Horečka džungle

Zajímavý film o rasové segregaci z obou stran. Černoši jsou emancipovaní a případnou nevěru s bílou dívkou berou jako zradu vlastní rasy. Bílý neuznávají černé z principu, neboť nejsou bílým rovni. Nevěra a sex mezi černochem a běloškou, která má destruktivní dopad na oba své protagonisty. Jejich nucené společné soužití je však pro naprosté rozdíly odsouzeno k neúspěchu. Už sám rasový základ je tak významným rozdělujícím prvkem, přes který se společně nedokážou přenést. Úspěšný projektant Flipper Purify (Wesley Snipes) se díky zvědavosti a chtíči dopustí manželské nevěry. A i když je novou ženou přitahován, tak se přes rozdílnosti není schopen přenést. Navíc je tu skutečnost dítěte s manželkou a rodinné problémy. Sekretářka italského původu Angie Tucci (Annabella Sciorra) se díky jejímu novému vztahu dostává do velké rozepře se svojí rodinou, z jejichž dosahu předsudků, lenosti a neschopnosti se víceméně vždy snažila dostat. Z dalších rolí: drbna Cyrus (sám režisér Spike Lee), Flipperův kamarád, jehož neschopnost udržet tajemství dává věcem rychlý spád v jejich destruktivnosti, reverend Purify (Ossie Davis), Flipperův otec a muž pevných morálních zásad, který je nesnášenlivý při podstatě jejich neplnění, Flipperova matka Lucinda (Ruby Dee), milující ustaraná matka a manželka, Flipperův bratr Gator (dobrý Samuel L. Jackson), propadlý crackovému uspokojení beznaděje a koloběhu shánění peněz na svého koníčka, Flipperova manželka Drew (Lonette McKee), ponížená manželovou zradou rasy, Angieinin přítel Paulie Carbone (dobrý John Turturro), oáza ve světě nesnášenlivosti, Mike Tucci (Frank Vincent), despotický otec Angie, a Lou Carbone (Anthony Quinn), nesnášenlivý a poslušnost vyžadující otec Paulieho. Zajímavý film. I když naivně patetický ve své černošské emancipaci. Přesto ale podává zajímavý portrét rasové vzájemné segregace New Yorku konce 80. a počátku 90. let 20. století, jejichž prolamování přinášelo jejich protagonistům velké psychické i fyzické obtíže. Rasismus jako problém a hluboce zakořeněná přirozenost, jehož překračování je zradou na členech stejné rasy, ze které jedinec pochází. Rasové rozdíly jako předsudek, za který se ukrývají vlastní komplexy a nespokojenosti jedinců, jejichž spojováním se nasbírá primitivní síla bezmyšlenkovitého násilí a vydírání, dodávající trochu hřejivé náplasti na vlastní frustrace. (04.06.2012)

Spike Lee opět předkládá živelné ulice a v nich velké množství různých etnik, z nich každé má své zvyky a tradice a nemá rádo etnika zbylá. Hlavní hrdina je výbornej Wesley Snipes, ale postav je ta zase o hodně víc a každá má svoje zázemí. Herci jsou všichni perfektní, stejně jako hudba. Prostě výbornej film "z ulic." (28.12.2009)

Naštěstí jsem měl dobrý odhad - pořád je to film Spika Leeho z doby, kdy neviděl rasismus úplně ve všem, takže o pojednává komplexně a (hlavně) nečernobíle nejen o rasismu, ale i o problémech a životě afroameričanů a dokonce i bělochů. Rád bych tomu dal vyšší hodnocení, jelikož přesně takhle událostmi strukturovaný si správný film o rasismu představuji, ale na to tu má Lee až moc přehnaně dlouze ukecaných pasáží o ničem, které mi dojmy srážely a místy i nudily. Jo, a ještě mě zarazilo, kolik postav je tu vyloženě rasistických. Nakonec mi to nevadilo, jelikož výrazný rasismus zde plyne z obou stran (a přitom mezi chováním bělochů i černochů se zde dalo najít dost podobností...), ale stejně mi to přišlo krapet přehnané. Tohle by odpovídalo spíš 50. a 60. letům, ale tohle se odehrává na začátku devadesátek, kdy už společnost přece jenom byla o kus dál. I přes tyhle mínusy to stále vnímám jako povedený film, který rozhodně má co říct, umí to předat a přijde s nejednou silnou scénou (třeba s tou v Taj Mahalu, která filmu dodala další vrstvu). Kameru to má trošku strohou, ale Lee přesně ví, co a jak chce zabírat (geniální je ten záběr, kdy se s celku jde do detailu a postupně z obrazu mizí momentálně nepotřebné postavy), takže i tu bych rád pochválil a o civilních hereckých výkonech se ani nemá smysl rozplývat. A hlavně jsem rád za tu nečernobílost, protože záporná postava tu byla jen jedna, ale ostatní nejsou automaticky kladné, nýbrž silně neutrální, kteří během všech událostí okolo lásky Flippera a Angie, míšeného páru, udělají spoustu složitých a někdy i špatných rozhodnutí. Až mě překvapilo, jakým způsobem to skončilo, ale nechci spoilerovat (i když to tu někteří udělali rovnou a ani to nenapsali jako spoiler). A je tu i dost podobností s Jednej správně, akorát tam mi atmosféra horkého letního dne, během kterého se vše zvrtne, sedla víc, než tahle romantická, která byla zbytečně prodlužována o prázdné řeči. Velice silné 3* (29.10.2023)

Pro Spikea tolik typický rukopis, typický New York i typické úvahy o rasové nesnášenlivosti obalené v realističtější (a víc na sexu založené) variaci na Romea a Julii. Spike jako režisér znovu překypuje nápady a víc něž kdy předtím spoléhá na pestrobarevnou hudební složku. Škoda, že Jungle Fever předčasně vrcholí už při procházce na "Taj Mahal" a že se konec dvakrát nepovedl. (28.07.2006)

Spike Lee byl ve svých ranných filmech nekompromisní, jak k sobě, tak nám - divákům. Točil důležité filmy - Udělej správnou věc a tento mezi ně patří. Ukazuje, že vše zlo i dobro vychází výhradně z lidí samotných - na druhé straně je patrné, že příslušnost k nějaké etnické skupině - zde k Afroameričanům a k Italům je jako stigma, které člověka svazuje. Pokud naruší nepsaná pravidla, že "rasy se nemíchají", pak se stane vyděděncem. Nenávist a bigotnost je v každém etniku i jednotlivci hluboce zakořeněna. To je všude stejné - po celém světě - jeden druhého nenávidí především za to, když nedodržuje bigotní pravidla svého společenství. Leeho filmy - ty dva - jsou především o netoleranci, která je snad nejlidštějším znakem - a kterou z lidského chování a myšlení vymýtit nelze. Jemu se povedlo předvést v těchto filmech s velkou působivostí a přesností právě to, že k nějakému uzavření míru a sloučení všech ras a k podání rukou a sbratření všech ras a lidí nikdy dojít nemůže, naopak, že separatismus je nejpřirozenějším lidským rysem. Člověk měl, má a bude mít vždy nejsilnější potřebu se vůči druhým vymezovat a nenávidět jinakost druhých - a třeba i členů rodiny. Narozdíl od eskalace násilí v Udělej správnou věc, zde Lee ukončil svůj "joint" poněkud smířlivěji, a paradoxně, nabídl trochu Disneyovský happyend, i když jen v náznaku, což je poněkud zarážející, neb zrovna k Disneyho "láska vše překoná" se Lee staví negativně, přesto dává svému hrdinovi evidentně nárok na druhou šanci, kterou jeho bratr nedostal. Poněkud hořce vyzněl na konci návrat Angie k rodinému martýriu. Závěrečný působivý nájezd a výkřik dává tušit, že nic není vyřešeno a uzavřeno. Z toho, jak Lee zvtárňuje italskou menšinu je poznat, že byl pilným "studentem" filmů M.Scorseseho. Po tomto filmu se Leeova tvorba začla ubírat jiným - více komerčním a méně ambicioznim směrem - stejně tak třeba i kariéra W.Snipese, u něj je ta změna ještě markantnější. Od charakterního herectví k monotónnímu opakování "jedné" role v akčních filmech. Myslím, že si Lee uvědomil, že točit takto ambiciozní a osobní filmy je jednak nevděčné, a jednak je člověk nemůže točit jako sériovou výrobu. Oba filmy jsou také důkazem toho, že nejradikálnější a nejzásadnější díla vytváří člověk v mládí, kdy je člověk "rozhněvaný", zatímco věkem se člověk obrušuje, otupuje a konformizuje. Jsou i výjimky, ale Lee jí zřejmě nebude. To nejdůležitější z něj lze najít právě zde. (03.11.2011)