Noseland
Režie:
Aleksey IgudesmanKamera:
Sebastian LeitnerHudba:
Gija KančeliHrají:
John Malkovich, Roger Moore, Aleksey Igudesman, Pavel Věrnikov, Hyung-ki Joo, Julian Rachlin, Mischa Maisky, Stafan Vladar, Fumiaki Miura, Sophie RachlinVOD (1)
Obsahy(1)
„Uvažoval jsi někdy, že bys umřel, abys pomohl své kariéře?“ Houslový virtuos Julian Rachlin pořádá od roku 2001 v Dubrovníku festival klasické hudby, kde vedle slavných hudebníků, jako je cellista Mischa Maisky, vystupoval i John Malkovich a jehož pravidelným návštěvníkem je také Roger Moore. Všechny tyto osobnosti defilují v portrétu festivalu, který bezesporu existuje, zatímco o zachycených výpovědích můžeme mít vážné pochyby. Ač stylizován jako dokument, dává film jednoznačně najevo svůj odstup k jakékoliv strojené serióznosti a klade podvratné a nekorektní otázky. A když se umělec nebojí shodit sám sebe, je to dobré znamení nejen toho, že se se stejným gustem pustí i do ostatních. Snímek se – stejně jako například filmy se Sachou Baronem Cohenem – nebojí být drzý, násobit humor, když čekáme, že trochu ubere, podobně jako se nezdráhá jít za hranu trapnosti. Síla filmu spočívá nejen v maximální obeznámenosti s tím, z čeho si střílí, ale také v kreativním převracení formátu dokumentu. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (12)
Skvělý nápad i provedení. Smích od začátku do konce byl právem na místě, ač film obsahuje dost osobitý humor, který nemusí být pro každého. Ironie a nadsázka smíchaná s potřebou "vyblbnout se" a udělat ze sebe a ostatních pokud možno co největší trubky. Přijde mi, že vtipu ve filmech ubývá a je to škoda bez ohledu na žánr. S postupem filmu to šlo mírně z kopce a připadalo mi to už i příliš dlouhé. Nic mě ale i tak na filmu nezklamalo, spíš naopak. ()
Zoufalý pokus o mockument z prostředí klasické hudby. Z filmu čiší jen čirá trapnost a zasmát se člověk může tak třikrát. Navíc postrádá Nosálov jakýkoli dramatický oblouk a divák tak nemá tušení, kdy už to konečně skončí - což ještě ve spojení s pro tento žánr typicky protahovaným scénám a absencí jakéhokoli funkčního timingu celku i jednotlivých vtipů vede ke vskutku útrpnému zážitku. Ocenit se dá na filmu akorát tak to, že je to komunitní projekt z mockumentem neposkvrněného prostředí, které by nabídlo talentovanému komikovi hromadu možností. Talentovaný komik nicméně chybí, stejně jako zápletka, funkční humor i divácké potěšení. ()
Jak přiblížit interprety klasické hudby masovému publiku? Natočit o nich dokument, v němž si dělají legraci sami ze sebe. Nedá se říct že to nefunguje, legrace se rozhodně koná. Snad jen uvedení J. Malkoviche a především Sira Rogera Moora mezi "hlavní účinkující" si mohli tvůrci odpustit, zvláště druhý se na plátně objeví tak na tři minuty. ()
Prazvláštní dílko, u kterého jsme se po projekci s Caym dohadovaly, zda-li se jedná o filmovou tvorbu. To, že je cosi natočené na kameru, že to má zvukaře a že to někdo sestříhal do necelých devadesáti minut, přece ještě neznamená, že téhle prazvláštní hmotě patří přívlastek film. Oh well... Chcete-li nicméně vidět podivnou partičku hudebníků, kteří hrají sami sebe a přehrávají, Johna Malkoviche hrajícího sebe samého a přehrávajícího, Sira Rogera Moora (ano, uhádli jste to) hrajícího sebe samého, přehrávajícího a (ne, to neuhodnete) imitujícího homosexuálního hada, dveře na projekci jsou vám v Karlových Varech otevřené. Prý na ni má do Malého sálu dorazit 60 hostů, takže to jistě bude netradiční zážitek. Podobně jako tento... ehm... kus někým zaznamenaného exotického materiálu. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()
Možná by měli tvůrci radši vytvořit leporelo s vtipnými popisky - úvodní titulková sekvence fungovala slušně, pak jsem se párkrát pousmála, ale nakonec mě "film" nechal tam, kde mě obvykle mokumenty nechávají - na pokraji zoufalství a s pocitem, že tenhle falešný a sebereflexivní patvar (chápej: neustále vidíš týpka s mikrofónem v záběru, kamera občas švenkne tak, jako kdyby to natáčela tvoje babička, popř. vidíš vůbec lidi, co se na natáčení podílí - prostě jedno velké zákulisní rodeo), kde je všechno vtipem (ale nakonec jako by vtipem nebylo nic), mě vlastně pouze uráží a unavuje, protože musím vynakládat přílišné úsilí k tomu, abych nesklouzla k opakování si: "hergot a on by to mohl být celkem zajímavý dokument...třeba ti dirigentni, to mě vždycky zajímalo, proč tak máchají rukama...no, jasně, to mi asi nevysvětlíte, hoďte vtípek, popojedem...". Po 82 minutách noso-výlevů (fetišismus teď letí) a urážek (a odchodů - mega spoiler) a neherců, kteří nevydrží hrát své ne-role a rozesmějí se v záběru (čímž už podráží nohy snad i tomu mokumentu, jestli to jde), přijdou vystajlované titulky (končíme, jako jsme začínali). Rozčarování, úsměv, rozčarování, nevěřícnost (rap? wtf?) - jo a ty komentáře chlapců ze zákulisí-zákulisí --- uááááá! ()
Galerie (12)
Photo © missingFilms
Reklama