Září

Těžko si lze představit Woodyho Allena, jak sedí nad scénářem k filmu Září. Musel chudák prožívat vážně špatné období, protože spolu s Interiéry a Jinou ženou je to jeho jediný skutečně vážný film s minimem "allenovských" hlášek. Má to dost zvláštní atmosféru a určitě to není pro každého, ale mně to sedlo. Ta bouřka, tiché rozhovory, přemítání nad stářím, láskou... Kdyby to byla divadelní hra, byl bych zcela nadšený. (30.04.2007)

Boze, konecne to mam za sebou, shlednout vsech 40 Woodyho filmu, ktere (ve chvili kdy pisu tuhle recenzi) natocil, byla bolestiva a extremne nudna kampan, jenz ze me sice udelala ultimatniho experta na Woodyho Allena, ktery muze odborne tohoto neschopneho rezisera dukladne objektivne zkritizovat (byl jsem i na jeho jazz live show), ale filmove utrpeni, kterym jsem si kvuli tomu musel projit bylo neskutecne. Ocividne jsem si nechal to nejhorsi chytre nakonec jako zlaty hreb s herci, ze kterych jsem se malem poblil a nulovou zabavnosti, abych tomu mohl svedomite napalit odpad a prohlasit, ze Woody Allen je oficialne (az na par povedenych vyjimek) ubohy, trapny, nudny a tezce prehodnoceny reziser. Fanousci muzou namitat, ale bohuzel, je to tak, Woody nikdy nebude vic, nez arogantni parodie sebe sama, nahrazujici si komplexy ze sve vysky velikosti sve filmove sbirky, a komplexy ze sve osklivosti tim, ze zaslepene nuti divaky obdivovat "kvality" jeho herectvi, reziser, jenz sve fanousky uspesne klame iluzi o bezbrehe intelektualite a vtipnosti svych filmu. Ty nejlepsi snimky z cele jeho filmografie, ktere se od nej vyplati videt a muzu jako jedine vrele doporucit jsou 4 (tedy pouhych 10%) - Cassandra's Dream, Love & Death, Sweet & Lowdown a Manhattan Murder Mystery. 0/10 (02.05.2010)

Komorní čechovovská meditace nad osamocením moderního člověka. Spleť lásek a okouzlení není nepodobna pavučině zraňující vše nedostatečně silné a příliš okouzlené. V únavou nasycené atmosféře večera před bouřkou, při níž se nedá ani spát ani bdít, dýchají hráči o přátelství již jen ranami, krvácejícími trhlinami. Vracejí se minulé chyby a viny, přes jistou prorezlost stále ostré, rozplývají se naděje, ruce se vztahují ke stéblům vysněné pomoci. Je to jak napsal Jean Lacroix: „Pro moderního člověka je charakteristické, že to je bytost osamocená; odtržená od sebe i druhých lidí, od světa i Boha; odtržená od sebe, protože odtržená od druhých, od světa a Boha. Osamocenost není samota: je to dokonce pravý opak. Bytost osamocená je mezi druhými lidmi uzavřenou jednotkou, obrácenou často i proti nim: je odloučená ode všech. […] Pro osamoceného člověka je společnost stále přítomná v podobě resentimentu. Samotář naopak je spojený s celým vesmírem; jeho samota je plnost.“ (22.11.2010)

Dost komorní a utlumené pokochání. Místy mě to silně uspávalo, místy mě to nutilo být v pozoru a sledovat každý detail. To bylo to pěkné. Z postav mi nikdo vyloženě sympatický nebyl, takže mě víc zajímal film jako takový než nějaký příběh, osud někoho z nich... Nicméně začínám mít dojem, že Dianne Wiest je opravdu dobrá herečka. (18.08.2010)

Úžasné. Chci říct, Září je velmi smutný až depresivní film, ale Woody Allen (věčný, ačkoliv často dost latentní optimista) ho stejně dokázal vybavit závěrem, ve kterém je tolik naděje, že nakonec zahřeje. Stále platí, že mám raději Allenovy komedie, nicméně Září je kousek vpravdě mistrovský. Stejně jako Jiná žena. (15.04.2014)