Al di là delle nuvole
Par-delà les nuages
Jenseits der Wolken
Za mrakmi
Beyond the Clouds
Obsahy(1)
Z Ameriky přijíždí do Evropy filmový režisér (John Malkovich), který chce ve Francii a Itálii najít inspiraci pro svůj nový film. Při této cestě potkává čtyři osoby, které se stanou aktéry čtyř fascinujících milostních příběhů. S jednou dívkou (Sophie Marceau), která zavraždila svého otce, dokonce prožije milostný vztah - láska prostě nezná hranice ani v životě, ani ve filmu. (Levné knihy)
(více)Videa (1)
Recenze (59)
95% - Vizuálně překrásná podívaná o mezilidských vztazích, o lásce, o touze, o promarněných šancích, o naději i beznaději... Film se sice tvářil jako mozaika několika jednoduchých povídek, ale díky úžasné atmosféře, působivé hudbě, skvostným hereckým výkonům, a nádherné kameře jsem se dostal do zvláštní nostalgie, ve které jsem "mezi řádky" scénáře našel nejedno poselství, a ve vzniklém tranzu se mi brouci v hlavě rozmnožovali ještě dlouho po skončení filmu. ()
Wenders a Antonioni stojí za krásným lidským příběhem, který je však až moc poetický, nereálný, přehnaný, až moc emocionálně silný a hlavně chvílemi nudný. Všechny povídky, kterými provází John Malkovich jsou zajímavé, ale dost atipické. Část o nenaplněné lásce, která se tím stává něčím po čem oba stále touží, sní, myslí na to a chtějí to avšak vědí, že navázání vztahu by jim tento "ideál" zničilo. Toto je velmi chladné a láska je tu stavěna do pozice zakázaného ovoce, které chutná dokud se nezkusí. Další dva příběhy mi nepřišli příliš zábavné. Pouze ukazují lidskou lítost, nevěru, chtíč, vášeň a stále neexistenci lásky. Poslední část o mladé dvojici, je až moc nereálná. Dvojce lidí okolo 20 let mluvící jako filozofové o lásce, naplnění, zamilovanosti, kritice okolního světa, smrti a spokojenosti. Mluví jim to krásně, avšak jim to nikdo neuvěří. Závěrečná hláška o vstupu do kláštera je celkem chladná. Krásná kamera s úžasnými pohyby a dlouhými naráz natočenými sekvencemi. Hudba nemá chybu. ()
Za mraky... Michelangelo Antonioni s Wimem Wendersem zpracovali literární námět italského filmaře. Jde o Michelangelovo velmi zdařilé rozloučení s dlouhometrážním filmem. Je osobní, více filozofuje a snaží se odhalit umělcovu duši v nahotě i v neustálé touze po nových rozměrech vědomostí i bytí. Jde o pocity, jde o nezachytitelné impulsy, jde o těžce uchopitelná zákoutí života. Půvab lidské existence je zachycena v tazích filmové kamery, Éros je nejsilnějším pudem lidského konání ve smyslnosti i mučednického sebetrýznění a absurdita žití se skládá do neposedně lehkonohých veršů životní laskavosti, moudrosti a porozumění. Rozverně tančí a zpívá, bezelstně přemýšlí, podléhá i odolává, poznává, odzbrojuje bezprostředností. Pocit osamělosti posunul svůj symbolický význam, Antonioni rozsvítil své nitro a ozářil duhu života. Pozorovatelem a konferenciérem poetické filozofie života je filmový režisér (příjemný John Malkovich). Je prostředníkem mezi slavným Italem a diváky, uvádí myšlenky v život, slyší vyprávět veselý letní vítr o mileneckých objetích. Chvilka štěstí a zahnání osamělosti a strachu. Mužské smutné i veselé hrdiny se sklony k slabosti zastupuje ozvěna touhy i zdrženlivosti Silvano (Kim Rossi Stuart), nerozhodný a pohodlný Roberto (Peter Weller), překvapený a vyléčený Carlo (Jean Reno), vytrvale zamilovaný mladík Niccolò (Vincent Perez) a malíř a duch života (Marcello Mastroianni). Křehkou a zranitelnější polovinu života zastupuje bezelstně otevřená Carmen (Inés Sastre), chvilkové bezpečné a očistné útočiště naleznoucí mladá prodavačka (Sophie Marceau), impulsivně přímá Olga (Chiara Caselli), Robertova trpící manželka Patricia (Fanny Ardant), z vášní života vystrašená cudná budoucí jeptiška (Irène Jacob) a závan elegance života (Jeanne Moreau). Za mraky je poeticky filozofující film, se kterým se italský intelektuál stylově rozloučil z dlouhometrážní hranou tvorbou. Umělcova pocta a vyznání životu. ()
Poetika až na hranici běžné srozumitelnosti. Film je poskládaný ze čtyř základních příběhů, které spojuje a do kterých vstupuje postava filmového režiséra, v každém příběhu je něco těžko pojmenovatelného a velmi křehkého.Ale všechny jsou o pocitech, které vzbuzuje láska. Mimořádně hvězdné herecké obsazení v rozhodně výjimečném filmu, který, ale asi nebude pro každého. ()
Za mraky hraje mraky známých herců. Ačkoliv jsem poctivě po filmu zhlédl i skoro hodinový film o filmu, pochopit smysl tohoto dílka se mi nepodařilo. Jedná se o povídky, které spolu nesouvisí, až na jednu výjimku, kdy se postava ze druhé objeví i ve třetí. Jean Reano s knírem, John Malkovich jako (téměř!) nezaujatý vypravěč, nádherné Portofino, na něž by každý dovolenkář v kteroukoliv roční dobu jistě dostal chuť, a hned čtveřice svlečených hereček mezi 20 a 30 roky (nejvýše hodnotím Inés Sastre), lahoda pro oči, ale nuda pramenící i z nevěrohodnosti vztahů postav. Když totiž někoho potkáte na ulici, asi se nestane, že byste si vyměnili pár slov a pak hned šupky dupky na to (prostituci nemyslím). To tehdy padal déšť, když vetchý Michelangelo filmoval. ()
Galerie (13)
Photo © Vapet Production
Reklama