Crisis in Six Scenes

„Kay, Bůh nás za to potrestá.“ - „Bůh tě nepotrestá, jsi ateista.“ - „Jo, ale jestli se pletu, tak máme velký problém.“ No, seriál...spíš 2hodinový film. Což stihl Woody shodit hned v úvodu (stejně jako vtipně naznačit kritikům, že hodlá pokračovat v opakování se). Rozjezd byl trochu těžkopádný, ale kvalita stoupala, a to s každým dílem. Ovšem až na pár výjimek (např. debaty čtenářek či klientů) seriál opravdu baví hlavně tehdy, když je v záběru na Jamese Deana ostříhaný Allen (který nikdy neskáče nikam, kde funguje gravitace, a rozhodně nepodvádí při daních…jen nepřiznává všechno). Bez něj to bohužel není úplně ono. Politické narážky mě ale nenudily, zejména zaklínací „Předseda Mao říká…“ (a dorazilo mě, když jeho výroky Sidney označil za „fortune cookies“). A závěr s každým dalším zazvoněním hezky gradoval, i díky němu dávám slušné 4*. „Víš, kdo taky hraje baseball?“ - „Wilt Chamberlain?“ - „Ne, Fidel Castro, tvůj hrdina.“ - „O tom pochybuju.“ - „Říkám ti, že Fidel Castro hraje baseball…když teda zrovna nepoužívá stadion ke střílení lidí.“ (28.07.2019)

Připomenutí rané tvorby Woodyho Allena, samozřejmě se dostaví pocit, že jste to už u Woodyho někde viděli, ale to se vzhledem k autorově pravidlu - jeden rok=jeden film dá očekávat. Podstatné je, že i tak je to dobře napsané, byť to nemá takový efekt jako kdybyste Woodyho předchozí tvorbu neznali. Členění na díly je spíš symbolické, ale to se dalo očekávat. Woody má svojí (ne)gradační kostru zajetou už léta, stejně jako svůj vlastní žánr filmu, nedá se předpokládat, že by ji chtěl měnit a patrně by to ani nebylo ku prospěchu věci. Taky je otázka, zda-li producenti vůbec chtěli, aby to seriál v klasickém významu toho slova vlastně byl. Příjemně se na to dívá, má to výstižnou atmosféru a lehkost humoru Woodyho raných děl. No a k neprospěchu věci je především casting Miley Cyrus, jednak tu roli neuhraje, jednak se do ní ani typově nehodí (a to jak do role, tak do doby, kdy se seriál (film v kapitolách?) odehrává). Příjemné, vzpomínkové, nostalgické. Rozhodně lepší než Woodyho Café Society ze stejného roku. 70% (12.01.2017)

Typický Woody, veľmi veľa dialógov, v podstate nezastaviteľný tok slov a frkov, v medzipasážach klavírna hudba a pohľady na ulice New Yorku. Ale veľa som sa nezasmial, navyše vírus Cyrus nie je žiadna herečka, nech sa hrá na neomarxistickú aktivistku koľko len chce, tie jej grimasy poznáme už z Hannah Montany a nič sa odvtedy nezmenilo. Nikto však už Allenovi nezoberie titul najlepšieho scenáristu všetkých čias. (21.03.2021)

Kdo se bál (jako já), že už Woodyho neuvidí pro všechno narušování zaběhnutých pořádků "hrát" a recyklovat oblíbené stereotypy, si může oddychnout. Krize obnáší tolik woodyovských klišé, že ani nemá smysl je vyjmenovávat. Nadhled, se kterým tak činí, je ale odzbrojující a skvěle ho charakterizuje jedna z prvních scén série, rozhovor hlavní postavy průměrného spisovatele a scénáristy, toho času pracující na scénáři pro televizní sérii, s kulturně nepříjemně kompetentním holičem: kéž by by zvládali všichni zasloužilí umělci podávat sebevykrádaní tak zábavně! Jestliže na úrovni formy a schématu nic nového pod sluncem, nové fóry představují ryzí zlato. Scény z partnerské poradny Elaine May a čtenářského kroužku seniorek, potýkajících se s Rudou knížkou zaručují záchvaty hlasitého smíchu. Kdo nečeká od televizní série osmdesátiletého komika koperníkovský obrat jako Interiéry či Match Point (a nikdo neříká, že se nějakého takového nedočkáme), bude nadmíru spokojen. Už jen pro radost, že frajer Woody dokáže být v pokročilém věku stále spíš vtipný než legrační. (14.01.2017)

Jako by mi přinesli již natřikrát vylouhovaný čaj. Ve skleničce. Navíc bez cukru. Takhle špatnej pocit jsem měl naposled při sledování House of Fools. ___ Původní komentář obsahoval i jistou nemístnou poznámku k autorovi, ale kvůli respektu k Allenovi si ho budete muset domyslet sami (klíčová slova: Yung, Bucket, Neurotics Boys). (13.10.2016)