Štamgast

"Co piješ?" "Skoro všechno." "Potřebuješ pití?" "Jo, jako pavouk potřebuje mouchu." ____ On už jenom fakt, že jde o zfilmování Bukowského povídky, zaručuje neordinérní zážitek. Když k tomu připočteme skvělého Rourka v jedné z jeho nepřesvědčivějších rolí bohémského chlastače, milovníci beatnické alternativy si přijdou na své. A nejen ti. Síla filmu je v trvalé konfrontaci mezi pohledem standardní omezené společnosti a bezprostřední svobodou, zde spojenou s lahví whiskey. Morální pohled a odsuzování alkoholismu prostřednictvím pohledu na lidské trosky často dostává na frak od příjemně bezstarostné svobody žití. Ta veselá hravost a bezstarostnost čiší z každého záběru. Problém alkoholismu je zde postaven výš než na fyzickou potřebu, kdy je člověk závislým. Flaška je zde postavena na místo symbolu životní filosofie, kterou si člověk vybral jako zdroj celoživotního štěstí. Je v tom cosi děsivého a zároveň klukovsky rozpustilého. „Chlastat umí každej, ale jen málo kdo u toho vydrží.“ 77% (05.03.2012)

Tak takhle má vypadat Chinaski - vypitá smardlavá troska, z níž však prosakuje hodně svérázná důstojnost, zásadovost, inteligence a především charisma. Rourke v téhle roli neskutečně zaválel. Bombastické dialogy, černý humor a perfektní atmosféra nenáviděné a milované ulice a každodenního dobrovolného živoření. (17.02.2013)

Poslouchat nejrůznější alkoholický "moudra" mě docela bavilo, ale zároveň hlavní postavy byly na můj vkus až moc velký trosky. Sice taky rád chlastám, ale nemam až takový pochopení pro lidi, který jsou vožralý 24 hodin denně 365 dní v roce. To už prostě neni alkoholismus s lidskou tváří. Hlavně když se pak zhruba po hodině objeví na scéně jakási vydavatelka milionářka a hned si chce takovýho opilce vzít k sobě domu, tak už mi to přišlo dost přitažený za vlasy. Já jsem si jednou alkoholičku domu vzal, protože jsem si myslel, že by s ní mohla bejt celkem prdel. A nutno dodat, že tak strašná troska to nebyla. Nicméně druhej den jsem ji vyhodil. A to mohla bejt ještě ráda, že jsem ji vyhodil jenom dveřma, protože za těch cca 24 hodin mě stihla tak strašně nasrat, že jsem měl původně v úmyslu vyhodit ji z okna. Co se týká filmů o barovejch povalečích, tak se mi mnohem víc zamlouvá Trees lounge od Buscemiho. (11.06.2012)

...... až se budu dívat znovu, nechť si laskavě připravím flašku do ruky ...... Jeden z nejlepších filmů o chlastu. Žádný jiný ve vás neprobudí takovu touhu dát si skleničku wizoura. Zároveň nechá člověka vzpomenout na ty krásný časy, který strávil v hospodě, kterak hasil žízeň, kterak balil neznámý ženský a kterak se porval kvůli urážce na cti. "Píča tvý mámy smrdí jak čistič koberců." Kurva, něco bych popil. (05.05.2010)

Vlastně to není příběh, ale výseč z ležaté osmičky chlastem zvláčnělého barového aristokrata a padlé bohyně, podaná natolik zadíravě, že se zhruba v polovině může dostavit lehká nevolnost, provázená suchem v ústech a pachutí laciného truňku na jazyku, která vygraduje k nutkání použít sprchu, nebo alespoň deodorant a hned zítra si najít práci... jenže mezi spořádaným vzorkem populace a Henrym Chinaskim, který si dovede užít i těžkou kocovinu, je rozdíl v řádu světelných let a právě pohledem na život v sebedestruktivním uspokojení je tento snímek odlišný od svých, o vystřízlivění se snažících, kolegáčků. (30.04.2013)