Gepard

,,ŠKODA, ŽE SOM NEBOLA S VAMI." ,,KEBY STE BOLA S NAMI, NEMUSELI BY SME ČAKAŤ NA NOVICKY." __ Ktovie prečo sa Visconti rozhodol obsadiť v predsa len divácky náročnejšom diele herecké esá masového publika, no napriek týmto pomyselným jagavým hviezdičkám mu jeho zámer ak nie vyslovene nevyšiel, tak prinajmenšom zbytočným. Človek by povedal, že zvoliť v tých rokoch za ústredný milenecký pár Delona a Cardinale nemohlo byť šťastnejšou voľbou, v skutočnosti sú ale obaja až neskutočne plochí, nevýrazní a zbytoční. Lancaster nevhodne predabovaný do taliančiny len zvýrazňuje ako veľmi sa nehodí do úloh mužov južanského typu. Inak jeho herecká kreácia stojí za povšimnutie, problém je však v tom, ako vážne sa berie. Celý čas sa tvári neuveriteľne osudovo, pohnutosť doby do ktorej je dej zasadený sa väčšinou Viscontimu nedarí správne vykresať, dokonca neváha niektoré scény prifarbiť ľahkou komickosťou a v konečnom dôsledku sa svet neprestáva točiť (či tancovať) ďalej. Ťažko povedať nakoľko vyšla zamýšľaná snaha, vyšší zámer je samozrejme rozpoznateľný, za takú mamutiu minutáž by však toho išlo povedať omnoho viac. (928. hodnotenie, 68. komentár k filmu) (06.05.2013)

Úžasná, úchvatná historická freska! Jen jsem zíral a zíral, vychutnával si opulentní vizuální lahůdku a hltal každé slovo… Děj zasazen na Sicílii cca po roce 1861, tedy do období počátků sjednocování Itálie. Šlechetný aristokrat, kníže Salina, jeho synovec Tancredi, který plave s proudem, zbohatlík Sedara a jeho půvabná dcera... Nádherně přiblížený život na Sicílii té doby. Vrcholem je sekvence přepychového plesu, která je sama o sobě uměleckým dílem. Závěr, kdy kníže pokleká na špinavé ulici před Nejsv. Svátostí a všudypřítomná symbolika umírání, jsou mimořádné.  Uměleckou kvalitou se tomuto filmu vyrovná snad jen Končalovského „Šlechtické hnízdo“, jehož neobyčejná působivost je dána kratší, standardní stopáží. (01.09.2022)

Jeden z mých životních omylů, kvůli kterému jsem začal mít rád film! Geparda jsem poprvé viděl jako asi devítiletý kluk. Pamatuju si, že jsem šel do kina v domnění, že budu hodinu a půl sledovat život kočkovité šelmy v africké divočině. Místo toho jsem po tři hodiny v úžasu sledoval pomalu se vlekoucí nádherné drama s Delonem a Claudií. Sice jsem tehdy poselství filmu nerozuměl a pokaždé, když film v místním kině promítaly, jsem šel znovu. Dostalo se mi krásné odměny. Prostě film, na který si z dětsví pamatuju, jak mě uchvátil svojí nádherou. (03.08.2008)

Gepard nebo Leopard? To je oč tu běží... Kéž by běželo! Název filmu je totiž jeho nejakčnější a nejvíc vzrušující částí. Tempo Viscontiho snímku pluje zběsile asi jako předKrumlovská Vltava a jestli jste ji "jeli" na raftu, určitě víte, na jakou ubíjející nudu tady narážím. Don Luchino vskutku není Boltem světové kinematografie, nicméně... už nic méně loudající se a bezobsažného těžko představit. A ten jeden dva jezíky možná tak na pikovteřinu proberou z Hlubokého spánku... (23.07.2016)

Jedna společenská vrstva končí a nahrazuje ji jiná. Gepard je pokusem o zachycení pocitů zmaru, pomíjivosti, zbytečnosti... a docela se mu to daří. Problém je, koukat na to tři a půl hodiny. To je vážně neúnosné. Všichni tu říkají, jak Visconti maluje kamerou, ale to je prostě tak nějak to poslední, co od filmu žádám. Pro mě je důležitá zajímavost námětu, zpracování, dobrý scénář, nějaká výpovědní hodnota. Gepard se vleče dlouho, líně, pořád se tam nic neděje - příkladem budiž asi čtyřicetiminutová scéna z bálu, kde se neděje vážně nic jiného, než že tam dámy v krásných robách a pánové ve slušivých oblecích tančí. Nebaví mě na to koukat, ať si Luchino maluje jak chce. Od filmu vyžaduju, aby když klapka zakřičí "Akce!", tak aby tam nějaká akce proběhla.. (16.05.2008)