Režie:
Sophie LelloucheScénář:
Sophie LelloucheKamera:
Laurent MachuelHudba:
Jean-Michel BernardHrají:
Alice Taglioni, Patrick Bruel, Marine Delterme, Louis-Do de Lencquesaing, Michel Aumont, Yannick Soulier, Margaux Châtelier, Marie-Christine Adam (více)Obsahy(2)
Hraný debut mladé francouzské režisérky Sophie Lellouche narušuje strukturu současné hollywoodské romantické komedie a přináší inteligentní, půvabnou, a zároveň vtipnou obdobu tohoto oblíbeného filmového žánru. Přináší příběh svobodné svérázné lékárnice Alice, která nachází únik ze samoty ve filozofických filmech Woodyho Allena. V nich totiž dokáže najít odpověď na všechno. Když potká Vincenta, dokonalého partnera, zdá se, že konečně našla lásku svého života. Avšak seznámí se i s Victorem, který doposud neviděl ani jeden Allenův film, ale převrátí její život naruby. Který z nich je tedy ten pravý? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (56)
Pro milovníky Woodyho Allena skoro povinnost. Hlavní postava z něj totiž do svého příběhu přenáší to nejlepší. Komentuje situaci se stejným nadhledem a vtipem, navíc je její láska k Woodymu zdrojem dalších úsměvných momentů, třeba zloději, který přijde vykrást obchod, pohotově nabídne Výstřely na Broadwayi a Seber prachy a zmiz. Film se sice nevyhnul snad nejtypičtějšímu žánrovému klišé a předvídatelný přeslazený závěr trochu sráží předcházející svěží cynismus, ale vzhledem k řadě dobrých nápadů a velice krátké stopáži to zas až tolik nevadí. A možná přijde i Woody Allen.. ()
Já nevím, jak to v té Franci jen dělají, že tu romantiku nám vždycky naservírují na tak krásném podnosu s přílohou ve formě krásné hudby a já jen sedím a celou dobu se dívám s mírným, ale stabilním úsměvem na rtech. Včera to byla příjemná puska na dobrou noc, která mě do ničeho nenutila, jen mě nechala nahlédnout do jedné rodinky s jejich strastmi a slastmi a já s nimi pomalu plula životem. K tomu pozadí s Woodym Allenem a hlavně s Alicí, která se jím do určité doby nechá vést, než se rozhodne, že ten dlouhodobý dialog ukončí. Mírně komediální a rozhodně příjemný relax mezi ostatními, těžkotonážními filmovými kalibry. ()
Že se hlavní hrdinka odvolává na Allena mi přijde jen jako alibi. Možná, že Sophie Lellouche chtěla natočit poctu slavnému neurotikovi, u mě ale moc neuspěla. Alice Taglioni je sympatická a charismatická, jenomže její postava je strašně nezajímavá a váhává, což já nemusím. Stejně tak Patrick Bruel hraje ňoumu, jehož činy mi byly absolutně cizí (kdo z vás, pánové, by pomáhal s pátráním po rodinném tajemství čerstvě zamilované slečně?). To se pak není čeho chytit. Pár vtipných cynických hlášek toho moc nezachrání. Ač je film krátký, subjektivně se mi zdál delší a neskutečně se táhl. Lellouche tu řeší zbytečně moc vztahů a zápletek, které zákonitě na tak malé ploše prostě nemůže adekvátně rozvinout a všechno vypadá tak nějak polovičatě. Je to možná tím, že nejsem fanoušek Allena a znám od něj všeho všudy pět filmů a nedovedu ocenit určitou poetiku. Každopádně Paříž -Manhattan mě absolutně neoslovil a ani zjevení samotného Allena na konci to z celkové bídy moc nevytrhne. 40% ()
Ještě že Alice tomu ozbrojenému lupiči nepůjčila DVD Zločinů a poklesků nebo nedej bože Match Pointu ___ Komedie, která se s tím ale nemaže: -"Tyhle večírky mě unavují. -"Tak proč na ně chodíte?" - "Říkal jste to před chvílí: abych si našla manžela." - "Proč se chcete vdávat?" - "Abych mohla přestat jezdit domů taxíkem." - "Ne, chcete se vdát, abyste přestala být osamělá. Ale stejně budete. My všichni jsme." ()
Na takové noční osamocené divání je to pěkný film, dalo by se říct, že je celkově neutrální. Nedokázal ve mě způsobit nějaké negativní emoce, ani přehnaně pozitivní...ovšem, těch bylo asi o malinko víc :-) Na víc shlédnutí to pro mě nebude, ale jak jsem již řekl, na příjemný večer je to hezký film. ()
Galerie (44)
Zajímavosti (3)
- Natáčení probíhalo v Paříži. (Terva)
- Moudrosti, které promlouvají na Alici (Alice Taglioni) z plakátu, jsou řečené hlasem Woodyho Allena. (Terva)
- Ve snímku se objevuje záběr na plakát k filmu Match Point – Hra osudu (2005). (IQ Tiqe)
Reklama