Můj král

Klasické vztahové dramatično, které nedává moc smysl, ostatně jako vztahy obecně, ale na druhou stranu Vás zhypnotizuje na tolik, že chcete vědět víc a víc. A tak koukáte a koukáte a zároveň Vám dochází, že Vincent Cassel tu má asi nejpozitivnější roli v jeho kariéře, která nevyvolává strach, hnus a vztek, jako u jiných jeho rolí. No a když už se Vám bude zdát, že film začíná bejt zbytečně dlouhej, tak ho tvůrci velice decentně, ale po francouzsku, utnou. Takže Vám v duši zůstane jeden francouzskej pár, kterej dopadl tak, jak dopadl a Vy s tím stejně nic neuděláte. (04.04.2018)

rozchody a příchody navíc s typicky francouzskou konverzačkou.Ve filmu není nic normální.Všichni mi případli pošetile vyšinutí.Zkrátka to jinak dopadnout ani nemohlo ,když se chce bohém usadit a nemá na to .Je to o zodpovědnosti a souznění.Cassel přehrával až hrůza.Nějak mu asi přerostlo přes hlavu sebevědomí.On tam je totiž jediná hvězda. (11.11.2016)

No tak nevím. Tony byla divná. Právnička po lyžařském úraze a z její rehabilitace nás prostřihy zavádějí do vzpomínek na předchozí život. Z pohledu mého jako ženy byla dost hrozná francouzka. Neupravená, řasenku viděla z japonského rychlíku, povahou trošku mimo. S tímhle chtít bohémského majitele restaurace, jemuž i modelky padají k nohám, to je vskutku oříšek. Přesto to chvíli trošku fungovalo. ale znáte to, někdy lidé nemohou žít spolu, ale ani bez sebe. Cassel dobrý, jen mi to prostě tolik nenadchlo. (14.10.2016)

"Člověk často bývá zaslepený." Další z milostných, romantických či rodinných dramat, jenž varuje před partnerským vztahem s živočišným druhem jménem "L'homme fatale". Ve kterém se okouzlující charizma přemění na mládenecký egoismus a pomíjivá láska v neutuchající manipulaci, jakou již však nelze zastavit, protože byl zdravý rozum i přes veškerou, ale bezzubou pomoc zatemněn sexuálním chtíčem. (03.04.2016)

Jako kazuistika do učebnice psychopatologie (kapitola narcistní porucha osobnosti a závislé vztahy) geniální! Není divu, že snímek působí autenticky, je-li založen na osobních vztahových prožitcích samotné režisérky, která se již může (stejně jako hlavní postava Tony) na odžitý vztah podívat s nadhledem. Scénář filmu je velmi rafinovaný – obzvlášť výstižně působí scéna, ve které bratr Tony odhadne v několika málo slovech Georgiovu osobnost při zběžné návštěvě jeho bytu. Zdlouhavost a repetitivnost mnohých scén je dle mého názoru záměrná a má diváka vyčerpat a znechutit, protože přesně takhle se v takovém vztahu cítíte (jako, když se točíte na řetízkovém kolotoči bez obsluhy, nebo jedete nonstop na horské dráze). Proto je také ve finále i největším přáním Tony „to konečně nějak zastavit“. Georgio (narcis jak vyšitý) však žije z energie Tony, tudíž ji vlastně potřebuje – překračuje její hranice, donekonečna s ní manipuluje – je přímo mistrem manipulace (sám to vlastně „ve vtipu“ naznačuje, když se označí za krále pitomců). Díky tomu, že Tony ve finále demaskovala Georgia a pochopila, na čem byla její závislost na něm založená, dává jí toto poznání nejen zmíněný nadhled, ale především sílu a svobodu rozhodovat o sobě (nebýt jeho loutkou, mít vlastní vůli). Je to však ona, která musí sama sebe vyvést z labyrintu, ve kterém bloudila deset let. ** Jen pořád nějak nechápu, proč je tento film o destruktivním závislostním vztahu zařazen do žánru romantický. *** K prohloubení znalostí o narcistní poruše osobnosti bych doporučila poutavé čtení „O Pavlovi“ (vzpomínky na život Dani Horákové s režisérem Pavlem Juráčkem). (26.07.2022)