Lumière & spol.

Podobně jako zputnik jsem z tohoto projektu viděl pouze snímek Davida Lynche. Tento minutový snímek mě naprosto uzemnil. Pouštěl jsem si jej pořád dokola a snažil se pochopit, proč ve mně probouzí skličující pocity. Snad to nervově drásající hudební podbarvení snímku, snad ta bezvýchodnost ze záběru topící se ženy v jakési nádrži obklopené podivnými postavami ve skafandrech, tak podobných postavám ze starých béčkových sci-fi horrorů let dávno minulých. (30.01.2004)

Velmi pekna pocta bratom Lumière-ovim...40 reziserikov dostalo zlatych 50sekund a origos Lumiere povodnu cam, z coho vznikol velmi zaujimavy projekt. Najviac sa mi lubla Lynch part...posobive:), ale urcite za pozornost stoja vsetky...!!! Hodnotim to ako projekt,skvely napad,a krasnu poctu...5ka,nazdar (27.03.2008)

Hodnotit dílko tak nesourodé je asi tak jednoduché, jako vyplnit napoprvé bezchybně daňové přiznání. Kterak odhodnotit neohodnotitelné? Jako poctu bratřím Lumiérovým? Pak dát plnou palbu. Hodnotit každý kousek zvlášť a vypočítat průměr? Vyjde průměr. Už dávno mě fascinuje svět zabíraný jednoduchým čelním záběrem bez jakéhokoliv slovního doprovodu. Oslovily mě nejvíc snímky, které evokují právě ty původní staré záběry. Holčička na váze (Miller) , Prymidy (Shahin), záběr z ulice (Merchant a Ivory), Tanečnice (Corneau). (04.02.2015)

Komentář a hodnocení k Lynchovu příspěvku do projektu LUMIÈRE & SPOL.: Při sledování tohoto minutového snímku dýchne na diváka zvláštní atmosféra. Vždyť celý tento Lynchův krátký a depresivní opus je natočen na kameru bratří Lumièrů. Zvláštní, "lynchovsky zneklidňující" a výjimečný zážitek. Poznámka: Lynchův snímek je součástí projektu Sarah Mohnové LUMIÈRE & SPOL.; 40 významných světových tvůrců bylo v rámci tohoto projektu osloveno, aby s použitím původní kamery bratří Lumièrů natočili film o délce maximálně 1 minuty. (15.09.2003)

"Milí režiséři konce 20.století, co dokážete s původním kinematografem bratří Lumiérů?" Dnes se na jejich snímky díváme s nostalgií a úctou, ale mnozí stále nechápou, co je na nich tak výjimečného... Film byl atrakcí, zábavou, lákadlem. Jen ti odvážní pomýšleli na to, že se z něj stane nové autonomní umění. Konec devatenáctého století - o filmové řeči nelze téměř mluvit, kapacita projekce je zoufale malá na rozvinutí jakéhokoli příběhu. A ten stejně diváky nezajímá - ti se chtějí dívat. Na dobrou zápletku si zajdou do divadla nebo koupí knihu. Ale jak si se starou dřevěnou skříňkou poradí filmoví mágové v roce 1995? Nabytí znalostmi a zkušenostmi filmařů celého dlouhého století. Ale pozor - maximálně 52 sekund, tři záběry a žádný synchronní zvuk! Během devadesáti minut jsme seznámeni s žijícími legendami (Claude Lelouch, Liv Ullmann, Peter Greenaway, David Lynch) i nadějnými talenty (Zhang Yimou, Spike Lee). Některá jména mi nic neřekla, ale odůvodňuji to svou neznalostí (i když těch Francouzů tam bylo nějak podezřele víc...). Snímky jsou opravdu rozličné - jednoduché záběry na město nebo krajinu odkazující na práci Alexandra Promia, stručné reminiscince uplynulých sta let kinematografie, pokusy o krátký příběh, vtip atd. Koho si z jednačtyřiceti jmen vybavím? Davida Lynche - dokázal vytěžit nejvíc, tři záběry za pomoci kouře rozdělil a vytvořil lynchovsky klaustrofobní atmosféru. Zhang Yimoua - epicky úsměvné. Při záběru Spika Leeho na (jeho) malé dítě jsem si vybavila mnoho raných filmů zachycujících právě ty nejmenší. Vzpomínám si i na další zajímavé krátké filmečky (např.věčné téma filmu - láska), ale zapomněla jsem jména autorů. Místy jsem se mírně nudila. Odpovědi na položené otázky ("Je film smrtelný?", "Co pro vás znamená film?") začínaly být po chvíli stereotypní___ Mít možnost natáčet kinematografem musel být ohromný zážitek, hrdost i zodpovědnost - to vše z dokumentu přímo čiší. (12.06.2006)