba téměř žádná nebo neznatelná, vizuální styl neslaný-nemastný. I přes všechna tato negativa jsem u tohoto seriálu vydržela, což je u mě dost obtížné, protože obvykle ztrácím –v závislosti na časovém aspektu- zájem po dvou-třech dílech. Neviděla jsem všechny díly, ale nejlepší je -dle mého názoru- série třetí. (15.09.2006)

Italové by neměli točit historický filmy a Němci detektivky, thrillery a kriminálky. Ovšem tenhle seriál je čestnou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Byla jsem na něm závislá :-). A když "odešla" Eva Glaserová, i přestože v seriálu stále zůstávala moje nejoblíbenější seriálová postava psycholog Dominik Born, nebylo to už ono a trvalo hodně dlouho, než jsem si ve Sběratelech kostí našla adekvátní náhradu. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Doplnění komentáře dne 18. února 2013: Viděno všech 48 dílů + pilot. Od první série se to postupně zlepšovalo, aby atmosféra a vůbec všechno gradovalo ve třetí a čtvrté sérii, taky bych vyzvedla ty díly, které již jmenovali zdejší spolukomentátoři, po odchodu Evy se to v páté sérii vrátilo na úroveň tak té první či druhé série a šestou sérii s jejími jednoznačně nejšílenějšími případy a vrahy (síť pedofilů, vraždy postižených dětí, schizofrenní vražedkyně ohrožující Borna a všechny jeho blízké) podle mě totálně zazdila nová komisařka Kathrin Raschová (Eva Glaserová byla sympatická, Issabel Beckerová aspoň pěkná, ale tahle byla krajně nesympatická a líbit se mi taky nelíbila, ale jsem ženská, takže můj názor na tohle nemusí odpovídat názoru mužů) a pokus o úpravu rodinného života Dominika Borna (ten ale naprosto úplně, skoro jsem měla pocit, že se změnil tým scénáristů, který jej náhle viděl po svém). Hvězdičky ale už neodeberu a pod čtyři bych stejně nešla i přes předchozí výtky. (08.10.2011)

Souhlasím s tím, že tohle je patrně nejlepší německý seriál. H. W. Meyer vypadá opravdu jako psycholog a dokonce mu chybí nějaká větší vlastní úchylka, krom občasné náchylnosti k alkoholu. V Americe by už měl vidini nebo mluvil s mrtvými, či něco podobného. Že umřela Glaserová mi nevadilo do doby, než jsem začala sledovat nástupkyni. Výměnu ale chápu. (18.07.2008)