Nepřítel

Film, ktory stoji a pada na Danielovi Auteuilovi /Jean od Floretty, Kondomedie/. Napinavy pribeh, film ma tempo a vyborne dialogy, takze divak sa rozhodne nebude nudit. Rziser Nicole Garcia odviedol vybornu pracu. Auteuil mozno nie je Gabin, ale je neskutocne tvarny herec, takze sa da s nim dobre pracovat a jeho skala hereckych moznosti je skutocne obdivuhodna. Zaver je uplne masakrozny, Daniel Auteil a Nicole Garcia na reziserskej stolicke sa predviedli : 100 % (16.06.2015)

„Na nic jste se neptal? Vůbec o ničem jste nepochyboval?“ - „Možná jsem mu jen neuměl naslouchat.“ Nevím, do jaké míry byl film inspirován skutečným příběhem. Nic to ale nemění na tom, že tohle psychologické drama se mi postupně dokázalo dostat pod kůži. Hlavní hrdina Jean-Marc od začátku působí zvláštně a divák poměrně dlouho netuší, co se mu honí hlavou, proč se chová tímto způsobem, jaké je vlastně jeho tajemství. Ale od chvíle, kdy navštíví svého tchána, se mnohé změní. Divák začne Jean-Marca vnímat jinak. Jeho lhaní, tajnůstkaření, předstírání tiše pozoruje, a čeká na moment, kdy spadne klec. Jenže čím blíž je konec snímku, tím víc člověka mrazí, protože počáteční apatie Jean-Marca, jež odpovídá i záměrně sterilnímu způsobu vyprávění (vůči němuž naopak emocionálně rezonuje Badalamentiho krásně posmutnělá hudba), se postupně mění v čirou chladnokrevnost…Daniel Auteuil je každopádně skvělý a ani si nedokážu v jeho roli představit jiného francouzského herce, který by byl typově přesnější. Za mě silné 4*. (05.08.2023)

Skvěle natočený, nesmírně sugestivní film, který divákovi zprostředkuje větší hrůzu než většina snímků, které to mají programově v popisu práce. Příběh přitom mohl lehce sklouznout k banální historce s morálním ponaučením, že lež má krátké nohy. V pravidelných čtyřletkách režírující Nicole Garcia, ale byla dostatečnou zárukou, že tomu tak nebude, troufnu si dokonce tvrdit, že Nepřítel je jejím nejpovedenějším filmem (ve Francii velmi uznávané Place Vendome mi připadalo velice přeceňované a místy až nudné). Daniel Auteuil zvládl s bravurou sobě vlastní roli člověka, který ví, že pravda o jeho životě a skutcích vyjde již velmi brzy na povrch, ale přesto dál tančí po rozpadajícím se a tajícím ledu a snaží se zachovat poslední zdání své fiktivní existence. Ty dlouze a těžce se vlekoucí hodiny a dny, strávené v autě a v letištním hotelu, to čekání, než bude možné vrátit se domů z "práce" nebo ze "služební cesty"...Tenhle film byla hodně silná pecka mezi oči. (14.11.2006)

Adversaire je pádným argumentem na mé plky o neschopných ženách na řežisérské stoličce. Antiemocionální nátěr s Barry Lyndonovským odstupem má přitom příběh, který k plytké hře s divákovými city a sympatiemi přímo vybízí. Svou nesnesitelnou odtažitostí připomíná Henryho (Portrait of a Serial Killer) či Thompsonovu knihu Killer Inside Me. Daniel Auteuil je skvělý a Nicole Garcia drží své ledové království až do poslední minuty - stejně jako hlavní hrdina... Elegantní chůze po okraji útesu s vědomím, že pád je nevyhnutelný. Totální zoufalost v dárkovém balení. Malý zázrak. (23.04.2010)

Je to hodně dlouhý film, vlastně se v něm až tak moc neděje, Auteuil podává svůj standardní výkon, Cluzet nemá prakticky prostor, hudba je tak nenápadná, že ji nepostřehnete... Jenže tohle všechno dohromady skvěle funguje. Garcia předkládá zádumčivý příběh, který vypráví s ideálním odstupem. A dokáže se s kamerou ukrýt za roh, i když jde starostlivý taťka měřit dětem teplotu. A že tahle scéna se dala natočit úžasně blbě, ani nechci domýšlet, jak by ji pojali Patamatové z Hollywoodu. (26.07.2012)