Bonnie a Clyde po italsku

"Nic mi není, jenom mě tak lehounce škrtíte. Ale nechat se uškrtit od Vás je pro mě spíš, řekl bych, vyznamenání." Clyde mě se svým vzorkovníkem hovínek moc nebavil, ale Bonnie byla úžasná. A to v oblečení typické italské hospodyně, se samopalem, jenom v košili, úplně nahá a hlavně jako punkerka. Zkrátka ji miluju od dětských let a proto mě hrozně mrzí, že tento "superfilm", na který jsme za vlády rudých bratrů nadšeně čekali o Silvestrovské noci, za ta léta hodně ztratil ze svých pozitiv. Bonnie nikoli, ta je snad ještě hezčí. (12.12.2017)

Pamätám ešte československú premiéru i to aká to bola udalosť. Ako školáci základnej školy sme celý deň o ničom inom nerozprávali. Strašne sme sa na tom vtedy bavili, možno aj preto, že toho v tv veľa nešlo. Kúzlo 80-tych rokov pominulo, roky ubehli a aj O. Muti by gúľala tými škuľavými očami, keby vedela, že Rocky Balboa odvtedy vyboxoval štvrté, piate i šieste pokračovanie. P. Villaggio je stvorený na tento typ smoliarov a aj keď sa po toľkých rokoch smejem z iných vecí, ako keď som mal 8-10 rokov, stále sa to dá pozrieť. Objektívne skôr za tri, ale pridávam nostalgickú štvrtú za veselé spomienky na detstvo. 70%. (06.04.2012)

Snímek Bonnie a Clyde po italsku jsem poprvé viděl kdysi v socialistickém kině někdy v osmdesátých letech a matně jsem si pamatoval, že se mi tato italská komedie z roku 1982 velmi líbila a moc jsem se tenkrát smál. Někdy okolo roku 2008 jsem si film koupil na DVD a schoval jej doma do šuplíku. Od té doby uteklo více než 10 let, než jsem se rozhodl v rámci objektivního ohodnocení a zasvěceného komentáře na tento úsměvný příběh nešikovného smolaře podívat znova. Režisér Steno na nic nečekal a hned od začátku 97 minutového filmu nám doma začal servírovat jednu ztřeštěnou scénku za druhou, v níž hlavní roli nešiky a smolaře Lea hrál italský komik Paolo Villaggio. Ten si zde zahrál obchodního cestujícího s žertovnými hračkami, jehož prdící polštářky a umělá lejna nikdo nechtěl. Jednoho dne zašel do banky, kterou v té chvíli náhodou přepadli zloději a stal se jedním ze dvou rukojmí, které si na útěk zločinci vzali sebou. Tím druhým zajatcem se stala mladá, štíhlá a velmi pohledná Rosetta v podání Ornella Muti, která však špatně viděla a v bance ztratila brýle. Shodou okolností se dvojici podařil zlodějům uniknout po havárii vozu, po níž Leo omylem vzal kufr plný peněz v domnění, že se jedná o jeho s hračkami. Zároveň Rosettě namluvil, že dokázal bandity zpacifikovat a že není tím stárnoucím mužem se šedivými vlasy a rostoucím bříškem. Krásná dívka jej považovala za svého zachránce na něhož se mohla spolehnout a tak s ním bez obav zamířila do nejbližšího města na policejní stanici. Dvojice totiž chtěla kufr s penězi poctivě odevzdat, ale mezitím policie zveřejnila jejich fotografie v novinách a Lea označila za vedoucího bandy zlodějů. Od té chvíle se museli skrývat nejen před bandity, kteří chtěli zpátky své peníze, ale také před policií, která je považovala za zloděje a nového Bonnieho a Clyde, slavné lupiče z minulosti. Rosetta se cítila jako Bonnie, ale Leo si moc jako Clyde nepřipadal, nicméně to dívce nevadilo, protože díky své krátkozrakosti netušila jak její nový partner na útěku ve skutečnosti vypadá. Mnohokrát se dostali do obtížné situace, ze kterých se jim díky náhodám podařilo uniknout a samozřejmě jsem se přitom velice dobře bavil, neboť o humor nebyla vůbec nouze. Celý film pak vyvrcholil tím, že je ve vlaku oslovil domnělý uprchlý vězeň, který jim nabídl účast při přepadení vozu, převážející bankovky v hodnotě 5 miliard italských lir. Jak to celé dopadlo už neprozradím, určitě se na tuto lepší italskou komedii podívejte, stojí to za to a užijete si mnoho legrace. Suma sumárum, snímek Bonnie a Clyde po italsku ode mne získal čtyři italské hvězdy ****. (07.07.2019)

Po mnohých rokoch som sa pokúsil pripomenúť si Fantozziho s Ornellou. Nedokázal som to ani štvrťhodinu. Sú vo filmoch vtipné situácie, ktoré trochu zachádzajú do trápnosti, ale toto je film, v ktorom trápnosti ani kúskom nezabŕdnu do vtipu. Pôvodne bola jedna hviezdička za Ornellu, ale mrtvo gest slitování. (21.12.2021)

V první polovině 80. let se k nám ze Západu moc kulturních požitků nedostávalo. Italská hudební a filmová produkce byla z nějakého důvodu ve výhodnější pozici. Italské bláznivé komedie tehdy úspěšně plnily sály kin. Ve 13-14 letech jsem se u Stenových filmů skvěle bavil, i když už tehdy jsem vnímal, že rozhodně nejde o duchaplnou podívanou. Humor "vyráběný" prostřednictvím grimas a dětinských fórků byl Paolovi Villaggiovi vlastní a jeho jméno se tak stalo v určitém smyslu slova obchodní značkou. Jako puberťáka mě jeho eskapády určitě neurážely. Jenže čas nezastavíš a co kdysi rozesmávalo, dnes v lepším případě budí rozpaky. Pokud se dá mluvit o pozitivech, pak je to přítomnost Ornelly Mutiové, kterou kdysi Italové v anketě zvolili nejpůvabnější italskou herečkou všech dob. Tady je nejen půvabná, ale navíc pekelně sexy, což nemusí být vždycky totéž. V punkovém oblečku s provokativním make-upem přiváděla v 80. letech mužské publikum zvyklé na naše puritánské poměry k šílenství. Celkový dojem: 35 % (28.08.2020)