Bludičky

Po prvním dílu jsem chtěla tenhle film rozcupovat na milion kousků. Ta spousta nepřesností a nelogičností mě otravovala. Všemu Irena Pavlásková nasadila korunu, když vydávala kladenské nádraží za Hostivice. Toho si musel všimnout snad každý. Při druhém dílu jsem ji dala znovu šanci a svůj názor jsem otočila téměř o třistašedesát stupňů. Odprostila jsem se od všeho a sledovala pouze příběh tří sourozenců, kteří se snaží najít své místo v životě a narážají na spoustu překážek, se kterými se my "normální" (blbý výraz, já vím, jiný mě nenapadl) vyrovnáváme denně a řešíme je v podstatě levou zadní. Ale oni si po celý život ponesou jisté stigma. Irena Pavlásková ve svém nejnověším počinu poukazuje na obrovskou propast mezi světem dětských domovů a obyčejnou každodenní realitou "normálních lidí". (06.12.2010)

Na jedné straně zajímavý a potřebný počin, na straně druhé lacině vyhlížející ,,televizní" design (a že to jde i v českých podmínkách jinak, o tom přesvědčil novácký Okresní přebor), leckdy podivné herecké výkony a hlavně šíleně expresivní hudba, jež má za úkol dotvářet dramatičnost situace, k zobrazovaným scénám je ovšem její dramatičnost spíše nepřiměřená. Coby pokus o ,,reálnou" výpověď o světě klientů dětských domovů i ostatních poskytovatelů sociálních služeb se však dílo Ireny Pavláskové dá akceptovat. Kvalitativní úroveň této miniserie má naštěstí vzestupnou tendenci, takže jsem se vydržel dívat až do úplného finále...což je u podobně koncipovaného českého televizního počinu vlastně ta nejdůležitější deviza... (05.12.2010)

Nenacházím slov. A nemyslím to v tom obecném použití jako extra dobré či extra špatné. Líbilo se mi to, na televizní poměry to bylo více než slušné, jen mne nenapadají takové ty recenzentské pindy, kterými bych ten komentář trochu zaplnil. Tak ho zaplním pindáním o tom, že mne nenapadají žádné pindy, kterými bych ho zaplnil. A hle, relativně obsáhlý komentář (samozřejmě k věci) je na světě... 70% (13.12.2010)

Konečně něco čerstvého v televizi, kterou jsem nucen sponzorovat! Aktuální téma, zajímavé postavy, současná podoba (hlavně výborná kamera), vydařené obsazení. Jen ten scénář občas ujížděl jakoby do jiných příběhů, chvílemi už nabíhal na tradiční seriálová vztahová kolbiště, jindy nám z toho chtěl dělat kriminální kauzu. A nevím, zda je to scenáristou, režisérkou nebo mnou, ale prakticky všechny ženské postavy mi připadaly zajímavější než kdokoli z mužských. Z herců si pochvalu zaslouží všichni, ale zejména Jana Pidrmanová, protože uhrát světici, na to už musí být talent (70%). (12.12.2010)

Nic televizně laciného, šíleně expresívního a nevhodného na tom nevidím. První díl hodnotím čtyřmi a druhý díl maximem, tedy pěti, zatím nezveřejněnými hvězdičkami. Pozitivum vidím v tom, že pro celý obsah byl stanoven přijatelný počet dílů a dramatičnost snímku, která koresponduje s realitou skutečných životů některých obyvatel dětských domovů je přiměřená. Vždyť, není jejich skutečný život někdy ještě dramatičtější? Mě osobně tedy hudební dramatičnost v určitých pasážích snímku v kontrastu s obrazem naprosto vyhovuje. Tato miniserie zobrazuje problémovost a kriminalitu z jiné strany mince, než jakou nám nabízí strohé, nic nezkoumající sdělovací prostředky. A to už nemluvím o "bulvárním" tisku, který se zaměřuje pouze na důsledky jednotlivých činů problematické mládeže a nezveřejňuje pravé viníky, tedy rodiče. Abychom si udělali správný úsudek o obyvatelích dětských domovů, měli by jsme něco o nich samotných a jejich rodinných "zázemích/nezázemích" vědět. Bludičky tedy chápu jako vkusný a přijatelný způsob, jak do světa "vytroubit" naléhavost tohoto obecného problému. Hodnocení si dovolím uvést po shlédnutí posledního dílu. Bravo ČT, nedělní večery začínají být s tebou poutavé. (06.12.2010)