Mládí v hajzlu

Celkom zábavná komédia o týpkovi, ktorý pre lásku dokáže robiť aj totálne hovadiny. Áno viem, trápnosť a nereálnosť, pretože takto by sa mohol správať iba niekto, kto práve prišiel z blázinca, ale mňa to celkom bavilo. Niekedy, keď už trápnosť a hlúposť hraničí s totálnou magorinou to zafunguje a človek sa začne baviť na samotnej blbosti. Tak to bolo blbé, až to bolo zábavné. To je prípad aj Zoolandera, ale ten bol ešte o niekoľko tried lepší a toto dotiahol do dokonalosti. :) (23.10.2013)

Je otázkou, nakolik tvůrci pochopili původní předlohu a nakolik se nechali unést při castingu soudem manželky pana producenta. Ale MIchael Cera se svým ukňouraným hlasem se na hlavní postavu zoufale nehodí a navíc jí dodává místo intelektuálních imbecilní sklony. Ani samotné zpracování neoplývá nápady. Vzal se nejjednodušší mustr - tedy hlas v obraze. Takto filmaři postupují, když se jim nechce nic vymýšlet a jen udělat ilustrovaného průvodce, kde stačí sem tam vybrat nějaký záběr. Nač se vymýšlet s rozfázováním mluveného vtipu do obrazové podoby, když by to trvalo hodně času a dalo moc námahy, že? Jinak co se týká samotného tématu, od Prci, prci, prcičky už skutečně jde jen o rozmělňování již tak chabého nápadu, který je sice v knize vtipně popsán, protože autor pracuje s jazykem, ale ve filmu, kde se musíte vyjádřit obrazy, to zkrátka nefunguje. Nehledě na to, že to, co v knize skutečně je inteligentní a plné nápadů a vtipu, to je ve filmu podané formou pro současné teenagery a tzv. MTV generaci (vypnout mozek, pokud je tedy ještě co vypnout). Takže - docela mizerný casting, zoufalá kamera, minimum střihů, nepochopení předlohy a přizpůsobení příběhu lidem, kterým stačí, když se na plátně něco hýbe a je to barevné a občas u toho zní hudba. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/mladi-v-hajzlu.html (11.05.2011)

Kniha patří mezi to nejlepší, co jsem kdy četl. Tady nejde o brilantní jazyk ani o dílo obohacující historii literatury, ale o ten pocit, který u čtení vyžadujeme. To potěšení z každé další stránky, které nás ujišťuje, že neztrácíme čas. S hlavním hrdinou jsem se ztotožnil, bavil mě a já byl při čtení vždy naprosto mimo realitu, která se v porovnání s Nickovým světem zdála tak směšná a nudná. Film je však jejím naprostým opakem. Jedná se jen o nudný destilát. Navíc se tvůrci pokusili narvat do filmu snad tři knihy ze série. Nickovo alter-ego sice občas pobaví, ale v hlavní roli bych si stejně představoval někoho jiného. Redukce je nejvíce znát na prostoru vedlejších postav. Některé tam nejsou vůbec a Nickův nejlepší kámoš Levák, který patří mezi největší hvězdy knihy, dostal dvě scény o ničem. Radím sáhnout po knihách. Tam je úspěch zaručen. (20.09.2011)

Nemá smysl chodit kolem horké kaše - to, do čeho mnozí vkládali naděje, se nepovedlo. Abyste mohli posoudit, zda je pro vás mé hodnocení filmu relevantní nebo ne, chtě nechtě se musím nejdřív vyjádřit k předloze. Ke knize Mládí v hajzlu jsem se před lety dostal víceméně náhodou, když jsem pracoval v knihkupectví a zatímco zákazníci nechodili, četl jsem různé knihy, které bych si nekoupil, abych zjistil, zda to není chyba. Nesmírně mě překvapilo, že to, co vypadá jen jako nějaké jednorázové čtivo do vlaku, je nesmírně vtipná a důmyslně vymyšlená sága, která dává všem těm upoceným Adrianům Moleům a Jonahům Blackům na frak inteligencí, smyslem pro zkratku a vodopádem slovních i situačních gagů. O tom, zda je to vhodná látka pro film, nejsem přesvědčen. Většina věcí, které vás v knize rozchechtají, je vtipná proto, že je vnímáte očima Nicka Twispa. Osobnost každé vedlejší postavy jeho života je zredukována do karikatury, která má zvýrazněné jen ty rysy, jež do vypravěčova života zasahují. Teoreticky to lze dodržet i ve filmu (dobrým příkladem mohou být bizarní postavičky v Orange County nebo Napoleon Dynamit)... Samotný Nick Twisp je podle mě oblíbený ne proto, že je "typický puberťák" a proto se s ním čtenář dokáže ztotožnit - to je samozřejmý předpoklad, ne výsada těchto knih; ale pro to, čím je atypický. Pro tu svou ďábelskou prohnanost z rodu Černých zmijí, pro své mimořádné kombinační schopnosti, díky nimž manipuluje s tolika lidmi a neztratí přehled ani o tom, pod jakou identitou právě tahá za provázky. Film je úplným opozitem všeho, co jsem napsal. Děj redukuje na obvyklá tři dějství, z nichž první zběžně načtrne Nickovo zázemí a dále se věnuje jeho seznámení s pozérskou Sheeni. Tato první část působí jako mimořádně nudná epizoda Dawsonova světa, kde dvě hlavní postavy mluví skuhravým polohlasem a tváří se, jako by jim uletěly včely. Po jejich odloučení nastane oproti knihám značný skok v ději a na okamžik se zdá, že by film mohl konečně nabrat tempo. Nick se rozdvojí - jeho rebelantské druhé já jménem Francois je ďábelským našeptavačem toho ťunti s vizáží a hlasem Stana Laurela, kterého do té chvíle sledujeme a nepoznáváme. Jenže to je zase jen dočasné řešení a i když je Francois jedinou (čtete dobře, jedinou) postavou ve filmu, která tu a tam svou jízlivostí připomene humor předlohy, jeho další využití v ději se dá těžko nazvat dobrým řešením, jak do filmu převést vtip autorského vyprávění. Aniž by se dohromady stalo něco důležitého, v půlce filmu jsme ve druhé knize, vidíme z ní zhruba tři nebo čtyři scény, které jsou neuvěřitelně natahované a bezúčelné a v závěru dojde i na Nickovo třetí alter ego - Carlotu - která se tam objeví v duchu přístupu "ať už to máme všechno z krku a můžeme jít točit něco jiného". Celkově je to jednohvězdičkový, užvaněný "rádobynezávislý" film zcela bez situačního humoru a s minimem účinného slovního, který činí jakžtakž snesitelným, "třetinově dobrým" filmem jen Michael Cera. Je mi líto. 40% (11.01.2010)

Ja osobně jsem od toho očekával mnohem víc. A to kvůli tomu, že sem četl knížky. Mohli to o dost víc rozvést už kvůli tomu, že by to mělo být pro teenagery. Hodně tam toho ukousli, člověk by očekával třeba i druhej díl, protože knižní předloha je podle mě nadupaná, ale vzhledem k filmovýmu ohlasu, se nedivim už ničemu. Obsazení mohlo bejt klidně i lepší, ale dalo se to po nějaký chvilce překousnout... (18.04.2012)