V roli kaskadéra

Už od prvního shlédnutí před lety mám tenhle film moc ráda a s překvapením jsem zjistila , že se na tom nic nezměnilo. Zajímavý příběh , šokující a napínavé scény , velmi sympatický Steve Railsback , úžasný Peter O´Toole jako rozporuplná postava šíleného režiséra , jdoucího přes mrtvoly za dokonalým filmem a přesto ten člověk není bezcitný a k tomu všemu velmi dobrá hudba. Ještě pořád se na tenhle film moc ráda vždycky znovu podívám. (03.04.2005)

POZOR SPOILER! Mortak tu píše o průhledné metafoře na trauma o Vietnamu. No, já v tom vidím tedy o dost víc - ten motiv o Vietnamu dokonce jen jako vedlejší. To hlavní vidím ve vztahu režisér-štáb. Bezohledný režisér všem způsobuje příkoří a oni si to nechávají líbit. Proč? Protože ho mají za poloboha, který právě vytváří svůj majstrštyk. Jistě, oni to podstupují ve jménu vyššího principu: doufají, že maestrovo dílo zanechá výrau. Ale opravdu cíl světí prostředky? Jsou špatnosti ospravedlnitelné tím, že se díky nim vytvoří výjimečné dílo? A i kdyby dílo nakonec skutečně bylo výjimečné, jak dlouho takové vydrží? Relativizace hodnot byla v prostředí továrny na (")umění(") ukázána ve své plné nahotě. (15.08.2010)

Kdysi dávno jsem to viděl v televizi a čas od času jsem na to myslel, teď konečně jsem to našel znovu. A je to dobrý film:) Peter O'Toole vystihl psychotického režiséra výborně, Steve Railsback v hlavní roli kaskadéra je trošku nepřesvědčivý, ale možná to bylo dabingem. Je fajn, že ten fiktivní film, o kterém to je, vypadá skutečně zajímavě. mortak to popsal přesně. (03.11.2009)

Zajímavá, ale trochu průhledná metafora Ameriky sedmdesátých let. Cameron ztělesňuje trauma - prohranou válku ve Vietnamu, zatímco Eli je vlastně doktor, který ho léčí psychodramatem.To dostává podobu nerealisticky přehnaného válečného filmu, ve kterém si Cameron znovuprožívá svoje válečné trauma, i když je už jištěný ze všech stran (potápěči ve vodě). Z koktajícího nervního mladíčka utíkajícího před policajty je v závěru sebevědomý chlap tvrdě vyjednávající platové podmínky. Burt, ten před ním, obrazně nepřežil závěrečný skok do nového života, nové narození, a zmizel nevýlečen v propadlišti času. Vynikající nápad, kdy jakoby v reálu režisér točí film, ale ve "skutečnosti" léči traumata herečky a kaskadéra, traumata Ameriky, trochu sráží vše vysvětlující divadelně podané dialogy (vytrhnout stránku - přepsat scénář - utéci od léčby). Přesto film dokonale předjímá reganovský lék na Vietnam - superbijce Ramba (26.02.2009)

Podivný, ale dobrý film, kterému nedělá problém vmžiku odskočit od bláznivé grotesky (ta honička na střechách hotelu je fantastická) k naoko tuctové romantice, odtud přes lehce krimi část zpět ke grotesce, pak zase k psychologickému thrilleru... A tak dále. Peter O'Toole podal opět skvělý výkon, člověk ho musí obdivovat i ve chvílích, kdy nic nedělá, jen se nechává vozit jeřábem a nadává, (pro mě) neznámý režisér a stejně tak autor hudby překvapili. Možná to všechno ale mohlo být o trochu kratší. (01.09.2012)