Pýcha národa

Jo pokud jde o recesi, tak v tom jsou pánové Quentin Tarantino a Eli Roth „mistři“. Především však druhý jmenovaný by se měl více soustředit na natočení kvalitních filmů (celovečerních), protože právě s jeho kousky mám občas dost velký problém, je vůbec shlédnout až do konce. Tenhle ujetý kousek si však nezaslouží býti zbytečně moc kritizován, protože jako „propaganda a vtip“ posloužil docela dobře. Divák se nad jeho naivitou zasměje, nábojů tu bylo vystříleno opravdu požehnaně a bylo vidět, že hlavní hrdina si to dosyta užíval – „fofrem bych ho obsadil do dalších nepostradatelných“… (27.07.2017)

Ministerium für Volksaufklärung Und Propaganda..... Vážené dámy, vážení pánové, VŽDYŤ JE TO PRDEL !!!! Je obdivuhodné, jak Tarantino (E.Roth) dokáže maličkostmi vytvořit mystický svět čehokoliv. Třeba fašismu. Nehodnoťme kvalitu něčeho, co vzniklo pro pobavení. Nebo jednou budeme nuceni hodnotit věci, ze kterých nám bude na blití…. (možná, že už je pozdě…) (01.04.2010)

"Hello, Hitler? I want to surrender!" Propaganda a parodie na ni? Když už, tak prosím aspoň řemeslně s vkusem, tady chybí aspoň nějaká koncepce filmového postupu, kamera je rozkejvaná, není tu žádný detail, prostě to působí jako narychlo zplichtěnej krátkometrák, kterej měl za úkol se vyskytnout v jiném filmu a něco tam ukázat. Vtip to vlastně jako že má, parodie to je, ale tak moderně natočená, že to nejde brát ani jako pokus o nacistickou propagandu. Ještě, že v Panchartech si Daniel Brühl, když to sledoval, pořád protíral oči. Já dělal to samý. Šest minut, z toho tři mě nudily. Hm? [na DVD s Pancharty] (06.06.2010)

Eli Roth je špatný režisér, ale pokud mu dáme příležitost scucnout jeho "génia" do pěti deseti minut, tak na film typu Pýcha národa se ještě zmůže...jako nadsázka a doplněk k něčemu většímu to zase tak zlý tentokrát nebylo. Na druhou stranu zbytečný film to nebyl, v příběhu Bastardů hraje kino a tento film dost zasádní roli :-) (10.01.2011)

Ne-recenze na ne-film Nation's Pride (Pýcha národa): Předpokládám, že většina z těch, co čte tuto recenzi, je obeznámena s filmem Inglourious Bastards, a tedy ví, že na Nation's Pride není dost dobře možné napsat recenzi – protože neexistuje. Držme se však samotného nápadu: Němec je za 2. světové války lapen ve věži uprostřed města a kolem něj se nachází 300 nepřátelských vojáků snažících se ho zajmout (možná zpočátku) anebo jednoduše odkrouhnout. Ten však postupně nalézá motivaci a vůli k životu a postupně je z počáteční beznaděje (možná po neúspěšném pokusu přes vojáky proniknout a utéct) odhodlán tohle přežít ať to stojí, co to stojí. Je to jen premisa, která by samozřejmě chtěla důkladněji promyslet, vylepšit, možná přidat pár postav, ..., ale už takto sama o sobě mě fascinuje a moc rád bych se podíval na film natočený podle ní. Chtěl bych tímto vzdát hold skvělému režisérovi (a samozřejmě i scénáristovi) Quentinu Tarantinovi, který si u mě tím, že tento ne-film skutečně nechal pro potřeby svého filmu natočit, zase stoupl o kus výš. Smekám. (21.01.2022)