Manželé a manželky

Když se řekne „newyorský intelektuál“, není to intelektuál ledajaký. Za poslední půlstoletí pravděpodobně žádná duchovní elita neovlivnila tvář současného světa tak zásadně, jako ta z východního pobřeží Spojených států. Právě tam se rodí valná část názorů a postojů, které jsou pak skrze média šířeny do celého světa a stávají se civilizačním vzorem. --- Woody Allen je významným mluvčím tohoto proudu. Mnohé jeho filmy jsou vlastně stejné a monotematické. Zobrazuje sexuální vztahy newyorských (vzácně i jiných) intelektuálů, jeho příběhy jsou vždy (psycho)analytické, dialogy vtipné, postřehy trefné (i když občas dost na efekt), místy sarkastické. Všimněme si, že vždy jde o sex, ale nikdy nejsou vidět žádné děti. --- Pokaždé, když mne Allen takto osloví, nemohu se ubránit otázce: Dobrá, chytré, vtipné, ale co s tím? Má to být jenom inteligentní sranda? To snad ne, to by šlo sotva dohromady s Allenovým statutem významného umělce a intelektuála. --- Myslím, že Allen nám opravdu chce něco důležitého říct, koneckonců, co je důležitější než sexualita? Ale pochybuji, že chce říct zrovna to, co slyším já. Totiž že ten jeho svět a jeho vztahy jsou chronicky nefunkční, doslova sterilní. Na pohřbech jeho postav se bude hodně a kultivovaně řečnit o jejich zásluhách, ale sotva se najde někdo, kdo je bude lidsky postrádat a oplakávat. --- Ještě jeden postřeh: všiml jsem si, že mnoho komentátorů upozorňuje, že tento Allenův opus není komedií, ale ryzím dramatem. Možná se mýlím, ale mám dojem, že tak soudí převážně ti, kteří dlouholeté manželství a jeho krize dosud nezažili. V reále je to daleko drsnější, tohle je jen taková úsměvná pohoda. Nevěříte-li, zeptejte se svého psychoanalytika. Nebo ještě lépe - advokáta. (14.01.2011)

Tentokrát nic, co by mě bavilo, napínalo, šokovalo... jen vlažný vývar z manželských rošád, který možná sváděl k zamyšlení, jenže mně se ten večer zrovna zamýšlet nechtělo. Navíc mám zkušenost, že Woodyho filmy jsou pro mě, až na pár výjimek, atraktivní přibližně od roku 1998, taktéž až na pár výjimek, kdy začal ubírat na intelektuálních rozpravách a přidávat na životaschopnosti svých hrdinů. (25.03.2010)

Na manželské etudy mi přeci jen víc sedí Třeštíková, protože tam je to skutečně realita. Zde se to tváří jako otevřená zpověd, ale hromada keců o tom, jak manželství mnohdy přechází v pomalé zhoubné bujení nespokojenosti, které většinou vyústí v nevěru/y nebo rozvod, mi stejně přijde na opravdu dobré komediální drama trochu málo. Od začátku do konce se dvojice manželů nimrá ve svých pocitech, které pramení z části z přirozeného procesu okorávání vztahů a z části z krize středního věku. Spousta postřehů je opravdu trefných, vtipných, pravdivých..ale asi jsem čekala víc než jen to. Vyloženě nezklamalo, ale ani vyloženě nenadchlo. No alespoň u tohoto jsem se zasmála : (Jack v období manželské krize popisuje, proč zahýbá své ženě) ..“chci si ještě trochu užít, chci ženskou, která mi zaryje prsty do zad a křicí, když ji píchám..nebo se aspoň hýbe!“ (27.05.2012)

Woody Allen tentokrát intenzivně zkoumá instituci manželství a problémy s tím související. Bohužel se v tom nenápaditě motá pořád dokola. Opakuje to, co jsme u něj viděli tolikrát předtím už od dob Annie Hall, ale tentokrát bez jakékoliv jiskry nebo oživení a (až na pár téměř nepostřehnutelných výjimek) dokonce bez vtipu. Jeho obvyklé charisma a přesvědčivost jsou skoro na nule. "To je všechno? Můžu už jít?" ptá se Woody na závěr (nejspíš svého psychoterapeuta). Jako by v té chvíli mluvil z duše znuděnému divákovi: To je všechno, Woody? Všechno cos nám chtěl tentokrát říct? Hmm... Tak jo. (08.09.2006)

Vše, co jste (ne)chtěli vědět o manželství a báli jste se zeptat. Woody opět zkoumá téma nefunkčních manželství a opět mu to jde. Sice nějaké výtky by se našly, ale předpokládám, že je to mým věkem a faktem, že nemám zdaleka tolik zkušeností s manželstvím, jako hrdinové tohoto příběhu. Rozhodně jeden z těch lepších filmů od Woodyho. 80 %. (29.11.2012)