Vražedný tanec

Nebýt Alaina Delona a Clauda Brasseura, vůbec bych se na to nedíval. A jak vidno, o nic bych nepřišel. Zápletka (i když otřepaná) není z nejhorších, avšak Delonova role tanečníka mne vůbec neoslovila a Brasseurův detektiv působil notně unaveným dojmem. 90. léta tomuto žánru v Zemi galského kohouta očividně nepřála, vyjma některých Moulinů a Neznámého v domě jsem z tohoto období neviděl (alespoň co je mi známo) jedinou nadprůměrnou francouzskou krimi. 40%. (18.11.2012)

Velmi zvláštní detektivka, která má diváka trochu napínat a trochu uvést do letargie, aby pro něj byl překvapivý závěr šokující. Šokující je, ale také zůstávají mnohé nezodpovězené otázky a trochu mi nebylo jasné, jak k rozluštění případu došlo, protože to přijde jako blesk z čistého nebe. Celkový dojem lze spíše charakterizovat jako trochu nejasné a trochu dlouhé. Chladný a odměřený Alan Wolf (Alain Delon) je bývalý profesionální tanečník, po nehodě tvrdý šéf prestižní taneční školy, který vyžaduje od tanečnic maximální výkony, což nejednou vede k srdeční zástavě a smrti tanečnice. Ella Cebrian (Marian Saura) Wolfa podezřívá, že za podivná úmrtí nese odpovědnost, a tak vše vypoví policejními inspektorovi Micheli Eparvierovi (Claudie Brasseur). Za nedlouho je nalezena Ella mrtvá, o pár dní později Alanův společník a taneční instruktor Chico (Patrick Dupond) a Alan je zase u toho a stává se rázem podezřelým číslo jedna. Jenomže něco v té teorii skřípe. (26.07.2008)

OK, nebýt tance, je to jen a jenom zcela průměrná detektivka, která ovšem má své kouzlo i kolem žaludku příjemně polechtávající napětí včetně velice slušných hereckých výkonů, ale i tak nějak pokulhává. Zvláště pak jednou větou vysvětlený konec. Nicméně, když jsem film viděla poprvé v kině (tenkrát jsem chodila do jakési taneční školy a dobrovolně dřela jak kůň, protože tanec miluji a dělá mě šťastnou, a několikrát jsem vyrazila rovnou po kursu na Dancing Machine do kina, kdo viděl, chápe, proč o tom píšu) opravdu jsem do poslední chvíle nevěděla, zda Alan Wolf není "ten"; z jeho tváře a chování se nedalo vyčíst nic a závěr poprvé dost překvapil. Určité napětí a atmosféra se tomuto snímku upřít nedají, to je bez debat, ale nebýt tance... Aha a jsem zase u toho. Tanec je zde pro mne uchvacující a skvělá Cerroneho hudba se mnou "pracuje" do dnes. Zkrátka pro mě je to osobně vybočující film, který si i přes celkem slušný dabing (asi proto, že Delonem není Trávníček) raději pustím v originále, ač k němu nejsou titulky (v kině byly, tak proč ne i jinde?) a ke kterému se chtě nechtě budu vracet, ačkoli kouzlo neznámého již dávno vyprchalo. Pro mne to má kouzlo někde jinde a to hned na několika úrovních (včetně vzpomínek a hudby). Vím, že díky tomu snímek nadhodnocuji, ale nemůžu si pomoct a se omlouvám. Ještě musím zmínit Eparviera ( "Rozumíš lovu?" "Ne, rozumím vlkům."), Daphné (mladičká Tonya Kinzinger), Ellu a Chica v podání skvělého Patricka Duponda. Dle mého samozřejmé a věrohodné výkony. A režisér Béhat je režisérem Kriminálky Paříž.... k tomu ale už netřeba... PS: 4.12. 2012 ... více se vracet. Neodpustím si přídavek. Dnes večer jsem jen ze zvědavosti pustila v běhu tenhle film na Barrandově (možná poprvé v TV) a hned jsem lapala po dechu. Nový dabing je fakt příšerný a bere atmosféru mnohem víc, než ten původní. (09.09.2011)

Připadá mi, že počátkem devadesátých let už Alain Delon vážně nevěděl, jak osvěžit svoje typické kriminálky, a tak se rozhodl je zasazovat do poněkud atypických protředí. V o čtyři roky mladším Plyšovém medvídkovi to byla porodnická klinika, ve Vražedném tanci se děj odehrává v taneční škole. Delon hraje stárnoucího světoznámého tanečníka (jelikož sám AD na tom s tancem patrně nebude příliš valně, scénář předepisuje tanečníka po zranění), zapleteného do několika vražd, ale je to jen slabý odvar toho, co představoval v šedesátých a sedmdesátých letech. Při sledování tohoto a dvou dalších novějších filmů s touto filmovou ikonou, jsem si uvědomil, že jeho charisma už dávno vyčpělo a jeho herectví na mě působí trochu tuctově ve srovnání s jeho konkurentem a souputníkem Belmondem, který i svým slabším kouskům z osmdesátých let dokázal dát šmrnc. Film, ve kterém se až příliš odrazila doznívající osmdesátá léta si tedy pro sebe ukradl Claude Brasseur v roli svérázného inspektora, za něj dávám dvě hvězdičky. Jedině on totiž film zvedá ode dna, na nějž ho definitvivně dostává naprosto neolgický, až téměř iritující závěr, za který se autoři klasických detektivek určitě obracejí v hrobě. (16.10.2010)

No tak tohle ať vyprávej kravám před dojením a bude po mlíku. Jediný co stojí trošku za "hřích" jsou postavy Alaina a Clauda, který jen tak mimochodem Alaina natáh na charismatu o parník, což je samo o sobě dost nečekaný, ovšem jinak jsem spoustu věcí vůbec nepochopil a nedávali mě naprosto žádnej smysl. (10.10.2011)