Angel

Komentář od Sulimo vystihuje moje pocity u filmu, teda až na to zkouškový...:-)) Film o spratkovi v dívčí podobě, který si šel sobecky za svým. Až zjistila, že se svět netočí jen kvůli ní, bylo již pozdě. Na nápravu všeho, i na ty kočky. Chvílemi jsem nevěděla, zda se mám smát nebo brečet, zda to bylo myšlený vážně nebo si z nás autoři dělali legraci... Byla to parodie nebo to skutečně měl být romantický film? (15.01.2012)

Až na toho Fassbendera, u kterého se asi jednou uslintám do smrtelné dehydratace, to stálo za dvě věci, a Romola, kterou mám jinak moc ráda, mi tady tak lezla na nervy asi jako....no třeba jako zkouškový (ano, zejtra mám zkoušku a místo toho píšu na csfd trapný komentáře...takřka klasika).....jakože strašně moc, až bych vraždila. (14.06.2011)

Je život kýč? Něčí ano. A Ozon svým filmem, který je pro něj typičtější, než se příležitostným divákům jeho "realistických" filmů může zdát, vyjevuje, jak se to s kýčovitými lidmi má. Stanovisko * příznačně * není jednoznačné. Za prvé proto, že jednoznačné odpovědi na rozdíl od francouzských filmů lžou, za druhé proto, že Ozonův vztah ke kýči je rozporuplný, jak je zřejmé z jeho stylizovaných produkcí [8 žen, Profesionální manželka, částečně Ricky]. Hlavní hrdinka Angel je čistokrevně nechutná bytost, autenticky odhodlaná k povrchnímu životu v technikolorové lži. Její solipsismus vyplouvá na povrch nejlépe ve vypjatých okamžicích smrti - svou matku sice dramaticky opláče a psa postrádá, ale je-li iluze záplatována nějakou imitací (psův dvojník), zotavuje se překvapivě rychle. Ztráta druhého ji poznamenává až tehdy, byl-li nepostadatelný pro životnost iluze. Neteskní po něm, nýbrž proto, že chybí v záběru. Hned ve druhém plánu za labužnicky vystřiženou cukrkandlovou manýrou, jež nepomíjí snad jediné klišé [líbání v dešti a sbíhání v šatech po schodech, zadní projekce při jízdě kočárem jsou jen příklady nepřetržité ambivalentní hry s proprietami červené knihovny] je samozřejmě zlý výsměch, ale i ještě za ním se rýsují záměrné indicie pochybností, jestli je kýč vždy a opravdu tak zavrženíhodný, jak je dobrým zvykem si namlouvat. Hra, která se mezi vrstvami kýče, ironie a jejího nejistého zpochybňování zakládá baví a školí nejen stran vkusu. Vynikající film. (12.01.2014)

Angel Deverell (Romola Garai) je mladá dívka, která netouží po ničem jiném než se stát spisovatelkou. I když je její matka přesvědčena, že je Angel úplně odtržená od reálného života, její knihy mají kupodivu výrazný úspěch, a Angel se takřka přes noc stává uznávanou spisovatelkou. Vydělává spoustu peněz, a získává nové přátele - hlavně Noru a jejího bratra Esmého, který se živí jako malíř. Angel se do Esmého zamiluje, a zdá se, že ji štěstí nemůže nic překazit. Ale světová válka i Esmého zálety ji velmi poznamenávají a vyvádějí s jejího naivního idealismu ... Já nevím - když teď o filmu přemýšlím s odstupem několika hodin, přijde mi trochu .. zbytečný. Ně že by byl špatný, to ne - ale i když si to člověk během sledování filmu moc neuvědomuje, je příběh trochu plytký, a divákovi toho moc nedává. Romola Garai je jako Angel docela fajn, i když mi její postava byla krutě nesympatická, ale i to je součást herectví. Potěší i role Sama Neilla... (07.02.2009)

Francois znovu rozehrál brutální hru kýče. Tentokrát však nejen výtvarného, ale také -vyrovnaně fifty-fitfy- literárního. A tohle vymazlené a přeslazené všechno valí divákovi do smyslů a do hlavinky. Na hraně snesitelnosti a utrpení, nutno podotknout. Má však pár triumfů v rukávu na to, aby dojel do finiše jen s jednorázovou hříčkou na kýč: očekávaný -nicméně důležitý- závěr, neustálou konfrontaci téměř hmotnějící fantazie a reality jako takové a postavy. Obzvláště dva výtečné glosátory v podobě nakladatele a jeho ženy a vskutku nesympatické hlavní hrdinky. Angel má svůj jasný smysl. To, že je natočen, tak jako bychom četli jednu z těch "úžasných knih", jichž je hlavní postava autorkou, jen podtrhuje jednoznačné směřování, záměr. 80%. (24.01.2009)