Policie děkuje

Režisér většinou ztřeštěných komedií si odskočil k jinému žánru a lze si jen povzdechnout, že to byla jen ojedinělá výjimka.   Brutální, nekompromisní a sžíravě realistické poliziotteschi, v němž exceluje Enrico Maria Salerno. Jeho charisma by mu tu mohla závidět i leckterá esa staré poctivé francouzské kriminální školy. Ale nenechte se mýlit, nejsme ve vesměs apolitické filmové Francii sedmdesátých let, tady se pohybujeme po "olověné" Itálii stíhané politickými nepokoji, teroristickými útoky a střety ultrapravice a ultralevice.  Kriminalita bují a díky slabým politikům a bezzubé soudní moci se grázlům dostává větší právní ochrany než zbytku společnosti. V tomhle marastu se pak není čemu divit, že na výsluní se derou mnohem nebezpečnější organizace, propagující jednoduchý princip vendety, oko za oko, zub za zub, soudů netřeba. Komisař Bertone se však proti této nebezpečné myšlence staví jako poslední bašta spravedlnosti a zdravého rozumu. Steno si nijak nebere servítky a ukazuje realitu tehdejší Itálie bez jakýchkoliv příkras, což ostatně do nejlepších kusů žánru neodmyslitelně patří, nebojí se ani velmi krutých scén,  při nichž stydne krev v žilách a přesto nepůsobí samoúčelně, ale jen dotváří onen nesmlouvavý obraz rozvrácené společnosti.  Bezútěšný závěr pak  stírá i poslední slzu naděje.  Dokonale hnusných pět. (06.08.2021)

A vedel som, ze som este cosi zabudol okomentovat, nuz tak aj par slov k La Polizia Ringrazia, po nassky Policie Dekuje. Krasny filmarsky pohlad do rastucej kriminalnej sceny v Rime, kde policia sice so zlocinom bojuje, ale vdaka schopnym advokatom sa zlocinec dostane coskloro na slobodu - a su zase tam, kde zacali. Taxsa par policajnych vyssich kadrov rozhodne zalozit komando trestajuce zlocin a vzali spravodlivost do vlastnych ruk. Prva polka je len rozjazdova, buduju sa nielen vztahy, ale hlvne je potreban an pochopenie deja. O herecke vykony tu ani tak nejde, skor v druhej polke - ako klasicke polizzioteschi - nechybaju autonahanacky, akcnejsie sceny. Za normalizacie casto vysielany film, lebo u komancov zobrazoval prehnily skorumpovany kapitalizmus, a to sa ceskoslovenskemu rezimu hodilo : 75 % (12.03.2017)

Sice jsem těch italských kriminálek zase tolik neviděl, ale tahle nad ostatní skutečně ční. Záměrně jsem nepoužil výraz "poliziotteschi", poněvadž tenhle film je poněkud serióznější povahy. Námět velice připomíná "Magnum Force", kde se Harry Callahan ve svém druhém filmu postavil samozvaným mstitelům z řad policie. Nebylo by to poprvé ani naposledy, co by si Italové přivlastnili nápady Hollywoodu, ovšem tahle teorie padá, jelikož americký film vznikl až o rok později. Jak příběh, tak i postava komisaře Bertoneho (v podání výborného Enrica Maria Salerna) jsou uvěřitelnější. Tomuto filmu vyloženě svědčí syrovější styl a pesimistický závěr, kterým mě (převážně komediální) režisér Steno dokonale překvapil, i když mu vlastně nebylo vyhnutí. Opatřil snímek i několika brutálnějšími scénami, aniž by jimi plýtval tak, jako to dělala většina jeho kolegů, čímž jenom zvýšil jejich účinek. Na tenhle film se moc rád ještě párkrát podívám. (01.08.2012)

Tak tenhle film se mi libil moc. Nejen proto ze komisare hraje Salerno, kteremu musite drzet palce nebot je to spravnak, ale i kvuli neotrelemu pribehu ohledne "anonymni policie", ktera si vyrizuje ucty s gaunerama po svym...nitky samozrejme vedou do nejvyssich kruhu atd. Film je zajimavy i celkovou temnotou a beznadeji v nekonecnem boji proti zlocinu v atmosfere korupce, vychytralych advokatu a necinnych soudcu. Opravdu muzete prostrednictvim hlavni postavy pocitit tu "blbou naladu" ve spolecnosti, a obzvlast mezi policisty. Film je hodne tvrdy, zadne servitky si nebere - viz. brutalni prejeti te holky atd. Takze, i kdyz neuvidime tolik prestrelek a honicek jako obvykle, vubec to nevadi a film to vynahrazuje bohate jinym zpusobem. Obdivovatelum zanru vrele doporucuju. 4+ (18.04.2014)

„Mě zajímají jenom zločiny. Tresty se mě netýkají...“ Italské kriminálky 60. a 70. let nebo-li „poliziotteschi filmy“ disponují obvykle zajímavým a hutným společensko-kritickým obrazem doby, policie, justice či svědectvím o organizovaném zločinu. Avšak u většiny z nich, které jsem doposud viděl, jsem se nedokázal zbavit silné pachuti, která na mě z nich sálá a kterou vedle uřvané a uchu zcela nelahodící italštiny zde sesilňovala snůška samých nesympatických postav na všech stranách zákona. To včetně neustále rozhněvaného komisaře, který nejspíš měl představovat kladného hrdinu, ale ani přes odvážné morální postoje v jeho boji s větrnými mýlny jsem si k němu nedokázal po celý čas pořádně vybudovat sympatie a v pravou chvíli s ním soucitit. Pak už možná ani tolik nepřekvapí, když se posléze z jediného sympatického policisty (toho v důchodu) vyklubal ještě větší hajzl, než všichni ostatní. Částečně tuhle pachuť a pro mě osobně i nezáživné herce dokázala vedle oné výpovědné hodnoty zachránit i atmosféra, svižně podaný děj a ústřední hudební motiv, díky čemuž mě Stenův neobvyklý filmový příspěvek mimo komediální žánr dokázal udržet po většinu času v tom správném napětí. [70%] (20.10.2021)