Noční můra

Keby som epileptik, tak sa po Nočnej more trasiem až dodnes. Na čo samozrejme z pochopiteľných dôvodov upozorňuje film už na začiatku. Diskotékové scény plné hlasnej a pre bežného poslucháča vyslovene nepríjemne znejúcej hudby, vytvárajú v divákovi skutočne creepy feelings, čo je aj ich podstatou... no áá, darí sa im to naozaj obstojne. Jednalo sa o filmový experiment, ktorý z určitej časti vyšiel - desivé melódie, kvalitne-nepríjemná atmosféra a strachnaháňajúce prevedenie diskotékových scén. Ale z druhej časti si snímok akosi veľkú chválu nezasluhuje a to vravím najmä o nedotiahnutom príbehu, ktorý vo svojej podstate nezdeluje skutočne nič a jedno veľké nič si z projekcie odnesie aj divák samotný. (20.09.2016)

Předem svýho komentáře musím upozornit, případný další diváky, že nejde o horor. Takže kdo by očekával hororovou podívanou ten bude nejspíš zklamán. Jde spíš o takovej menší bizárek(divnofilm), kterej dokáže ocenit spíš okrajový publikum. Už několik dní si rozmýšlím jak tenhle film ohodnotit a pořád si nejsem úplně jistej. Nakonec ale ty 4hvězdy dám. (07.11.2023)

Éééj veru skoro 5*. Mindfuck ako vyšitý ktorý mi v prvej polovici nedal oddýchnuť. Ťažké techno, stroboskopické zábery, hmatateľná atmosféra po užití drog, prepad do temna po užití nadmerného množstva alkoholu, no audiovizuálna dokonalosť. Po príchode porušeného embrya to na kvalite síce nestratilo ale tempo sa spomalilo čo ma tak trocha zamrzelo. David Lynch ani Gaspar Noe by sa za túto snímku rozhodne nemuseli hanbiť. (06.01.2017)

Hmm, takže další artový horror pro teenagery? Nedávno jsem viděl Thelmu, nějaký rok zpátky Ať vejde ten pravý a čumím, kolik tvůrců se dnes pokouší skloubit drama o dospívání s fantaskním horrorem a zároveň stylem festivalového artu. Tato německá Noční můra mi sice z těchto filmů přišla nejlepší, ale... První půlhodinu jsem trochu zmateně, částečně lhostejně sledoval střídající se dvě podoby filmu, z nichž jednu představovalo paření mládeže v doprovodu dunícího techna a nepříjemně epilepticky blikajících světel, zatímco druhou bylo relativně slušné teenagerské drama, které však k protikladu onoho pařícího běsnění nasadilo až neúměrně pomalé tempo. Svůj smysl ta úvodní půlhodina směrem k dalšímu vývoji motivů měla, jen jsem se do toho stylu dostával obtížně a i později pocítil pár výkyvů, pročež mi ten film nepřinesl tak mimořádný zážitek. Po půlhodině se ale TO překvapení, o něž kráčí ve fantastické zápletce, plně objeví a pak už bylo pro mě zajímavé sledovat napínavý vývoj bizarně přátelského až telepaticky propojeného vztahu mezi dívkou a něžným monstrem, či-li originální a novou krásku a zvíře v době mobilů, v konfrontaci s problémy dospívání, mládežnických zájmů a rodinných vztahů. Závěrečná scéna, zdůrazňující jak potřebu vzájemného pouta, tak nedostatek tolerance jinakosti v běžné společnosti, mě svým lynchovsky snovým pojetím doslova ohromila. Jinak ale, ač se to zde týče jen vedlejších postav, za krátkou dobu jsem viděl už druhý film, v němž současná mládež užívá drogy a je to vykresleno jako něco úplně normálního až bezproblémového... a tohle procitnutí mě celkem děsí. [65%] (23.05.2024)

Rave film v2.0. Ve skutečnosti milé a citlivé dílo o zhmotněné distanci od odzicené společnosti rámované výsostnou agresivní formou bez jakéhokoli přešlapu. Nechat odpálit v průběhu filmu repráky je povinnost, stejně jako zlynčovat majitele kina, jenž odmítá uposlechnout výzvy autorů "Tento film by měl být puštěn NAHLAS." Od pořadatelů Festivalu otrlého diváka se však takových podpásovek netřeba bát. PS: je možná i interpretace, ve které dívka a její mazlíček strádají v okolí ohavného fialovovlasého žabího monstra, které chystá pozřít ze světa poslední zbytky dobra svým pohledem (13.03.2016)