Moon

Na legendární status, kterému se těší milníky inteligentní sci-fi typu Vesmírné odysey či Blade Runnera to v konečném důsledku nemá (scénář sice drží pohromadě, ale několik příliš okatých logických lapsů tu je), ale nejednou v průběhu filmu mi přišlo na mysl, že k tomu vlastně mnoho nechybí. Moon má navíc ohromný potenciál časem zrát. A kdo ví, třeba se dočkám i doby kdy budu muset to své tvrzení ze začátku přeci jen poupravit. PS: Spoustu těch logických lapsů řeší sice teorie s nemocí z ozáření, ale zdaleka ne všechny... (28.10.2009)

Na tenhle film jsem se tesil a nezklamal. Zacatek se sice tvari jako dalsi variace na osamelyho typka, co zacina blouznit, ale nastesti se pak zacne film ubirat jinym smerem a rozvine myslenku o klonech. Ne, ze by film byl potom nejak extra slozitej a o co jde celkem lehce odhalite uz nekdy v pulce filmu, nicmene tady jde o dve veci. Paradni atmosferu, kterou pomahaj dotvorit neustaly zvuky a skvela jednoducha hudba a Sama Rockwella, na kterym celej film stoji a on podava paradni vykon, navic to ma stizeny tim, ze je na scene vickrat. Jeste bych se zminil o tricich, ktery jsou prakticky bezchybny, na to, ze nejde o nejakej sci-fi velkofilm. Co se tyce Spaceyho, ten mluvi hlavniho robota, u kteryho je prijemna zmena, ze to neni nejakej vrazednej magor, kterej ma naprogramovano skodit hlavnimu hrdinovy a snazit se mu zatajit, o co jde, ale naopak je to sympatak, kterej odpovida na vsechny dotazy a snazi se se vsim pomoct. Kdyby tvurci vic pritlacili na pilu a pridali nejaky vyhroceny sceny, mohlo to bejt jeste lepsi, ale i tak se jedna o paradni sci-fi. (28.10.2009)

Další z minima kousků, které zdánlivě vyčerpané schéma podchycují svěžím a zaručeným postupem. Pomalé tempo, minimum slov, zdržování se doslovnosti a otázek/odpovědí na obvyklých místech v obvyklé podobě, působivá atmosféra, založená na divákově neskonalé zvídavosti, logický a přitom překvapivý scénář, herecký koncert famózního Sama Rockwella, skromná Jonesova režie, skvostný vizuál (triky, pořízené za babku i kamera) a jako vždy spolehlivě padnoucí hudba Clinta Mansella dohromady utvářejí takřka výtečný celek, při kterém se vám nejednou zatají dech. (17.11.2009)

Moon je filmem post-humanistickým; temnou apokalyptickou vizí odlidštěného světa, v němž člověk nenávratně zmizel ve skafandru (viz plakáty) a humanistický mýtus na smetišti. Pozná se to podle převahy kyberpunkových otázek zasazených do jinak druhotných scifistických rekvizit. Prvním tématem filmu je vztah člověka a stroje, zahrnující teoreticko-technické prognózy další fáze lidské existence vzhledem k pokrokům vědy a technologie, druhým je kritičtější post-humanismus, reagující na téma první. Stroj tu jednoduše řečeno přebírá rysy člověka a člověk rysy stroje (připomeňme klíčová slova kyberpunku: syntéza, změna, integrace): na jedné straně poznáváme Sama Rockwella, bezpohlavní bytost, u něhož jsou všechny zbytkové lidské projevy (halucinace, nostalgie, neuróza) hodnoceny krajně nežádoucně, na druhé straně stroj, který sebeurčil vlastní identitu přes řadu převzatých lidských atributů jako hlas nebo smajlíky a který je vzdálen obrazu bezejmenného perpetuálního průmyslového zařízení. Moon se tím stává trenažerem budoucí společnosti, která bude globální ve smyslu mimoplanetárním i mimolidském. (30.10.2009)

Kdo by si pomyslel, že všechna energie, kterou můžeme potřebovat je přímo nad našimi hlavami..... Netradiční film, který zaujme komorní atmosférou či ,,mnohorolí“ S.Rockwella více než zjištěním, že se na odvrácené straně Měsíce děje něco nekalého. Vadí mi, že po zajímavém rozjezdu tempo upadá. Hledání tajné místnosti a podobné problémy mě ať se snažím sebevíc netrápí. A celkový dojem nevylepšil ani závěr. Čekal jsem něco originálního a místo toho: NUDA. Když už i mě napadnou 3 zajímavější, tak je něco na Zemi špatně! PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (13.12.2009)