Nebe a dudy

Pokud by někdo natočil podobně naivní báchorku po roce 2000, tak by ho diváci sežrali. Film však vznikl o mnoho let dříve, proto se může dál vyhřívat v žebříčku nejlepších filmů. Továrníkova změna charakteru během jediné večeře je skutečně úsměvná. Jedno se tomu, ale upřít nedá a to příval nepodložené nostalgie po starých dobrých časech, kdy po světě chodili jen pracovití a skromní lidé. (13.03.2020)

Mně se film vůbec nelíbil. Mám se rozplývat nad nudou, nad Plachtem s Marvanem o nichž je známo, že hrát umí anebo nad jakým dalším kritériem filmu?! Mě totiž nic dalšího v souvislostí s tímto šumícím zázrakem nenapadá. Maximálně se dá u toho dobře usnout a film nechat jako podkres, ale nekvalitní dobové mikrofony nedovolí ani ten spánek. Nejlepší je to rovnou vypnout. Jako soráč, ale nežiju v roce vzniku filmu. Jsem současný divák a mám taky určité nároky na film. Tenhle nesplnil žádný z nich. Blockbuster dostane sotva tři * a tomuhle napálíte plný počet. Fakt nechápu. Se proberte laskavě. Vždyt je to hrůza to hodnocení tady. Za zásluhy, z nostalgie a tak dále. Tenhle film hovoří jako příklad za všechny. Sledovanost v poledne na Nově 110 babiček a dědečků max. 0% (28.04.2012)

"Kdyby mi alespoň vynadal... nebo se se mnou pohádal! Ale to je pořád Fanynko sem, Fanynko tam!" Prostinký a zároveň nesmírně kouzelný film, s roztomilými Vaškem a Tondou a skvělými Marvanem a Plachtou. Zajímavé jistě je, že vegetarián, abstinent a nekuřák je futrován vepřovým se zelím, napájen borovičkou a spokojeně potahuje z cigarety. Mohlo by něco takového vzniknout v dnešní době? 90% (13.10.2012)

Bravurně natočená lidová veselohra s opravdu lidským a působivým výkonem Jindřicha Plachty, coby jako skalákem Fáberou. Velmi se mi líbili i malí harmonikáři Jirka a Lumír Blahníkovi a jimi zpívaná písnička "Nám je to jedno" se tenkrát stala velmi populární. Průmyslový magnát Bartoš (Jaroslav Marvan), který nakonec svolil k svatbě svého synovce, a jediného dědice (Raoul Schránil) s chuďasovou dcerou Anči (Jana Romanová), stále stejný mrzoutský a téměř s ničím nespokojený Jaroslav Marvan.. Tak jak ho lidi měli a mají stále rádi. Dnešní rádoby velkokapitalisté nejsou určitě o nic moc lepší než on. A to teprve filmu dodává filmu právě teprve ten správný náboj! Scény s míčem, nebo s počmáranými kozami, kdy naopak dobrák Fábera má oběma klukům klukům dát pětadvacet na zadek jsou nezapomnutelné. To se musí prostě vidět.. Plachta byl opravdu zvláštní a vyjímečný herec, člověku by se chtělo říct že skoro nehraje! Ale opak je pravdou. Vypadá, jako by se ostýchal, jako by nevěděl, kam se se svými dlouhýma rukama, i jeho pohled se uhýbá očím, na něho upřeným. Vypadá, jako by nic neuměl, nic nechtěl podat a přece- inu, je to film, který dokáže dojmout a rozveselit a který člověka naplní takovou vírou v dobré lidské srdce, zkrátka: který okouzlí jako pohádka, točící se kolem něho. On dal tomuto filmu tu neodolatelnou atmosféru (kterou mi tak obdivujeme), jímavé lidskosti a on vytvořil tak úžasně slohovou postavu obyčejného člověka z lidu, lamače (ne toho dívčích srdcí) kamene, s jeho jímavou prostostí, nemotorností, s jeho naprostým nezájmem o herecké efekty. Řekl bych že snad úplně poprvé v českém filmu (když opomenu filmy Druhá směna a Pro kamaráda oba z roku 40') tu byl celkem věrně, poutavě a především neskonale dojímavě zachycen jistý zajímavý druh českého dělníka. No co bych dodal nakonec snad jen Plachtovým závěrečným monologem. Kdy na posteli těžce raněný a zafačovaný odpovídá Marvanovi na jeho otázku, která zní.."Proč nebudeš tančit na veselce Anči s Oldřichem ?" A on mu odpovídá.. "že nebude, a že on sám to musí vědět nejlíp, protože tančit vůbec nedovede !" (24.12.2006)

Výborný návod jak napravit starého morouse a nelidu továrníka Bartoše (Jaroslav Marvan). Bartoš se při procházce zraní. Pomůže mu skalák Fábera (Jindřich Plachta). Bartoš si nic nepamatuje a neví, že je neoblíbeným továrníkem. Dokonale se sžije s rodinou skaláka. Ti ho přijmou za svého. Celý příběh se ještě více zamotá, ale všechno skončí dobře. (01.01.2009)