7 dní v Havaně

Značně nevyrovnaná sbírka sedmi povídek je hodně rozporuplná. Začátek je velmi příjemný a svěží a první tři povídky jsou skutečně poměrně dobré. Kusturica si roli užívá, je tu i nějaký ten humor, zrežírované je to slušně a nechybí ani parádní latinskoamerická hudba, která vlije krev do žil. Pak to ale dost upadne a dostaví se povídky prazvláštní, bez hlubšího smyslu a pointy. Příběhy zkrátka jen naznačí zajímavé téma, ale nijak negradují, prostě skončí. Filmařsky možná nejlepší mi přišel Pátek Gaspara Noého, který má skvělou atmosféru a minimalisticky pracuje s napětím a beze slov dokáže obsáhnout úplně vše. Jeho celkový smysl mi ale bohužel unikl a se zbytkem filmu ostře kontrastuje - zatímco zbývajících šest povídek je víceméně veselých, tahle je temná a depresivní. Divácky nejpřívětivější je rozhodně závěrečný kousek, který přesně plní účel toho, co bych čekal od filmu o Kubě - bláznivý, potrhlý, směšný, ale zároveň energický. To tu bohužel chybí. Když to zhodnotím a tak nějak zprůměruju, vyjde mi ryzí průměr a tři hvězdy. 50% (15.08.2012)

Hrozne slabé!! Tie jednotlivé segmenty boli naozaj oničom. S výnimkou asi jedného ma neoslovil žiadny. No sem tam vo filme zaznela nádherná kubánska hudba, ktorá ma nútila vrtieť sa na mieste =D Ak to malo povedať niečo a Kube ako takej, jej spoločnosti a hodnotách, tak takmer všetci režiséri šľapli vedľa. (23.03.2014)

Týden v Havaně mi posloužil jen k tomu, abych se pobavila paralelou s českou normalizací aneb sháníme nesehnatelné v sobotu a v neděli maká celá ulice na rekonstrukci pokoje pro Pannu Marii i za cenu toho, že vyplaví sousedku. Za pozornost jinak stojí patrně jen jako extrémní easter egg povídka s Kusturicou, ve které hraje sám sebe. Případně Medemova romance s Danielem Brühlem. Největší mindfuck má na svědomí samozřejmě Noé, ale u něho se ničemu nedivíme a projdeme jen okolo do dalšího dne bez delší zastávky. (15.06.2017)

Sedm plus jeden režisér. Ano, skutečně velmi nevyrovnaná kolekce sedmi přibližně dvacetiminutových filmových povídek sedmi režisérů, přičemž pojítkem mezi jejich příběhy se stává specifické prostředí kubánského hlavního města Havany. Je naprosto přirozené, že se v jednotlivých částech odrážejí různé režisérské rukopisy, přičemž propojené jsou povídky zcela minimálně. Jako nadprůměrné vnímám kousky Trapera (s v hlavní roli vystupujícím režisérem Kusturicou) a Suleimana, naopak mi do konceptu nejméně zapadl (ne špatný) krátký film Noého i Medemův patos. Závěr týdne, snímky Tabía a Canteta, se vyznačuje civilností a je důstojnou tečkou v této skládance odrážející život Kubánců, včetně jejich úžasné hudby. (09.11.2014)

Po shlédnutí filmu jsem si vybavil přednášku známého popularizátora vědy Václava Cílka, kde se přiznal, že motivem pro vznik jeho nejnovější knihy nebyl zápal pro její téma, ale grant, který náhodou získal a který by nebylo moudré odmítnout. U většiny zúčastněných režisérů jsem měl pocit podobné motivace. Nebyl to vysněný projekt, kvůli kterému si sáhli na dno tvůrčích sil, a nešlo ani o komerční záležitost, za kterou by nesli před producentem kůži na trh. Většina to pojala na způsob školního cvičení, někdy jsem dokonce cítil, jako by to bylo z povinnosti. V každém případě převažovaly režijní kvality nad scénáristickými - tam je leckdy znát vyložená bezradnost (Kusturicova alkoholem nasáklá návštěva filmového festivalu). Většina filmových fanoušků si tu svou povídku nejspíš vybere, jako celek ale 7 dní v Havaně po mém soudu neobstojí. Že budou mít jednotlivé příspěvky rozdílný styl a poetiku, bylo od počátku jasné, ale že si budu při srovnání kvality povídek připadat možná ne jak na horské dráze, ale určitě jako při jízdě na pouťové lochnesce, jsem přece jen nečekal. Celkový dojem: 45 %. (05.12.2018)