Bistro

"We can call it a night." asi v 11 ráno aneb to je život... nic nedělat, celý večer proflákat v bistru s kámoši a v 11 ráno to zabalit. Krásný ukecaný snímek o partě dospělonedospělých pánů, kteří jsou nejlepší kámoši, ač má každý své mouchy a trable. Jinak kluk, který by po mně chtěl, abych se naučila na nějaký pitomý test o fotbalu a musela získat určitý počet bodů, aby si měl vzal.. ehm... no chance, ale vtipné by to bylo dostatečně. Bylo vtipné vidět tyhle chlápky jako úplné ucha na počátku jejich kariéry, která se některým hezky rozjela a jiným holt moc ne. Hlavně vidět Huttenberga a Bacona jako mlaďochy bylo fajn. A vůbec měli tu velmi zajímavé role. P. S. Na tom koni Boogie fakt jezdit neuměl:D (23.07.2014)

1959. Několik přátel kolem pětadvacítky. Mají svoje problémy, svoje koníčky, svůj oblíbený podnik, kde plkají o ženskejch, sportu, uzavírají sázky. Někteří z nich do toho chtějí praštit a oženit se. Hřejivý výsek ze života, který se obejde bez velkých dramatických a v podobném druhu filmů populárních motivů (smrt rozkol kvůli ženské). Pohodoví herci, retro nálada a hraje tam i rock n´ roll. Film, který vás utvrdí v tom, že kámoši jsou občas víc než ženský. A takové filmy nejsou k zahození. (24.03.2007)

Na to, že to byla prvotina Barryho Levinsona tak se mu podařilo dát dohromady výbornou partu herců, kteří se nadmíru dobře zhostili rolí party kamarádů. Každý z nich se v určité chvíli dostal do situace, kdy se musel rozhodnout co a jak dál ve svém životě podnikne. A Bistro, co jiného, bylo pro ně tím pravým místečkem k odreagování a řešení věcí, které byly a nebo jsou v naších očích možná docela normální. Když vezmu v úvahu, že film je starý třicet let, tak má skvělou atmosféru, která mně byla moc sympatická a potažmo celý film. Osobně jsem si vychutnala Kevina Bacona, kterému bylo v té době 24 let. Prima pohodová podívaná, navíc plná retro muziky. 80% (07.08.2012)

Tento film považujem za typického predchodcu súčasnej americkej nezávislej tvorby. Mám ju velmi rád, ale v podstate iba recykluje, čo sme videli v 70tych a 80tych rokoch vo filmoch, ktoré nemali za ciel zarobiť producentovi na jachtu. Velmi trefné postrehy zo života čerstvých dvadsiatnikov, sonda do ich duše a zachytenie obdobia, keď prvýkrát mladý človek musí učiniť zásadné životné rozhodnutia. Pekný malý film. (30.09.2009)

Parta mně navýsost sympatickejch kluků se poflakuje v bistru, kde klábosej, vsázej se, hádaj, opíjej, ženěj a tak normálně žijou. Co film nadnáší do vyšších sfér je atmosféra, nakažlivá pohodovost, přirozený dialogy a samozřejmě parádní obsazení. Mickey Rourke, co má v úloze Boogieho tak mateřskej tón hlasu, jakoby mu permanentně stál... - někdo na noze! :-), pak můj další oblíbenec, Kevin Bacon, narvanej (narvanej) v jesličkách, Stern-Marve s pedantským smyslem pro abecední pořadí desek zařazených neomylně podle žánrů, Reiser-Burk jako ten, co vždycky chodí kolem horký kaše, fotbalem posedlej Guttenberg a nakonec Daly, co má prsty ze zlata a já si to s nima všema děsně užila. A nejlepší tilulky, který jsem kdy viděla (resp. neviděla), protože místo abych sledovala je, jsem četla...no, titulky :-) A PS: Až si s váma, holky, bude chtít boreček na první rande do kina koupit společnej popkorn, bacha, aby nestál, kde nemá (a přeložte si to jak chcete:-). (07.01.2011)