Jen Bůh odpouští

"It's a little more complicated than that, mother." "Meaning what, exactly?" "Billy raped and killed a sixteen year old girl." "I'm sure he had his reasons." ____ Surreálný pseudo-art v té nejlepší formě, neskutečně vymazlený psychedelický bad-trip, audiovizuální gore terno, a v neposlední řadě famózní pocta tvorbě Alejandra Jodorowskyho a Gaspara Noého, ve který dánský král neo-noiru N.W. Refn nejlépe využil svou absolutní tvůrčí autokracii - jde spíš o takový tvůrčí fuck-off, v kterým si dělá co chce, a dělá to kurevsky dobře. Přestože snímek staví na poměrně jednoduché synopsi, jeho primární devizou je famózní nekonvenční forma, nekompromisně převažující nad obsahem, a disponující mnoha endogenními strukturami a metaforickými abstrakcemi - ty jsou ztělesněné v mnohdy nesouvisejících hypnotických obrazech, tzv. nespecifickém transferu, častokrát explicitně reflektující násilí, melancholicky rozjímavých pohledech, a zejména pak v neuvěřitelně podmanivé vizuální stylistice, která má úchvatné spektrální scenérie a kompoziční aranžmá jednotlivých barev. Celkový nekomfortní zážitek a psychosomatická arytmika je umocněna jako vždy fenomenálním ambientním podkresem Cliffa Martineze. Ryan Gosling zde navíc nejefektivněji využil své herectví očima.... Resumé? Provokativně iritující neo-noirový zážitek pro ty nejotrlejší a nejnáročnější diváky, na který jen tak nezapomenu - prostě a jednoduše jeden z nejvíc podceňovaných snímků posledních let. Vsadím se, že kdyby danou premisu zrežíroval kupříkladu David Lynch, Hitchcock, Coppola, Nolan, Fincher či jiný známější režisér, bylo by momentální hodnocení nejmíň o 30% výš.... VERDIKT: 8,6 bangkokských neonů z 10 [#LSDJEKÁMOŠNEŽRÁDLO] (08.08.2020)

Refn začítná koketovat s režisérskou onanií, oproti Drivu, kde měl dokonale odhadnuté do jaké míry může styl šlapat na paty obsahu, jsi tentokrát nedokáže stanovit žádné hranice a naprosto se poddává pouze způsobu vyprávění. Budování atmosféry tedy funguje výborně, jen pod ní nic nehledejte, protože nic nenajdete. (12.06.2013)

Vyprázdněné hypnoneonové nic, ve kterém je však paradoxně úplně vše: redruM, kvanta materiálu pro Goslingovu snídani, Oidipův komplex², Jodorowsky, návrat do matčina lůna, Martinez, thajské karaoke lidovky, Mai/May, nějaké to explicitní násilí atd. (05.06.2013)

Neberte mi to za zle. Snímky, ktoré v sebe obsahujú len naznačené známky príbehu, pričom jednú polovicu vám režisér ponúka priamo, druhú v inotajoch, mám celkom rád, ale toto bolo jedno veľké WTF. Jednanie hrdinov mimoriadne nelogické, môj obľúbenec Ryan Gosling mal na ksichte celý film tú istu grimasu a záver to teda dorazil na celej čiare.. v zlom slova zmysle. V tomto prípade by som v tom skutočne nehľadal čosi viac, akúsi hĺbku (ako napr. u Strom Života, Melancholia a pod.) (07.09.2013)

Akoby to vyzeralo, keby Wes Anderson točil exploitation thriller. Refn v tomto thajskom noire dosiahol vizuálnu stránku a budovanie atmosféry, ktoré mu občas haprovali v Drive, na maximum. Bohužiaľ je ďalším nádejným tvorcom, ktorý podľahol domnienke, že to stačí a že precízne nasvietenie, kvantum spomaľovačiek a snových vízií zakryje chromý príbeh na tri strany. PS: Kristin Scott Thomas je bohovská femme fatale! (20.06.2016)