Franklyn

Kdo čeká drsnou městskou fantasy, bude zklamán. Ta totiž tvoří jen jednu z vrstev příjemně (ale i dosti jednoduše) propleteného příběhu a stejně jako ty ostatní představuje obal k poměrně originálnímu příběhovému sdělení, které však představuje něco zcela jiného, než co by divák, zvyklý na ambicióznější a sofistikovanější látky, čekal. Po bok mistrných mozaik se tak Franklyn už kvůli svému klamnému zevnějšku neřadí a jeho námět by si určitě zasloužil jinak uzpůsobenou realizaci, nicméně zdatně plní úlohu povedeného celovečerního debutu. Že by Gerald McMorrow byl tuctový, se totiž v žádném případě říct nedá. (17.05.2009)

Film začína Senecovým výrokom o náboženstve a ja si vravím, že to asi nebude až taká somarina, ako som sa dočítala v niektorých komentoch. Pri záverečných titulkoch som si ale uvedomila, že som práve absolvovala patetickú náboženskú agitku. Aj keď teda Preest bol zo začiatku vo svojich antináboženských vyhláseniach dosť sugestívny. Či išlo o úprimné vyjadrenie názorov zabalené do opak tvrdiaceho celku, to netuším. Žiaľ, z jedinej racionálne zmýšľajúcej osoby urobili psychicky narušeného človeka, žijúceho vo svojom súkromnom iracionálnom svete. Odkaz svetu je taký, že ateizmus patrí do cvokárne. Takže ak máte chuť na nejaké tie božie cesty a plány, pustite si Franklyn. Tentokrát to bude bez hviezd. Nie som si istá, čo chcem pri hodnotení brať do úvahy. (02.06.2018)

Franklyn je jako skládání puzzle z rozdrobeného rohlíku. Začátek je chaotický, jeden z hrdinů vypadá jako kopie Rorschacha, Eva Green se z nevysvětlitelných důvodů snaží zabít a prolínání obou světů tomu tomu nasazuje korunu. Nevzdávejte ale naději, protože stejně jak platí pro puzzle, i zde začnou po čase všechny dílky pasovat dohromady a na povrch vyplyne precizně vymyšlený příběh, jehož pointa nutí k opakovanému shlédnutí. Uznávám, ta čtvrtá hvězda je spíše za překrásnou Evu než-li za dějovou propracovanost, ale i přesto vede film k zamyšlení, že možná právě v tomto momentu píše moje paralelní já na psacím stroji a za okny má místo Prahy temně gotické Meanwhile City... (20.04.2009)

Enšpíglov komentár do bodky vystihuje všetko to, čo si o filme myslím aj ja. Dal by som odpad, pretože tu vážne nieje čo hodnotiť, ide len o zmes akýchsi navzájom nesúvisiacich blábolov prežratých od hlavy po päty nudou, ale tak strašnou, že z toho rozbolí hlava. No aspoň to vyslovene neiritovalo. 10/100 (26.05.2018)

Pro mě velké překvapení (druhým, už ne tak milým, jsou zdejší vlažná hodnocení). Debutující McMorrow (budu ho sledovat) hraje s divákem lišáckou hru na schovávanou, která mě po celou dobu moc bavila a nenechávala mojí zvědavost usnout. Příběh roztříštěný do několika linií je kluzký jako had, souvislosti se obnažují pomalu a rafinovaně a dlouho není jasné, v jakém vztahu je vyšinutá realita Meanwhile City ke skutečnosti. Když se to pak osvětlí vcelku prostým způsobem, neznamená to, že napětí opadá. Až do konce není jasné, kudy se děj bude ubírat a i potom zůstává prostor pro tajemství a přemýšlení. Trochu mi to připomnělo Shymalanova šablonovitá "šokující rozuzlení" , ale tahle hra je zastřenější, méně okázalá a pokud se nás i McMorrow snaží přesvědčit o božích plánech a blahodárnosti víry, dělá to nenásilněji a tudíž pro mě přitažlivěji. 90% (10.04.2010)