Zelňačka

Tak trochu Hrabalovsky pábitelský film o dvou starých vesničanech, kteří kromě si pití vína zpestřují podzim života vzpomínkami, zelňačkou a krásně melodickým prděním. Že zrovna tenhle zvuk přivolá mimozemšťany však netušili... Nejde o typickou Funèsovku, film je spíše posmutnělý ve stylu Michálkova Babího léta. "Je to moje zásluha, že seš dneska naživu. Kdybych nepouštěl větry, nejseš tu." http://www.youtube.com/watch?v=ZGXgXvovGs4 (11.06.2011)

Škoda první třetiny a pomalého rozjedzu, ale jak oživí ufoun manželku (zase potvrzení, že krása x charakter = konstanta), tak je to už slušná komedie. De Funes si tady musí vytrpět víc, než on ve svých filmových postavách rozdával. Je mi ho hodně líto, a je to vůbec takové jeho rozloučení se životem, Četnice se už moc počítat nedají. Lábuse mám hodně rád, ale tady mi jako dabér vůbec neseděl, jeho hlas pořád působí tak mladě na starého dědka. Udělal jsem menší výzkum, zda je to skutečně zelňačka. Problém je, že chou je výraz jak pro zelí, tak pro kapustu, ale vypadá to spíše na tu kapustnicu, v tom to mají Slováci dobře. (03.01.2020)

Neříkám, že je ten film špatný, ale zůstal na půli cesty, po které se vydal. Louis de Funés nám tu dokazuje, že není jenom vzteklý čertík z krabičky, ale pan herec. Pro něj samotného to bylo setkání s předlohou přítele Falleta a hlavně setkání s přítelem Jeanem Carmetem, se kterým nefilmoval 19 let. Jeho postava hraje na struny, na které si Louis brnkl už při Křidýlku. A navíc s Carmetem vytvořili rovnocenné melancholické duo, doplńované skvělým Jacquesem Villeretem. Ale chybou Zelňačky je režie Jeana Giraulta. Ten uměl výborně natočit bláznivé komedie, ale poetická komedie mu moc nesedla. Proto vás zamrzí, když dojde fekální humor. Navíc nevyužil možnosti ukázat krásy francouzského venkova a nový partner Fusésovy ženy by nemusel být motorkář. Ideálním režisérem Zelňačky by byl Jiří Menzel, z "komerčních" Francouzů bych vybral Yvese Roberta. Ten uměl natočit komedii s gagy (Velký blondýn s černou botou) i lyrické pagnolovské adaptace (Tatínkova sláva, Maminčin zámek). Na druhou stranu se Giraultovi povedl kontrast s moderní dobou. Ta stavba a pak ty atrakce, to jsou nejlepší scény. Když jsem však viděl českou televizní verzi, zjistil jsem, že jsme byli ochuzeni o bohatší zápletku se starostou a dalším kupcem. Jejich ideálními představiteli by byli Philippe Noiret a Michel Serrault (ať mi Marco Perrin promine). Kvůli zjištění, která adaptace byla lepší, si asi přečtu předlohu, už kvůli nejasnému závěru. Claude Gensac tu má ovšem nejpůvabnější roli své kariéry. Co se týče dabingu, nechápu jak Nova mohla dát postavám přezdívky Prďoch a Prcík. Dejte samozřejmě přednost Lábusovi před Krampolem, ale u mě zůstane nejlepším "pofilipovským" dabérem Jiří Císler. (23.01.2007)

Hezký, jemný film o dvou venkovských stařících, kteří stojí před nelehkým dilematem. Mají dožít ve světě, kde strávili celý život a teď se jim mění před očima, nebo odcestovat na neznámou planetu Oxo, vařit ufonům polívku a žít do dvou set let? :-) Pověst filmu kazí existence dvou dabingových verzí. Předloha Reného Falleta je napsaná s láskyplnou péčí a citem pro poetický jazyk, plný vtipných obratů. To se kupodivu podařilo zachovat první verzi dabingu. Udělala ho ČT, přeložil Jiří Dědeček (specialista na nepřeložitelné francouzské chansony) a Louise namluvil Jiří Lábus. Zní to jako hodně divný nápad, ale vzpomeňte si, jakou nedůvěru z počátku budil jeho dabing Marge Simpsonové či Rowana Atkinsona. Tak vidíte. I tentokrát to dopadlo dobře, už proto, že se Lábus nepokoušel napodobit dikci Františka Filipovského a udělal to po svém. Malér je v tom, že v první verzi se film vysílal jen jednou, o léta později ho uchvátila nova a opatřila vlastním dabingem. Ten se spokojil s pouhým významovým překladem, takže polovina kouzla filmu je v tahu. Druhá byla brutálně znásilněna sípajícím Jiřím Krampolem. Já vím, pořád ho kritizuju. Proti němu samotnému nic nemám, ale to, že umí obstojně imitovat dikci F. F., pro mě není dostatečná reputace pro dabing Louise de Funés. Krampol už má svá léta, podlomené zdraví a nedokáže už dobře nadabovat ani "svého" Belmonda. Takže jako estrádní číslo to beru, ale když je hlav o několik oktáv hlubší než být má a navíc není synchronní s obrazem, říkám tomu problém. Každému, kdo chce Zelňačku vidět, proto radím, aby si opatřil tu první verzi. 90% (11.04.2003)

Je celkem zvláštní, že jsem nic s de Funèsem už hodně dlouho neviděl, když jsem ho kdysi hodně dávno měl v oblíbených hercích. Popravdě už ani filmy s ním tolik nevyhledávám a kromě Zelňačky mám v Chci vidět ještě jeden, ale bůhvíjak se na něj zatím nechystám. Nicméně tohle mě hodně zaujalo námětem, tak jsem doufal, že se příjemně pobavím. A ono moc ne. Ten začátek mě dost vyděsil, protože koukat na film s dvěma dědky, kteří závodí v prdění, se mi fakt nechtělo. Ten fekální humor tam sice zůstal i tak, ale naštěstí se v tom všem našlo i pár vtipných míst, u kterých jsem se zasmál, ale pořád toho nevtipného nebo trapného bylo krapet víc. Místy to působí příjemně, ale jako celek se to zbytečně a dost vleklo, proto radši zůstanu u silných dvou, než abych dal slabé tři. Ušlo to, ale stejně jsem čekal o dost víc. SPOILER A to vzkříšení mrtvé ženy mi přišlo spíš jako vata. KONEC SPOILERU Každopádně jsem ale zvědavý, jak vypadá ten český remake, jestli bude lepší nebo horší... Lepší 2* (22.03.2021)