Mákni!

Ne každý taneční film je kvalitní a zanechá za sebou stopu. Ale spousta z nich má dobrý příběh, jen špatnou choreografii, nebo super postavy, skvěle tančící, ale debilní příběh. To jsou fajn taneční filmy. Jenomže Work It není ani jedno z toho. Choreografie nic moc, jejich soupeři jsou parodie na tanečníky, ani jejich choreografie není nic úžasnýho, aby si z toho na Juilliardu sedli na zadek. Bez napětí, zajímavých postav a kreací to jen zanechává zvláštní poselství; pokud tě to baví, máš v tom srdíčko, tak ti všechno projde. Ani komedie to nebyla. 45 %. (12.08.2020)

Nenáročná zábava u které můžete vypnout a chvíli nemyslet. Příběh předvídatelný, ale to vůbec nevadí, protože se na to hezky kouká. Liza Koshy mi tam nějak nepasovala. Nevím, zda to tak připadalo jen mě, ale ta holka si byla až moc jistá sama sebou a svým...ehm...hereckým umem. Oproti tomu - Sabrina Carpenter je moc sympatická slečna. Mezi ní a Jordanem Fisherem to hezky jiskřilo. Jinak je to opravdu to samé pořád dokola. Ale já na to vždycky skočím. (09.08.2020)

Typická záležitost pro mladé (asi spíše dívčí osazenstvo) a ještě mladší. Víc než slušné taneční kreace, dunivá a nabíjející hudba, plytká a už značně opotřebovaná zápletka, scénář jedno velké klišé. Nicméně pár opravdu dobrých hlášek a záseků tam bylo. Například s Heroldem a jiné. Holka (14let) je z filmu na větvi, tudíž jsme spoljiily hodnocení. Já dvě a půl, ona čtyři a půl, takže výsledek tři a čtvrt. (23.02.2021)

Prakticky stejná kvality jako v případě Feel the Beat. Krásná hlavní protagonistka, neurážející taneční téma a průměrná zábava. Zároveň stejné chyby v podobě neopuštění již tisíckrát zaběhlých klišé a chybějící inovace. Nejsem nijak uražen, ale už by to chtělo, aby toto téma někdo chytnul za koule a měl odvážnější přístup k jeho zpracování. Ne každý film musí mít hned happy end. (20.11.2020)

Sabrina Tesár je jedna z možných budúcich kvalitných herečiek, ktorá dokonale zapadá do dnešnej doby svojim umelým obočím, na prekvapenie ju ale oslovil štýl Brežnev. Ja preferujem prirodzenosť, hoci dnes už v autobuse na mladom dievčati vidíte minimálne štyri umelé veci, aj keď má na tvári rúško - polmetrové nechty, aby zakryla svoje okúsané, nasleduje machuľa alebo fajfka fixou namiesto obočia, potom decimetrové riasy, že vás svojou dĺžkou škriabu na chrbte a ak máte náhodou biele tričko, tak vám na ňom od jej klipkania očami ostane ani Persilom nevyprateľný čiarový kód, no a nechýbajú ani umelo predĺžené vlasy po nejakom koňovi, ktorý o svoju hrivu už nestál. Kto vie, čo by sme videli ešte pod tým rúškom, ale určite minimálne krúžok v nose, aký sa dáva dobytku. Filmu tohoto typu Netflix vypľuje za rok na tucet. Zas nejaké tanečky, súťaže, pubertálne predbiehačky, no a samozrejme top klasa celého tanečného odvetvia je teplý černoch s ružovičkými vlasmi. Ako vravím, ja preferujem prirodzenosť. (10.08.2020)