Koupili jsme ZOO

Vše co mi jinde přijde stokrát ohrané a nudné tady krásně fungovalo. Je to takový rodinný film s romantickým nádechem, kde jsem si říkala, že to trochu přehnali s tím, že by někdo mohl koupit ZOO, než jsem zjistila, že to je skutečný příběh. Herci byli bezvadní (musím obzvlášť pochválit tu malou holčičku), zvířátka také a do toho mi ještě zahráli Sigur Rós, nemám si tedy vůbec na co stěžovat. (10.03.2014)

Proč ne? Proč se alespoň jednou ve svém krátkém životě nevydat vlastní cestou plnou zádrhelů, oddělenou od té, po které s pocitem jistoty kráčejí i naši blízcí? Proč nevěřit něčemu, v co by ostatní nikdy nedoufali, proč nezahodit minulá traumata a nezačít znovu.....? We Bought a Zoo má neoriginální příběh, který jako celek končí tím nejočekávanějším způsobem, avšak ty různorodé a krásné chutě i pocity obsažené v jednotlivých scénách, ve sladce humorných dialozích i v celkové náladě a motivační atmosféře snímku jsem vstřebával se stejnou radostí jako pusinkující smajlíky od dívky, do které jsem blázen (jo, kéž by si na mě ve skutečnosti aspoň jednou za měsíc vzpomněla :).... Malý film, ale s velkým srdcem a přenádhernou poslední větou, která mi takřka vehnala slzy do očí. 75% (22.11.2015)

Byla jsem upřímně překvapená, protože se mi to docela dost líbilo. I když mi to přišlo trochu 'americké klišé' o to ve větším šoku jsem pak byla na konci filmu, kdy jsem se dozvěděla, že je to podle skutečného příběhu. Klobouk dolů. Ale bylo to milé a svým způsobem kouzelné. Jediné co mi na tom naprosto pilo krev byla ta přemoudřelá sedmiletá holčička. 4* a ani se mi to nezdálo dlouhé, příjemně to uteklo. (26.10.2012)

Guilty pleasure. Nechutně sluníčkový film, kterému jsem tu sluníčkovost s chutí spolknul, protože má triumfy jako Camerona, Scarlett, Jónsiho, sympatické dětské herce a ňuňu žvižátka. Kdyby takhle vypadaly všechny rodinné filmy, svět by byl mnohem příjemnější místo k životu. A pro Siguří fandy navíc jeden roztomilý odkaz na Heimu. (27.03.2012)

Klasický rodinný film se všemi klišé, které k tomu patří. Je tady smrt matky a následná beznaděj otce, který se musí nyní sám starat o dvě děti. Nechybí ani komplikovaný vztah otec - syn a jejich následné postupné sbližování, hledání nových hodnot a nového životního směru. A to vše je zasazeno doprostřed zoo a ano, zvířátka prostě stále zabírají. Myslím, že neexistuje možnost, že by jakákoliv rodina s dětmi odcházela z kina zklamaná. Opravdu pozitivní film, ačkoliv divák ho má samozřejmě prokouknutý od první sekundy a od začátku ví, kam a jak se bude celý film ubírat, ale díky strašně příjemnému obsazení to zde ani nevadí. Musíte být na film správně naladěni a nečekat od něho žádný zázrak. A má oblíbená skladba Hoppipolla na konci rozhodně potěšila. (17.03.2012)