Země, odkud přicházím

Tohle je opravdu nejlepší si pouštět o Vánocích, kdy jste v té správné atmosféře, nechcete se nechat ničím trápit a prostě si jen chcete užít příběh, který je hezký, vtipný a navíc se v něm něco děje. Poetika tohoto filmu vás ale může potěšit i mimo vánoční čas, protože je prostě milé a lidské. To už není jen Vánocemi. (05.03.2015)

Pro mě nejkrásnější zahraniční film s vánoční tématikou. Jistě, určitou roli v tom hraje nostalgie, ale i při pohledu s odstupem není moc co vytknout - snad jen hodně naivní práci kameramana při svícení, hlavně v interiérech. Scénář je chytrý, s prvky humoru a romantiky nakládá vkusně - a přesně totéž se dá říct i o hudbě. I v kontextu zvolené míry nadsázky je příběh vyprávěn v zásadě civilně, na poetizaci se nikterak netlačí, a ta je přesto všudypřítomná, zdánlivě jakoby sama od sebe. Hodně mě překvapuje, že aktuálně má film na imdb.com pouhých 59 % - neumím si to vysvětlit jinak, než že atmosféra francouzských Vánoc oslovuje českého a slovenského diváka podstatně víc než toho globálního, možná přesněji řečeno zglobalizovaného. (10.01.2013)

Jako malá jsem to viděla dobrovolně povinně dvakrát.Seděla jsem vedle táty a on si broukal tu nádhernou písničku a neustále mě dopředu upozorňoval, co bude následovat.Ani mě to nevadilo, protože to vánoční město, dýchající atmosférou čehosi krásného, toho, co určitě přijde, to mě učarovalo. A i když jsem film viděla potřetí a již jako dospělá, byl stále kouzelný. Jen už táta zrovna vedle mně neseděl a najednou to předvídání a možnost si s Gilbertem v triu potichu zazpívat, malinko chyběla ... (27.12.2014)

Romanický příběh s vánoční atmosférou a trochou vášně, kterou bychom v americké romanci asi nenašli. Ale tohle je francouzský film, takže se není co divit, že zamilovaný muž klidně stráví noc s úplně jinou ženou, když je dostatečně vstřícná. Becaudovy šansony byly někdy až na pomezí jazzu a rock n rollu. ___ Hlavní hrdinka okouzluje neuvěřitelně štíhlým pasem. /25. 12. 12./ (25.12.2012)

Chápu to jako hommage Gilbertu Bécaudovi, a jako takovou ji přijímám. Pohádka "o zemi, odkud přicházím, a v níž panuje jen ticho", sice moc tomuto celkem hlučnému filmu neodpovídá, ale i tak to drží Bécaud ve své zpívající dvojroli pohromadě. Na druhé straně (přece jen geniálnější než bécaudovské) zpíva Jacques Brell v jedné ze svých posledních nádherných písních: "La vie ne fait pas de cadeau! / Et nom de dieu! / C`est triste Orly le dimanche / Avec ou sans Bécaud (Život nenaděluje dárečky! / a himlhergot! / Jak smutné je nedělní Orly / s Bécaudem či bez něho" (Orly, album "Les Marquises"). Je tato písnička určitou aluzí na film? Těžko říct, ale řekl bych, že ano. (27.12.2018)