Vamos a matar, compañeros

"Můj táta čistil hajzly ve Španělsku. Přišel sem s velkejma nadějema. Chtěl, aby se v Mexiku za záchody platilo." Satirický špageťák z tolik oblíbené vlny revolucionářsky uvědomělých z období revoluce v Mexiku. Ovšem po více než solidním rozjezdu to na dlouho ztrácí dech; a ostatně i ten osvěžující sebeshazující nadhled. Druhý dech to totiž chytí až během stylové finální třetiny (vesnice versus Nero s kulometem bránící mexického Gándího²) a to už je pozdě. Hluché výplňkové pasáže tak zachraňuje jen Ennio, který to sice tentokrát také trochu odflákl, ale chytře si vypomohl chytlavým levičáckým titulním songem, který se tu (nad)užívá kde může. (26.01.2013)

Kosení mexičanů po desítkách. No proč ne, když hlavní hrdina vždycky narazí na volný kulomet v tu správnou chvíli. Průměrné béčko s nic moc hudbou sráží patetická a moralizující závěrečná půlhodinka. Dobro zvítězilo, zbloudilí a chamtiví byli napraveni. Ale možná třeba v Magionu, nebo v jiném pásmu pro děti a mládež by se tenhle film prosadil. (07.07.2011)

Tomuhle pět hvězdiček?! To byla nuda jak ve westernu NDR, s tím rozdílem, že se tady Corbucci podbízí primitivnímu diváku brutálními scénami. Stále častěji docházím ke zjištění, že Morricone byl ochoten složit hudbu i ke kdejakému braku, jako je např. tento. Docela bych za trest Corbuccimu přál, aby se na své výtvory musel často dívat...Corbucciho (a Sollimovy) westerny opravdu nemám rád a nemyslím si o nich nic dobrého...Dvě hvězdičky jsou ještě lichotivé. (03.09.2010)

Vamos a matar, compañeros je tak trochu variace na Il Mercenario a tak trochu rozvíjení obdobných motivů jiným směrem. Obdobně jako Leone v Hodný, zlý a ošklivý schematizuje válku Severu proti Jihu, Vamos a matar, compañeros pomocí několika klíčových postav představuje mexický konflikt v celé šíři. Je tu opilecký generál, který konflikt využívá jen ve svůj prospěch, bandité, co upřednostňují kořalku nad pokojným životem, vesničané, kteří bojují za skutečnou svobodu, profesor-intelektuál, který hlásá mírovou ideologii, a do toho vstupuje Nerův Švéd, kterému jsou motivace ostatních zcela volné a jde mu jen o zisk. Morriconeho chytlavá písnička navozuje tu správnou revoluční atmosféru a opět se mu daří vytáhnout Corbucciho obrázky o několik levelů výš. (24.02.2013)

Při sledování tohoto, musil jsem (kvůli ústřední dvojici) myslit na Leoneho Hlavu dolů (Kapsy plné dynamitu). Tam evropský revolucionář revolucionuje neuvědomělého mexikánského vesničana, zde mexický revolucionář revolucionuje evropského obchodníka zbraněmi. Nevím však, zda skeptický film Leoneho byl odpovědí na toto Corbucciho agitačně - revoluční dílko. Každopádně je Leone (opět) znatelně lepší, ne tak prvoplánovitý. Jinak je toto napínavý kousek s mnohou akcí, příslušnou hromadou mrtvol a slušnými, t. j. žánru odpovídajícími, hereckými výkony. (19.05.2013)